Sychravé listopadové odpoledne dvacátého dne toho měsíce. Do Paláce knih Luxor přicházím raději s časovým předstihem. Vede mne k tomu tušení, že prostory vyhrazené pro uvádění knih se zaplní do poslední škvíry. Má předtucha se naplňuje. Židle jsou již téměř bezezbytku obsazeny dětmi, ty, na které se nedostalo, postávají kolkolem. Přibíhá další houf školáků třímajících v rukou barevné polštářky, které rozmisťují po zemi před pódiem vyhrazeném pro hosty, a uvelebují se na ně. Ševelení dětských hlasů pomalu utichá, přicházejí hosté, pánové Zdeněk Svěrák a Jaroslav Uhlíř v doprovodu dvou dam, Romany Homonické a Hanky Koutné. Přicházejí, aby představili a pokřtili knížku plnou písniček, not a obrázků, knížku Písničky z pohádek a filmů, která vychází v nakladatelství Bambook (GRADA Publishing).

zleva Jaroslav Uhlíř, Zdeněk Svěrák, Romana Homonická

Hanka Koutná má práci moderátorky ulehčenu, nemusí hosty představovat, všichni je znají, jak vyplývá z dětských odpovědí na její otázky (zaznamenaných v úvodu této reportáže). Uvede jen jméno nepřítomné Vlasty Baránkové, paní, která svými podmanivými obrázky vyzdobila nejen právě uváděnou knihu, ale i všechny knížky předchozí vzešlé z autorské dílny Svěrák – Uhlíř. Hanka Koutná bere svoji práci – stejně jako vždy – svědomitě a vyrukuje s dotazy na autory:

„Slavili jste společných padesát let. Koncertovali jste v O2 aréně, všichni byli dojatí. A co vy?“

„Ano, byl jsem taky,“ přiznává Zdeněk Svěrák. „Odnesly to písničky, zpíval jsem falešně. Dnes to napravím.“

„Je to moc velkej barák, lidi tam seděj,“ svěřuje své dojmy z vystoupení v O2 aréně i Jaroslav Uhlíř. „Lepší je fesťák, tam lidi stojí, pohybují se, hned reagují.“

A pan Svěrák ještě doplňuje:

„Já jsem se tý O2 arény bál. Ale přešlo mě to, když jsem dole viděl děti, který se tam nahrnuly a byly živé.“

„Mění se generace, jsou jiné než před třiceti čtyřiceti lety?“ nezůstává u jedné otázky moderátorka.

„Ubývá kluků v pěveckých sborech,“ posteskne si Zdeněk Svěrák.

Jaroslav Uhlíř však má pozitivní postřeh:

„Kdysi byl problém dostat děti na jeviště. Dnes se tam děti hrnou, musíme říkat ‚všichni ne‘.“

A ještě jeden dotaz, ten je určen odpovědné redaktorce knížky Romaně Homonické: „Čím je tento zpěvník unikátní?“

„Jsou tu písničky ze všech filmů,“ vyzdvihuje přednosti titulu paní Homonická. „Takhle pohromadě ještě nevyšly. Děti se o Vánocích budou moct dívat na pohádky a přitom listovat v knížce.“

Až do tohoto okamžiku dětské publikum sedělo (tedy kromě počátečního bouřlivého odpovídání) skoro bezhlasně. Pak ale klidné povídání rozčíslo radostné zajásání, a to tehdy, když ke klavíru usedl pan Uhlíř a opřel se do kláves. Už při prvních tónech písničky Dělání (pohádka Princové jsou na draka) to s dětmi začne šít. Nejen že se okamžitě ke zpěvu přidávají, ale v rytmu se kolébají, poskakují, tleskají… A tak je tomu i u dalších písniček, které tu zaznívají: Není nutno (Tři veteráni), Pod dubem za dubem (Lotrando a Zubejda), Severní vítr (Vrchní, prchni!). Z filmu Lotrando a Zubejda to ale nebyla jediná písnička, kterou Jaroslav Uhlíř zahrál. Předcházela píseň Nám se stalo něco překrásného; u ní autoři předpokládali, že bude trhákem, ale není tomu tak. Největším hitem se stala píseň zpívaná bandou loupežníků.

Na tomto místě mi dovolte vrátit se o tři dny zpátky. Na Koncertě pro budoucnost, který se konal 17. listopadu – de facto před okny Paláce knih – na Václavském náměstí, vystoupil kromě jiných také Jaroslav Uhlíř a týmiž písněmi rozezpíval tisíce a tisíce lidí, jež tento významný den slavili. Nejen nejmenší, ale také starší, postarší i nejstarší písničky pánů Svěráka a Uhlíře zpívají a v časech světlejších, ale i v dnešní době potemnělé při nich pociťují radostné chvění u srdce.

zleva J. Uhlíř, Z. Svěrák, R. Homonická, H.Koutná

Vraťme se však do chvíle přítomné, ta je nyní určena křtu knížky.

„Ať je knížka Písničky z pohádek a filmů co nejvíc ušmudlaná a potrhaná rukama dětí,“

přeje jí Zdeněk Svěrák hodně horlivých dětských čtenářů a zpěváků. A jelikož jde o titul určený nejmenším, křestní „vodou“ není šampaňské, ale džus.

Pak už děti začínají poposedávat, vyskakovat ze svých míst, aby se poté, co Hanka Koutná ohlásí autogramiádu, postavily do dlouhatánského frontového hada a ucházely se o podpisy jimi milovaných autorů, pánů Zdeňka Svěráka a Jaroslava Uhlíře. Jsem přesvědčena, že radost nemají jen děti, ale sdílejí ji i ti, kteří ji svými texty a hudbou přinášejí všem, dětem stejně jako dospělým.

Související knihy

Svěrák, Zdeněk – Uhlíř, Jaroslav

Grada, 2017