Na sklonku září 2017 přineslo nakladatelství BB/art čtenářům nový překlad knihy Francescy Simonové Darebák David a zvířata (Horrid Henry’s Animals, 2014). Překlad již tradičně pochází od Gisely Kubrichtové.

S americkou autorkou Francescou Simon žijící v Londýně jsme se setkali již mnohokrát. Naposledy tomu bylo letos na jaře v recenzi knihy Darebák David má noční můru (Horrid Henry’s Nightmare, 2013, česky 2017). Zatímco ale jarní překlad zastupoval takzvané příběhové knihy Darebáka Davida, dnes představovaný titul spadá do skupiny u nás označené jako Darebákova škola (v originále The Horrid Factbooks). Jako posledního zástupce této u nás přeložené „encyklopedické“ série jsme si představili knihu Darebák David a tělo (Horrid Henry’s Bodies, 2011, česky prvně 2012, reedice 2016), a ačkoli se to možná nezdá, od té chvíle uběhlo více než půl druhého roku.

Jak už je v Darebákově škole zvykem, i Darebák David a zvířata přichází se spoustou krátkých a zcela určitě pozoruhodných postřehů k tématu, jímž je tentokrát říše živočichů všeho druhu. Sto jedenáct stran přináší v obvyklých patnácti krátkých kapitolkách to nejlepší nebo nejkurióznější, co chtěla autorka ve spolupráci se Sally Byfordovou prostřednictvím Darebáka Davida svým čtenářům bez rozdílu věku sdělit.

V kapitole „Úvodní údaje“ se dozvíme o rozdělení druhů a jejich početním zastoupení, „Mega monstra a mini mrňousové“ představují velikostní protipóly zvířecího světa, „Fujtajbl“ se odvážně vrhá do světa různých forem (nejenom) vyměšování a „Zhltni a zmiz“ je samovysvětlující název čtvrté kapitoly. Na povídání o stravovacích návycích navazují „Perfektní predátoři“. Šestá kapitolka „Jak přežít“ čtenářům poradí nejenom, komu je lépe se vyhnout, ale i to, jak se přeměně na potravu některá zvířata brání. Úzce specializovaná je část označená „Parádní plazi“. Mou nejoblíbenější se ale stala kapitola „Je to pravda, nebo ne?“, ve které se dozvíme, které z rozšířených představ o chování či vlastnostech živočichů jsou pravdivé a které jsou prostou smyšlenkou a proč. Devátá kapitola „Mazlíčci pod drobnohledem“ se zaměřuje na některé zástupce domácích oblíbenců, zatímco následující „Špičkoví šikulové“ nám prozradí některé ze zvláštních dovedností domestikovaných i divoce žijících zvířátek. Pod názvem „Deset největších hnusáků“ nám David připravil hitparádu živočichů, které by většina z lidí nejspíš nikdy neoznačila za nejkrásnější. Kuriózní dovednosti zvířat se dozvíme z dvanácté kapitolky pod názvem „Zvířecí tělocvik“. „Nejdelší, nejvyšší, nejrychlejší, nejmenší…“ vypovídá o extrémech v rozměrech i rychlosti. Předposlední kapitola „Je to divné, ale je to tak“ se vrací k informacím, jež mohou, ale také nemusejí být pro čtenáře překvapením, jako třeba „z čeho je složen nosorožčí roh“. A konečně poslední sada příspěvků „Pozor, zvířata!“ pro jistotu ještě jednou varuje před některými dalšími pro člověka nebezpečnými druhy.

Jako ve všech knihách o Darebáku Davidovi, ani ve „Zvířatech“ nechybějí ilustrace Tonyho Rosse. Všechny nějakým vtipným způsobem reagují na právě představované téma či myšlenku a naprosto bez diskuse tak přispívají k popularitě Darebákovy školy.

Kniha Darebák David a zvířata je beze sporu příjemným zpestřením nabídky na našem trhu o něco, co s chutí otevřou čtenáři bez závislosti na jejich stáří, vzdělání či zájmech. Série Darebákova škola má v originále v tuto chvíli jedenáct titulů, z nichž do češtiny jich v nakladatelství BB/art bylo přeloženo zatím jen pět, včetně publikace Darebák David a duchové (Horrid Henry’s Ghosts, 2014), jež se na pulty knihkupectví i internetových prodejen dostala na začátku listopadu.

Související knihy

Simonová, Francesca

BB/art, 2017