Knihu Oni zblízka, my pod dorbnohledem od autora Zdeňka Velíška
vydalo  nakladatelství Grada.

K tomu, abych napsal tuhle knížku, mi v únoru 2016 dal impulz článek z hornorakouských novin „Oberösterreichische Nachrichten“. Zaujal mě záhadným titulkem: „Školačky tkají, běženci stříhají.“ Nejdřív jsem tomu ani za mák nerozuměl, a to nejen kvůli své chabé němčině. Nakonec jsem pochopil, že se jedná o společný projekt radnice šestitisícového rakouského města Ottensheim se střední odbornou školou Bergheim, která sídlí uprostřed zámeckého parku v nedaleké obci Feldkirchen. Radnice Ottensheimu a ředitelka školy z Feldkirchenu neváhaly propojit k práci na společném díle běžence, čekající v Ottensheimu na vyřízení svých žádostí o azyl, a studentky té střední školy. To vypadalo přinejmenším zajímavě.

Že běžence nepřivítala jen chladná nevraživost, nedůvěra, strach, či dokonce odpor místních obyvatel všude tam, kam dorazili na konci svého útěku před válkou, pronásledováním a sociální beznadějí, to jsem už věděl z mnoha míst v Rakousku a v Německu. Četl jsem toho dost o snahách pomoci jim a něco málo i o snahách přispívat nejrůznějšími způsoby ke sblížení mezi domácí populací a žadateli o azyl v jednotlivých lokalitách. Ale na něco podobného jako v té škole ve vsi Feldkirchen a v sousedním Ottensheimu jsem ještě nenarazil.

Když jsem se začetl do toho pro mě neuvěřitelného článku, zjistil jsem, že jde o nápad, jak využít obrovského množství odložených oděvů a ložního prádla, které Rakušané ze širokého okolí začali posílat ještě před zimou roku 2015 do uprchlické ubytovny v Ottensheimu, ale jež tamních devět desítek běženců rozhodně nemohlo v takovém množství využít. A vychovatelka odborné školy Bergheim ze sousedního Feldkirchenu, kde se v té době rovněž chystalo ubytování pro běžence, přišla s nápadem, že studentky ze školy mohou ve svém volném čase tkát koberce z materiálu, který pro ně – rovněž ve svém volném čase, kterého mají nadbytek – budou připravovat běženci ubytovaní v sousedním Ottensheimu páráním nevyužitelného a překážejícího textilního odpadu.

Musím říci, že má profese se ve mně ozvala okamžitě a neodbytně. Vždyť o podobně pozitivních postojích k fenoménu migrace, který v té chvíli zaplavoval okolní země, se u nás v médiích nic, nebo aspoň téměř nic, nevysílalo a v novinách nepsalo. Naše populace se tedy ani neměla kde inspirovat k jiným postojům k problému, který rezolutně odmítala řešit, aniž by s ním vlastně byla konfrontována. Český člověk neměl přímou zkušenost s podobným přílivem lidí z jiného kontinentu a v průběhu své moderní historie ani neměl dost příležitostí získat zkušenost s přímým stykem s jinými národy, s jinými etniky, s jinými kulturami. Zejména ne ve své vlastní zemi. Že je možné zaujmout k nim odlišný přístup, než je nevraživost, strach, nedůvěra, odpor… prostě odmítavý postoj, o tom se neměl kde poučit.

Vzklíčil ve mně plán na reportážní cestu. A pak přišlo zjištění, že nemůže zůstat u jedné cesty. Jedna jediná historie, jakkoli sympatická, nedodá dostatečnou přesvědčivost mému svědectví o tom, že je možný jiný přístup k problému imigrace v zemích kolem nás, než jaký převládl u nás. Jak v politické sféře, tak ve veřejnosti. Po Horních Rakousích, kde se nachází Ottensheim, jsem tedy ještě – nejdřív prstem na mapě – zamířil do Dolního Bavorska, případně do Saska – prostě do několika míst za naši hranici. Bohužel jen těsně za ni, abych nenajel moc (drahých) kilometrů a neztratil moc (stejně drahého) času.

Ze všeho nejdřív ale pro mě začal čtvrtý pokus v životě dotáhnout své znalosti němčiny do použitelné podoby dřív, než se někam rozjedu. Dokonce dřív než kamkoli napíšu, že tam chci přijet. S mikrofonem, s diktafonem, s kamerou a hlavně s Toníkem Mittelbachem, přítelem a kameramanem. Poprvé jsem němčinu – či spíš jen její základy – zapomněl ve dvanácti letech, hned jak skončila druhá světová válka. Během ní se u nás, tedy v Protektorátu Čechy a Morava, vyučovaly některé předměty v jazyce německém už i na obecné škole. A já šel v roce 1939 do první třídy! Po válce jsem rád němčinu ze své paměti vymazal. V různých fázích svého produktivního života jsem ji pochopitelně znovu potřeboval. A znovu jsem se ji učil. Naposledy teď. Jde mi to – na (hodně) stará kolena – už znatelně hůř než kdy dřív. Ale vím z vlastních zkušeností s jazyky, že nutně potřebuji, aby má němčina dosáhla kvality, která by mi spíš otvírala, než zavírala dveře. A že potřebuji mít dobré jazykové vybavení hodně brzy, protože, měla-li být tahle knížka užitečná, musela být aktuální. Každou návštěvu ať do Rakouska či do Německa (nebo do Francie, kterou jsem nechtěl vynechat, neboť právě tam situaci poměrně důvěrně znám) jsem musel nejdřív vykorespondovat řadou e-mailů a podrobnosti pak ještě domlouvat telefonicky.

Takže i ta slova „Oni zblízka, my pod drobnohledem“ jsem psal a vyslovoval v němčině a francouzštině dřív, než jsem je napsal do titulu téhle knížky.

—————

Zaujala vás kniha? Nebo byste ji rádi někomu darovali pod stromeček? Pak pro vás máme dobrou zprávu. Až do 17. prosince tři z vás mohou knihu vyhrát v naší soutěži.

—————

O autorovi

Zdeněk Velíšek je jedním z neznámějších zahraničních komentátorů České televize a Českého rozhlasu. Specializuje se především na dění ve Francii, Španělsku a v Evropské unii obecně. Vystudoval hispanistiku a bohemistiku na FF UK. V roce 1968 nastoupil do tehdejší Československé televize, podílel se na vysílání v době invaze spojeneckých vojsk, a z toho důvodu musel později ČST opustit. Až do roku 1990, kdy se do televize vrátil, pracoval jako překladatel a tlumočník.

Informace byly čerpány z tiskové zprávy nakladatelství Grada.

Nakladatelství Grada vzniklo v roce 1991 a za dobu své existence si vybudovalo pozici největšího tuzemského nakladatelství odborné. Nakladatelství vydalo téměř 8.000 titulů a jeho nabídka pokrývá široké spektrum odborné literatury z nejrůznějších oblastí lidské činnosti. V její produkci jsou tituly s právní tématikou, knihy ekonomické, tituly z oblasti financí a účetnictví, manažerské tituly, psychologické, zdravotnické, knihy s počítačovou tematikou, o architektuře a stavebnictví, knihy technické z nejrůznějších oborů a profesí.

Související knihy

Velíšek, Zdeněk

Grada, 2017