Jmenoval se Adolfo Kaminsky. Narodil se v roce 1925 v Argentině v rodině původem ruských Židů. V roce 1938 se však rozhodli vrátit do Francie, odkud v roce 1918 jeho rodiče odjeli za oceán. Nevybrali si právě šťastnou dobu a velmi záhy měli pocítit důsledky tohoto rozhodnutí…

Adolfo miloval chemii a stal se barvířským učedníkem. Takto nabyté znalosti v roce 1943 začal využívat jako nejmladší padělatel dokladů. Byl součástí podzemní sítě, která zachraňovala Židy před transporty do koncentračních táborů. Jednou dostal tak velkou zakázku, že si spočítal, že když si v noci na hodinu zdřímne, odsoudí třicet lidí k smrti tím, že pro ně nestihne vyrobit falešné doklady. Proto dvě noci nespal…

Nesl jsem si nesmazatelné stopy svého dětství zkráceného válkou, let v ilegalitě, všech lidí, které se mi nepodařilo zachránit, tábora Drancy. Bylo pro mě těžko přijatelné, že já se z toho dostal, a mé noční můry se hemžily příliš mnoha tvářemi. (str. 100)

Už jen tento úsek života by vydal na román. Jenže to je pouze začátek příběhu člověka, který velkou část svého žití zasvětil ilegální činnosti. Teprve v sedmdesáti sedmi letech jej jeho dcera Sarah Kaminsky (*1979), scénáristka, spisovatelka a herečka, přesvědčila, aby o svých zážitcích, do té doby skrytých za hradbou mlčení, promluvil. Tak vznikla unikátní biografie s názvem Padělatel (2009), která byla záhy přeložena do mnoha jazyků a rozletěla se do světa. K nám doputovala na začátku letošního roku díky nakladatelství Metafora.

Jde o velice poutavě sepsaný příběh, vlastně o vyprávění pana Kaminského, do kterého občas kurzívou psanými otázkami zasahuje zvědavá dcera. Z toho lze vycítit, že opravdu jde o zachycený rozhovor, v němž se otec svěřuje dceři se svými vzpomínkami. Těchto zásahů do plynulého toku myšlenek „Padělatele“ je však málo, takže čtenář má spíš pocit, že čte románové memoáry, v nichž spolu s hlavním hrdinou proplouvá pohnutými událostmi dvacátého století.

A nemusíte se bát, že by šlo o nudné vyprávění o sto krát opakovaných dějinných faktech. Spolu s Kaminským totiž neprojdete jen druhou světovou válkou, ale také prožijete hektickou dobu vzniku státu Izrael (a dozvíte se, proč jako Žid nepřesídlil tam), seznámíte se s bojem kolonií za samostatnost a zachytíte i nám dobře známé zprávy o srpnu 1968.

Vcelku útlá kniha (necelých 200 stran) čtenáře seznámí prostřednictvím osudů jednoho muže se vskutku dějinnými událostmi možná lépe a pochopitelněji než dějepisné učebnice. Alespoň pro mne byl dějepis od konce druhé světové války naprosto nezajímavý. Pochopte, my se učili o úspěších československých a sovětských pětiletek a o skutečném světovém dění jsme neslyšeli skoro nic. Pokud jste na tom se vztahem k dvacátému století podobně jako já, pak si Padělatele Sarah Kaminsky nenechte ujít, mnohému vás naučí, i když se o to vůbec nesnaží. Autorka totiž chtěla jen předat příběh osudu svého tatínka dříve, než umlkne navždy a vezme si svá tajemství s sebou…

Nechte se pohltit příběhem muže, který, ač se pohyboval za hranou zákona, vždycky jednal podle svého nejlepšího vědomí a svědomí ku prospěchu utlačovaných po celém světě, až skoro zapomněl na to, že by měl žít i svůj vlastní život…

Mé lásky, má kariéra, mé pohodlí i mé radosti měly mnohem menší cenu než záchrana jednoho ohroženého života, neboť se do mě navždy vryla vzpomínka na podanou ruku agentů Šesté, kteří mě zachránili před jistou smrtí, když jsem byl pronásledovaný. (str. 152)

Související knihy

Padělatel Adolfo Kaminsky
Když budu hodinu spát, třicet lidí zemře…

Kaminsky, Sarah

Metafora, 2018