V říjnu 2017 přišlo nakladatelství BB/art s vydáním dalšího dílu Světa podle Norma od Jonathana Merese. Nese název Musí se prát odděleně a překladu se opět zhostil Richard Podaný.

Milovníci dobrodružství třináctiletého Normana ze série britského autora Jonathana Merese (*1958) se tedy mohou radovat z překladu sedmé části Musí se prát odděleně (Must Be Washed Separately, 2014). Na jejich oblíbeného hrdinu čeká další smolné období, v němž nemalou roli sehraje dvojice mladších bratrů, nepříliš čistotný pes John (slyšící pouze na polsky pronášené pokyny), příležitostná sousedka Chelsea a pochopitelně Normanův dědeček. Zdrojem největšího pekla se ovšem stane, jako koneckonců vždy, když na to dojde, návštěva u super dokonalých bratranců a sestřenice, kteří nikdy neopomenou dát Normovi pocítit svoji ekonomickou nadřazenost, zatímco jejich vlastní matka, teta Jen, nevynechá jedinou příležitost připomenout, jak dokonalé děti zplodila a vychovala (zmínili jsme se o nich třeba v recenzi druhého dílu Může způsobit podráždění (May Cause Irritation, 2012, česky 2015)). Do hry o Normanovy nervy navíc vstoupí naprosto nová hra pro Xbox s názvem Call of Mortal Combat.

Připomeňme si ještě, že o předchozím šestém dílu s názvem Může potřebovat restart (May Need Resbooting, 2014, česky 2017) jsme si vyprávěli na začátku léta tohoto roku. Na rozdíl od něj, v sedmém dílu je Normanův proud štěstí jednoznačně na sestupu. A když už se začne zdát, že se karta obrací k lepšímu, je to jen předzvěst dalšího propadu ve škodolibé hře osudu. Troufnu si říci, že právě Musí se prát odděleně je z prozatím přeložených částí série a zvláště z Normanova pohledu nejsmolnějším příběhem vůbec. K pocitu, že si to tato literární postava u svého autora něčím pokazila, přispívá i mnohem výrazněji než jindy zdůrazňovaná Normova nedůvtipnost a jeho potíže s pochopením pro ostatní jinak naprosto zřejmých situací.

V rozsahu dvou set stran rozdělených do dvaceti kapitol se textem prolínají ilustrace Donougha O’Malleyho, jako koneckonců ve všech knihách Světa podle Norma. V naprosté většině jde o ztvárnění hypotetických situací, jež vycházejí čistě z Normanových představ. Obrázky i nadále propůjčují knize další vtipný rozměr. V podobném duchu, jako tomu bylo v šestém pokračování, i zde Jonathan Meres pracuje se zdůrazněním stěžejních myšlenek za pomoci ztučnění písma. Z hlediska časového záběru patří Musí se prát odděleně k jedné z nejkratších historek, mapující příběh jen v rozsahu pár dní. Po jazykové stránce se naštěstí autor drží svého zvyku pracovat s vulgarit prostým stylem a opět si neodpustím kvitovat tuto formu jako šťastnou volbu.

Od minulé recenze se na scéně tvorby Jonathana Merese, co se týče Normova světa, nic nezměnilo. Série má stále svých deset pokračování a nic zatím nenasvědčuje tomu, že by se situace měla v nejbližší době změnit. Zdá se, že v letošním roce autor dokonce ani nevydal žádný nový titul. Jde-li o stav trvalý, či přechodný, se asi ukáže teprve časem. Za sebe doufám, že tento příjemně píšící britský autor ještě neřekl na literární scéně své poslední slovo. Na druhou stranu zatím není třeba zoufat, neboť na jeho české příznivce i ostatní potenciálně nové čtenáře snad bude na jaře příštího roku čekat překlad osmé knihy Světa podle Norma s originálním názvem May Contain Buts, jež byla poprvé vydána v roce 2015.

Související knihy

Meres, Jonathan

BB/art, 2017