V polovině listopadu 2017 vydalo nakladatelství Argo sbírku starých příběhů o severských bozích, které nově převyprávěl anglický spisovatel Neil Gaiman. Ten se proslavil zejména komiksovou řadou Sandman, romány s fantastickými prvky Nikdykde, Hvězdný prach, Američtí bohové, Koralina, Oceán na konci uličky ad. Řada jeho děl získala významné literární ceny a byla převedena do filmové či televizní podoby.

Na začátku Severské mytologie, knihy o celkovém rozsahu 256 stran, nás Gaiman uvádí do úžasného světa statečných a vznešených bohů, obludných mrazivých obrů, předlouhých zimních nocí i nekonečných letních dnů. Prakticky ihned nás upozorní na soudný den ragnarök, kdy se bohové Ásgardu utkají s Lokiho vojsky mrazivých obrů a oživlých mrtvol. Všichni se navzájem pobijí. Takže vlastně od samého počátku víme, jak tragicky to celé skončí. Nebo snad ne? Je možné, že přeci jen přežije někdo, kdo by uprostřed spálené a popelem zasypané země mohl dát světu nový život? To se dozvíte v závěrečném příběhu, ale vraťme se nyní k úvodu, kde Neil Gaiman zmiňuje také díla, která v něm probudila lásku k severské mytologii.

Už jako dítě si zamiloval komiksová dobrodružství Mocného Tóra, jimž dali vzniknout Jack Kirby, Stan Lee a Larry Lieber. Protože se toužil dozvědět více, vypůjčil si Mýty Seveřanů Rogera Lancelyna Greena a četl je stále dokola. Když se sám snažil jednotlivé mýty co nejpřesněji a nejzajímavěji převyprávět, nevracel se už k těmto svým milovaným dílům. Zato strávil mnoho času nad překlady Prozaické Eddy Snorriho Sturlusona a rovněž nad Poetickou Eddou. Z těchto děl vybíral jednotlivé příběhy, propojoval je a dával vzniknout i jakýmsi hybridním verzím – napínavým, poutavým, vtipným a okouzlujícím, ale i znepokojivým.

Po úvodu následuje kapitola Hráči seznamující s hlavními aktéry mýtů – Ódinem, Tórem a Lokim. Mnozí z nás je znají z nejnovějších marvelovských filmů, kdy je v našich hlavách už nesmazatelně vykreslená představa ušlechtilého Anthonyho Hopkinse, svalnatého a zlatovlasého Chrise Hemswortha, škodolibého a neodolatelného Toma Hiddlestona. Vězte, že Gaimanův Ódin není pouze moudrý a mírný, je i lstivý a zrádný. Kličkuje mezi vlastními sliby a přísahami. Tór s rudým plnovousem není jen ohromně silný, chrabrý a dobromyslný. Občas je docela natvrdlý, nerudný a zabíjí i proto, aby se pobavil či ulevil svým nervům. Loki je pohledný a velmi přesvědčivý. Dokáže se tvářit jako váš nejlepší přítel, přitom je nejprohnanější ze všech obyvatel Ásgardu. Bohyně Freyja ho jednou označila za „příčinu božích potíží“ (str. 65) a měla pravdu.

Tór se probudil a vytřeštil oči na spící Sif. Poškrábal se ve vousech. Pak manželku poplácal svou mohutnou rukou. „Co se ti stalo?“ zeptal se.
Sif otevřela oči barvy letní oblohy. „O čem to mluvíš?“ podivila se, pohnula hlavou a zatvářila se nechápavě. Prsty se dotkla své holé růžové lebky, sáhla na ni a váhavě ji začala ohmatávat. Pak zděšeně pohlédla na Tóra.
„Moje vlasy!“ To jediné ze sebe dokázala vypravit.
Tór přikývl. „Jsou pryč,“ řekl. „Připravil tě o vlasy.“
„Kdo?“ nechápala Sif.
Tór mlčel. Opásal se svým pásem síly Megingjördem, který zdvojnásobil jeho ohromnou sílu.
„Loki,“ promluvil pak. „Udělal to Loki.“
„Proč to říkáš?“ zvolala Sif a neustále si přitom ohmatávala hlavu, jako by jí třepetavý dotek jejích prstů dokázal vlasy vrátit.
„Protože,“ vysvětloval Tór, „když je něco špatně, ze všeho nejdřív mě napadne, že za to může Loki. Ušetří mi to spoustu času.“ (str. 45–46)

Po představení tří ústředních postav následuje příběh Před počátkem a po něm o zrození prvních bohů, o stvoření vesmíru, moří a zemí, o vzniku devíti světů, včetně toho lidského, který je známý jako Midgard. Tam žili první lidé, Ask a Embla, jimž Ódin vdechl život. Proto je mu také přezdíváno Otec všech. Další mýty vyprávějí o nejcennějších pokladech bohů (k nimž patří např. Tórovo kladivo Mjöllni), o stavbě mohutné zdi kolem Ásgardu, o Lokiho zrůdných a mocných dětech, o lahodné básnické medovině nebo jablkách nesmrtelnosti aj. Mnohé z relativně krátkých textů jsou velmi zajímavé, plné nekonečné fantazie a Gaimanova skvělého vtipu. Setkáme se v nich s obry, kteří mají stovky hlav, s vlkem, který je větší než Měsíc, s hadem tak dlouhým, že obtočí celý svět. Zažijeme okamžiky radostné, drsné, nechutné i takové, které nám téměř vženou slzy do očí. Některé příběhy skončí dobře a vesele, jiné smutně a nespravedlivě (v obou případech za to často může Loki). Mnohé věci si, jak Gaiman sám poznamenává, trochu protiřečí, jiné zůstávají nevysvětlené. Když člověk všechny mýty zhltne – protože přestat se čtením je těžší než uzvednout Tórovo kladivo –, následuje už jenom slovníček se jmény postav, míst a předmětů pro lepší orientaci a zbožné přání, aby autor někdy vymyslel a napsal pokračování.

Související knihy

Gaiman, Neil

Argo, 2017