Nakladatelství Albatros letos již třetím rokem vyhlásilo literární soutěž o původní moderní pohádku. Druhé kolo v loňském roce vyhrála knížka Stanislavy Reschové Ježkovy voči a jiné pohádky. A protože je soutěž určena pro každého, vyhrát může kdokoli, z jakéhokoli oboru. Stanislava Reschová například celý život pracuje ve virologické laboratoři. Psaní pohádek či pověstí se sice věnovala v dětství, pak si ale dala několikaletou pauzu a nyní se pokouší na literární činnost navázat. Výsledek této snahy se čtenáři od sedmi let mohou dozvědět v knížce, kam autorka na více než sedmdesát stran zařadila různorodé příběhy, jejichž hlavním posláním je, jak sama uvádí, šířit radost a zábavu z čtení.

V knize najdou čtenáři celkem osm pohádek. Nutno podotknout, že každá z nich je různě dlouhá, nelze je tedy jednoznačně označit například pro předčítání na dobrou noc apod. Což bych ostatně ani moc nedoporučovala. Jak jsem zmínila, jedná se o moderně laděné pohádky, a tudíž v nich rodiče ani děti nenajdou ty klasické, „sladké“. Naopak. Kniha je doslova nabitá moderními výrazy, předměty, o kterých by se princeznám z pohádek, jež si jako děti pamatujeme, mohlo jen zdát – mikrovlnná trouba, myčka na nádobí nebo jako hlavní cena v soutěži auto na setrvačník. I chování hlavních hrdinů odpovídá v podstatě člověku ze současné civilizované společnosti. A právě i proto se domnívám, že příběhy nejsou příliš vhodné k usínání. Spíše bych je viděla jako pohádky, nad kterými budou děti s rodiči diskutovat. Některé věci či pojmy také ti nejmenší znát nebudou, je tedy třeba jim je vysvětlit apod. Ale i se staršími dětmi je možno rozvinout vhodnou konverzaci, protože samy pohádky je budou k tomuto nutit.

Autorka ovšem u některých využila pohádkových bytostí. Jedná se kupříkladu o pohádku „Rádcové a tři dračí hlavy“ nebo „Hádej, hádej, kdo…“. V prvním příběhu již z názvu jasně vyplývá, o kterou postavu se jedná, ve druhém dostane slovo princezna a pan král. Všichni se ocitnou v naší době, plné technických vymožeností a zcela jiného myšlení.

Nutno podotknout, že právě obě zmiňované pohádky mě zaujaly vůbec nejméně. Respektive na mě působily celkově zmateným dojmem, zvláště ta o dracích. Možná bych si dovolila říci, že se mi zdá, že hlavním důvodem bylo přílišné míchání postav z typické pohádky se současným světem. Protože například hned první příběh Ježkovy voči je skvěle vyvedený, stejně jako pohádka o kominíkovi či ta ze zoologické zahrady…

V nich vystupují lidé, které děti znají například z různých profesí. Samozřejmě nechybí i maličko kouzlení. Nedochází tady ale k té velké zmiňované „míchanici“ reálného světa s tím, který se ukrývá ve fantazii nás všech. Kouzla jsou tu vlastně jen jako doplněk, jež pohádce přidává spíše zvláštnost, zajímavost.  Navíc třeba pohádka ze zoologické zahrady ani kouzla nepotřebovala k tomu, aby vznikl nádherný příběh o dětech.

Z tohoto bych vyvodila, že autorka by se spíše mohla zaměřit na podobně laděné příběhy a zapomenout na draky a princezny. Myslím, že by tak mohla vzniknout v budoucnu i další kniha, která si najde spoustu spokojených čtenářů.

Co mě ale na pohádkách zaujalo, bylo účelné seznamování malých čtenářů s určitými charakterovými vlastnostmi lidí. A samozřejmě nechybí ani vysvětlení toho, jak by se děti (a nejen ony) měly chovat ke svému okolí, k ostatním lidem. Například, že krást se nemá, že chamtivost není nejlepší lidskou vlastností a že upřímné přátelství se nedá vykoupit žádnými drahými kameny. Z každé pohádky, která se zaměřuje vždy na některou z charakterových vlastností, líčí chování lidí a ukazuje klady a zápory, plyne poučení, což mě velice potěšilo. Považuji za nutné, aby příběhy nebyly psané pouze pro zábavu, ale aby dětem poskytly i vysvětlení vhodnou a názornou formou.

Kniha je určena pro děti od sedmi let, tudíž bych zde očekávala o trochu větší písmenka, neboť předpokládám, že malí čtenáři si budou chtít pohádky také sami zkoušet číst. Doporučený věk totiž odpovídá období prvních „zkoušek ze čtení“, po kterém je většina dětí tak dychtivá. V tomto případě bych pohádky zařadila spíše do tzv. druhého čtení.

Co ovšem musím vyzdvihnout, jsou naprosto úžasné ilustrace Kataríny Ilkovičové. V bohatém počtu pomáhají vyprávět každou pohádku a děti zaujme jejich barevnost.

Ve své podstatě se jedná o skutečně velmi odvážnou knihu pohádek pro nejmenší. Nejsem si úplně jistá, zda jsou rodiče připraveni vyprávět svým dětem takto laděné příběhy. Ale stejně tak se domnívám, že by byla chyba na ně úplně zanevřít. Je třeba dětem ukázat i jinou stránku pohledu do světa fantazie. Byť nebude tak vzdálená. Pokud jsou pohádky psané zajímavě, navíc s láskou a jako výchovný prostředek, pak jsem rozhodně pro to, aby se s nimi děti seznamovaly.

Související knihy

Reschová, Stanislava

Albatros, 2012