Přinášíme vám ukázku z knihy Lidé lži, kterou vydalo nakladatelství Portál.

Nebezpečí psychologie zla

Na tom, že jsme dosud nevyvinuli psychologii zla, mají podíl různé důvody. Psychologie sama je velmi mladým vědním oborem a nemůžeme očekávat, že za svou krátkou dobu existence všechno vysvětlí. A jelikož patří mezi vědní obory, musí se podílet i na dodržování vědeckých pravidel, mezi něž patří i respekt k volnému myšlení a nedůvěra k náboženským pojmům – tedy i k pojmu zla. Na druhé straně se sekulární část naší společnosti začala o zlo a jeho projevy vážněji a ve většímu měřítku zajímat teprve nedávno. Otroctví bylo zrušeno v minulém století. Vykořisťování dětí bylo přehlíženo až do současnosti.
Ale tím hlavním důvodem, proč jsme zlo nedokázali podrobit vědeckému výzkumu, je strach z následků. A je to strach opodstatněný. Ve vývoji psychologie zla jsou skryta skutečná nebezpečí. Tato kniha je však psána ve víře, že nebezpečí vyplývající z jejího nevyvinutí jsou mnohem větší. Jen je nutné mít neustále na paměti, že i samotná snaha o podrobení zla vědeckému výzkumu může být jeho potenciálním zdrojem.

Nebezpečí morálního soudu

Jak už bylo řečeno, zlí lidé obvykle za zlé považují i ty ostatní. Neschopni vyrovnat se s vlastními nedostatky, viní své okolí. A v případě nutnosti dokonce neváhají své okolí zničit. Kolikrát jsme se s tím již setkali: mučení svatých, inkvizice, holocaust, Mỹ Lai! Dost často na to, abychom si byli vědomi, že kdykoli soudíme zlo, můžeme se ho sami dopouštět. Vždyť i ateisté a agnostici uznávají Kristova slova: „Nesuďte, abyste nebyli souzeni.“
Zlo je morálním soudem. Navrhuji, aby bylo také soudem vědeckým. Ale vědecký soud je neodstraní ze sféry morální. Slovo je pejorativní. Ať už považujeme člověka za zlého na základě pouhého názoru nebo podle standardního psychologického testu, podrobujeme ho morálnímu soudu. Neměli bychom od obou raději upustit? Věda je dostatečně nebezpečná sama o sobě. Morální soud je sám o sobě také nebezpečný. Jak jsme se tedy mohli opovážit přirovnat je k Ježíšovu přikázání?
Při hlubším pohledu na tuto problematiku však zjistíme, že úplně upustit od morálních soudů je nemožné a současně samo o sobě zlé. Postoj typu „Já jsem OK, ty jsi OK“ může mít své místo ve zjednodušování našich společenských vztahů, ale pouze tam. Byl Hitler v pořádku?
Podplukovník Calley? Jim Jones? Byly v pořádku i lékařské experimenty na Židech v německých koncentračních táborech? Či pokusy s LSD, které prováděla CIA? Podívejme se i na každodenní život. Potřebuji-li zaměstnance, měl bych přijmout toho prvního, který přijde, nebo bych se měl podívat na několik zájemců a navzájem je posoudit? Co bych to byl za otce, kdybych svého syna přistihl při podvodu, lži či krádeži a nepotrestal ho? Co říct příteli, který chce spáchat sebevraždu, nebo svému pacientu, který prodává heroin? „Jsi OK“? Existuje něco jako přemíra náklonnosti, přemíra tolerance, přemíra shovívavosti.
Podstata tkví v tom, že nelze vést důstojný život, aniž bychom se nedopouštěli soudů – obzvláště těch morálních. Přijde-li za mnou pacient, chce za své peníze správné posouzení své situace. Potřebuji-li právní radu, zajímá mě kvalita úsudku mého právníka. Utratíme pět tisíc dolarů za rodinnou dovolenou, nebo je raději vložíme do vzdělání svých dětí? Podvádím, nebo nepodvádím ve svém daňovém přiznání? Podobná rozhodnutí řeší každý z nás dennodenně a většina z nich má morální podtext. Před činěním soudů není úniku.
Věta „Nesuďte, abyste nebyli souzeni“ je obvykle vytrhována ze svého kontextu. Kristus nás nenabádal k tomu, abychom se vystříhali všech soudů. Ve verších, kterými pokračuje, stojí, abychom se svými soudy začali nejprve u sebe, a teprve potom soudili ostatní – a ne abychom nesoudili vůbec. „Pokrytče,“ pokračoval, „nejprve vyjmi ze svého oka trám, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra.“ On v morálním soudu rozpoznal nebezpečí zla a nabádal nás ne k tomu, abychom zamezili jejich provádění, ale abychom se nejprve sami očistili. Potom zlo neuspěje. Právě sebekritika je to, čeho se mu nedostává.
Nesmíme také zapomínat na důvod našeho soudu. Je-li jím snaha pomoci, pak je to v pořádku. Velice často jím však bohužel je zvyšování vlastního sebevědomí, vlastní pýcha. „Děj se vůle Boží“ je úvahou, která by měla provázet každý náš soud jiného zla.
Věřím, že vědecký výzkum lidského zla správnost této myšlenky potvrdí. Jen se zamyslete nad několika tématy této knihy: možnost existence genetických předpokladů či vloh, průkazný vliv nedostatečné lásky rodičů na utrpení dítěte, tajemná podstata lidské dobroty. Čím hlouběji se do zkoumání tohoto problému pouštíme, tím méně zde nacházíme důvodů pro lidskou pýchu.
Mnozí vidí v myšlence „Děj se vůle Boží“ fatalismus. Jelikož Bůh spasí tuto osobu, ale tamtu ne, jelikož míra, do jaké jsme schopni chránit se svými vlastními silami, zřejmě zůstane nejasná, proč se starat? Ale fatalismus, odevzdanost osudu je přesně ono – odevzdanost.
Vzdát se znamená zemřít. Přesto že možná nikdy nezjistíme důvod lidské existence – ani to, proč je jedna osoba zlá a druhá dobrá –, je naší povinností žít, jak nejlépe umíme. Což také znamená pouštět se do nezbytných morálních soudů. A my si můžeme vybrat, v jak velké nevědomosti budeme žít.
Problém tedy nespočívá v tom, zda soudit. Nemáme na vybranou. Otázkou je, jak a kde soudit. Naši přední duševní vůdcové nám poskytli základy. Vhodná aplikace vědeckých metod a poznatků nám může pomoci tyto základy prohloubit a dobrat se k tolik potřebným morálním závěrům. (str. 269–271)

———————————

Přečtěte si další ukázky.

———————————

Morgan Scott Peck

Morgan Scott Peck byl americký psychiatr a spisovatel. V Portále vyšly jeho knihy Postel u okna, V jiném rytmu a Přátelská sněhová vločka. Argo vydalo jeho knihu Dále nevyšlapanou cestou.

Informace byly čerpány ze stránek nakladatelství Portál.

Portál byl založen v roce 1990 a dnes patří mezi dvacet největších nakladatelství v ČR. Vydává publikace z těchto oblastí: psychologie, pedagogika, sociální práce, média, populárně psychologická literatura, příručky pro rodiče, knihy her, knihy o zdravém životním stylu, rozhovory se zajímavými osobnostmi, knihy pro děti aj. Vydává také čtyři periodika: Psychologie dnes, Děti a my, Rodina a škola, Informatorium 3–8. Portál pořádá též odborné semináře pro pedagogy (akreditace MŠMT) a kurzy pro rodiče.

Související knihy

Peck, M. Scott

Portál, 2018