Pokud si čtenář přečte obsah knihy, zjistí, že má v rukou obsahově velmi bohatou publikaci, která otevírá dveře do dalšího zkoumání a porozumění nemoci i pacientům. Autor v knize nezachází do velikých podrobností, aby neodradil laiky, ale zároveň nevynechává podstatné odborné znalosti. Všechna svá tvrzení podkládá mnoha kazuistikami, jak z vlastní praxe, tak z praxe svých kolegů, a všechna tvrzení doplňuje odkazy na mnoho zdrojů, ze kterých čerpal. Tím otevírá téma psychosomatiky širokému okruhu čtenářů a dává na výběr, jakým tématem se kdo bude chtít dále zabývat.

Radkin Honzák se narodil v roce 1939. Vystudoval lékařskou fakultu, po čtyřleté praxi v Psychiatrické léčebně v Kosmonosích působil v tehdejším Ústavu pro výzkum výživy lidu v Krči, posléze integrovaného do IKEM, kde stále pracuje v ambulanci a v transplantačním programu. Věnoval se pacientům s gastroenterologickými, kardiovaskulárními a nefrologickými problémy, což ho přivedlo k psychosomatice. Po roce 1989 tak působil v Oddělení lékařské psychologie, psychoterapie a psychosomatiky 1. LF UK, dále na psychiatrické katedře IPVZ (Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví) a v psychiatrické nemocnici v Bohnicích.

S nakladatelstvím Vyšehrad Radkin Honzák spolupracuje již mnoho let. O úspěchu této spolupráce svědčí několik vydání knihy Jak žít a vyhnout se syndromu vyhoření, ohromný úspěch zaznamenala také kniha rozhovorů s Renatou Červinkovou Všichni žijem v blázinci s podtitulem Současnost očima psychiatra. K aktuálním otázkám se Radkin Honzák také trefně vyjadřuje na svém blogu na aktualne.cz.

Psychosomatická prvouka svým obsahem nesklouzává k alternativní medicíně. Autorovou snahou je brát při diagnostice a léčbě v úvahu stejnou měrou jak faktory biologické, tak často velmi těžko měřitelné a odhalitelné faktory sociální a psychologické, případně ještě téměř neuchopitelné faktory duchovní a spirituální. Jak vidno, není to jednoduchá snaha, ale autorovi se jeho předsevzetí splnit povedlo.

Radkin Honzák se věnuje širokému spektru souvisejících témat. Po krátkém úvodu dává nahlédnout do rozšířené škály emocí a seznamuje čtenáře nejen se zásadními rozdíly mezi emocemi a pocity, ale i s několika pohledy na ně. Přes lidskou spiritualitu a duchovní život se dostává ke vztahům mezi lékařem a pacientem. Dává poznat terapeutický vztah z trochu jiných úhlů, jak co se typů pacientů týče, tak i osobností lékařů a jejich reakcí. Často se totiž stává, že se pacient snaží manipulovat svého lékaře, případně se mu vetřít do přízně. Podobná situace může nastat ale také v opačném směru, kdy se lékař snaží vmanipulovat pacienta do situace, která mu není příjemná a zároveň prospěšná. Je velmi důležité hned na začátku terapeutického vztahu najít správné hranice na obou stranách.

V dalších kapitolách se Radkin Honzák zabývá nejčastějšími souvisejícími problémy.  Poměrně dlouhou část věnuje spánku. Vysvětluje spánkové fáze, problémy se spánkem či řízení spánkového cyklu. Velmi zajímavé je téma snů a snění vůbec, a proč si některé sny pamatujeme a jiné ne. Zároveň nezapomíná uvést příklady řešení běžných spánkových poruch.

Dále se zabývá tím, co může dělat tělo pro svou duši a opačně. Následně vysvětluje důležitost lidských smyslů, které nevnímá úplně stejně, jak se učí ve školách. Mezi smysly řadí například lidské doteky nebo i bolest. Vysvětluje různé způsoby použití placeba a jeho neustálou potřebnost, přestože placebo vzniklo již velmi dávno.  V pozornost uvádí také pravý opak placeba, tak zvané nocebo, a jeho nezanedbatelné možnosti použití v praxi.

V poslední části knihy se Radkin Honzák věnuje nejčastějším psychosomatickým tématům – dráždivému tračníku, psychogennímu kašli a hraničním poruchám. Tyto stránky budou nejspíš pro čtenáře, kteří si Psychosomatickou prvouku pořídí, stěžejní, zároveň však pochopí, proč autor dával takový prostor všemu ostatnímu.

Jak sám autor ve svém závěru píše, je si vědom nesystematičnosti informací. Dává čtenáři všechny informace v šanc, aby s nimi naložil podle svého a skládal z nich své vlastní konstrukce. Psychosomatika není uzavřeným celkem. Stále hledá. Není definitivní odpovědí, ale kladením otázek, které jsou často velmi osobní a nepříjemné.

Jak už bylo v textu několikrát naznačeno, Psychosomatická prvouka Radkina Honzáka bude nejspíš velkým zklamáním pro ty, co hledají jasný a jednoduchý návod. Žádný takový totiž není. Naopak citlivému a pozornému čtenáři ukazuje ohromnou křižovatku a mnoho cest, kterými se může vydat. Nic neudává jako definitivní, ale ukazuje řadu možností.

Ukázka z knihy Psychosomatická prvouka:

Probudil jsem se a v hlavě mi zněla líbezná melodie. To je úžasné! Co to je? Vstal jsem z postele a sedl jsem si k pianu, začal jsem na G, přešel přes Fis moll 7 a to už mě vedlo přes  B a E moll a nakonec E. Pokračovalo to logicky a melodie se mi líbila, byla nádherně „snová“ a nevěřil jsem, že bych to mohl složit já… Takto popsal Paul McCartney zrod skladby Yesterday.

Vznikla ve snu, podobně jako desítka dalších objevů, vynálezů nebo uměleckých nápadů, ať to byl Kekuleho první model molekuly cyklického uhlovodíku benzenu, Loewiho nobelový nápad týkající se existence a funkce chemických přenašečů nervového vzruchu (neurotransmiterů), zrod literárních postav Frankensteina či pana Jekylla a pana Hyda. Dokonce kuriozní sen o proděravěném kopí domorodců přivedl po dlouhém a do té doby marném úsilí Eliase Howeho k funkční podobě jehly do šicího stroje. Abraham Lincoln si do deníku zaznamenal sen o své smrti tři dny před tím, než ho John Wilkes Booth skutečně zastřelil. U rakve stála vojenská stráž a okolo bylo množství lidí, kteří hleděli smutně na tělo, jehož tvář byla zakryta, a někteří lidé plakali. „Kdo je mrtvý v Bílém domě,“ zeptal jsem se jednoho z vojáků. „Prezident,“ odpověděl, „byl zabit atentátníkem.“ (str. 189)

Související knihy

Honzák, Radkin

Vyšehrad, 2017