Agus a příšerky je ztřeštěná série katalánského spisovatele Jaumea Coponse a vypráví o klukovi, jemuž parta příšerek převrátila život naruby. Pokud jste o těchto zábavných příbězích pro děti ještě neslyšeli, vězte, že se jedná o veselé čtení plné komiksových bublin a obrázků Liliany Fortunyové.

Po prvních dvou dílech Už je tady pan Flat! (2016) a Zachraňme Nautilus! (2016) vydalo nakladatelství Host 12. února 2018 pokračování s názvem Píseň parku.

Agus Pianola a jeho kamarádi stojí před opravdu velkým problémem. Jejich oblíbený městský park má být zničen kvůli výstavbě obřího nákupního centra. Tento nepochopitelný počin podporuje proradný doktor Pučál, bezpochyby jenom proto, aby Agusovi a příšerkám zase znepříjemnil život. Tentokrát to ale nebude mít jednoduché, protože pod parkem se nachází bohaté archeologické naleziště. Objevení pozůstatků starého města by mohlo zničení parku zabránit, je však třeba jednat rychle a vykopat je dřív, než začne stavba obchodního domu. Příšerka Paletka se chopí štětců a přivolá kouzelný vlak, zatímco Oktávek zahraje na kytaru písničku, která v lidech probudí dobrou náladu a touhu pomáhat. Jakpak to asi dopadne?

Píseň parku je rozdělena do deseti kapitol, má 152 stran a je určena čtenářům od osmi let. Osobně bych ji doporučila spíše chlapcům, ačkoli není pochyb, že zaujme i děvčata. Zápletka je v podstatě velice jednoduchá a příběh sám plyne tak rychle a prostě, že ho lze zhltnout během jediného odpoledne. Dostáváme se však do prostředí, která by člověk na první pohled nepovažoval za atraktivní pro děti. Agus musí kupříkladu zajít na radnici a prosit starostu, aby stavbu obchodního centra zarazil. Do toho vstoupí archeolog Sam se svou naléhavou žádostí o povolení k výkopovým pracím. Část příběhu vlastně ukazuje nesmyslnost a složitost úředních procesů a vysvětluje i pojem byrokracie.

Tím se dostáváme ke skutečnosti, že Píseň parku není jen řadou zábavných a veselých příhod, vtipných situací a napínavých momentů, ale má snahu čtenáře i poučit o mnoha zajímavých věcech. Pan Flat, příšerka, která potřebuje četbu asi tak nutně, jako lidé potřebují dýchat, představuje čtenářům své oblíbené příběhy. Jedná se o světoznámá díla klasické literatury, jako je Cyrano z Bergeracu (jehož připomínka mě opravdu velmi potěšila), Kniha džunglí, Tarzan z rodu Opů nebo dokonce Jindřich V. a Vražda v Mezopotámii. Pan Flat trvá na tom, že knížky jsou odjakživa pro toho, kdo je chce číst. A tak s ostatními příšerkami objasňuje Agusovi (a tím i čtenáři), kdo byl Cyrano, Jindřich V. či kdo byla Agatha Christie, přestože tyto informace jsou určeny spíše starším milovníkům literatury. Agus si výroky z knížek zapamatuje a využívá jich i ke splnění svého cíle. Když ho třeba doktor Pučál láká, aby se s ním spřáhl, Agus odmítá podobnými slovy, jakými se vyjadřoval Cyrano. Poté, jakmile je třeba zapůsobit na spolužáky, aby se o záchranu parku také zasloužili, Agus vytáhne upravený monolog Jindřicha V.

Píseň parku bezpochyby pomáhá rozvíjet u dětí zájem o četbu a činí tak s elegancí a vtipem. Textu je v příběhu poskrovnu, většinu místa vyplňují obrázky a komiksové bubliny, což děti jistě uvítají. Celá série by mohla být vhodným dárkem, jenž zaručeně potěší.

Související knihy

Copons, Jaume

Host, 2018