K románům Jane Austenové se vrátilo i české nakladatelství Leda. Její romány se na první pohled zdají být velice podobné – vždy píše o chytré mladé ženě, která žije na venkově, je samostatná, vzdělaná a během prvních pár kapitol se obvykle zamiluje. Vybrala si správného muže? Jejich lásce se staví do cesty jedna překážka za druhou, ale, tedy v případě, že je to ten pravý, hrdinka všechny překoná a vdá se za něj.

Opatství Northanger je ovšem trochu jiné. Jane Austenová jej napsala jako parodii na gotické romány Ann Radcliffové, které byly ve své době velice populární. Tyto romány čte, stejně jako mnoho jiných jí podobných dívek, také hlavní hrdinka Opatství Catherine Morlandová, upřímná, bezelstná slečna z rodiny venkovského faráře. Záhadou Udolfa, jedním z gotických románů Ann Radcliffové, je naprosto fascinovaná.

Cahterine je ve svých sedmnácti letech uvedena v lázeňském Bathu do společnosti, seznamuje se novými lidmi, chodí na plesy a na procházky na kolonádě. Objevuje strasti i slasti dívčích přátelství a také prvních lásek. Po několika nedorozuměních a zmatcích nakonec odjíždí na venkovské sídlo Tilneyových. Henry Tilney je možná právě její osudovou láskou a jeho sestra Eleanor tou pravou přítelkyní pro život.

Sídlo je jako stvořené pro to, aby se zde odehrála jedna z tajemných a temných historek, o kterých tolik četla v gotických románech. Dokáže vyděsit sama sebe vyfantazírovaným příběhem s děsivou zápletkou a mrtvou paní venkovského domu. Dokonce prožije šílenou noc plnou strachu a vzrušení. Má pocit, že ve svém pokoji by mohla v ebenové skříni najít důkaz zločinu, který se na zámku podle ní udál před mnoha lety.

Ukázka z knihy:

Catherine se rozbušilo srdce, odvaha však ji neopustila. S tvářemi znachovělými nadějí a očima vykulenýma zvědavostí popadla držáček a vytáhla jednu zásuvku. Byla dočista prázdná. S větší kuráží a tím dychtivěji vytáhla druhou, třetí a čtvrtou; všechny byly stejně prázdné. Žádná nezůstala neprobádaná a v žádné nic nenašla. Z literatury znalá umění, jak ukrýti poklad, nepřehlédla možnost falešného dvojího dna a pečlivě všechny zásuvky ohmatala, leč nadarmo … bystře odhalila svitek papírů, zastrčený až vzadu u stěny, zřejmě ve snaze ho ukrýt před zraky nepovolaných, a co v té chvíli cítila, popsat se nedá … Okamžitě se rozhodla prostudovat každičkou řádku, než se pokusí usnout. (str. 169 a 170)

To se jí však už nepodařilo. Chtěla se ujistit, že jí nezhasne svíčka, a omylem ji udusila. Vyděsila se, byla tma, slyšela poryvy větru, nemohla si přečíst ten záhadný seznam, který odkrýval šílené tajemství… Ráno zjistila, že jde o soupis prádla a účet od zvěrolékaře, který někdo ve skříni zřejmě zapomněl.

Sice nakonec pochopí, jaké problémy jsou reálné, ale málem přijde o svou lásku. Nebyl by to však román Jane Austenové, aby neskončil dobře.

Pokud čekáte klasický příběh Austenové, budete zklamaní. Tato kniha je trochu jiná. Hlavní hrdinka nevyniká nad ostatními svou inteligencí, není samostatná a vzdělaná, neví, co cítí, a tápe. Je naivní a zmatená. Román je třeba chápat v kontextu, v němž jej autorka tvořila, a věřit, že Catherine nakonec najde samu sebe. Zde Austenová neupozorňuje na postavení žen ve společnosti, ani nepromítá svůj vlastní osud do své hrdinky, poukazuje na zálibu mladých dívek v hororových románech a na to, kam až mohou vést. Podle knihy byl v roce 2007 natočen také film.

Související knihy

Austenová, Jane

Leda, 2009