Thrillery a detektivními romány přetékají z pultů českých knihkupectví a jen málokdy se jedná o romány české. Předpokládám, že je těžké v takové konkurenci obstát a prodrat se skrze ni.

Přesně, jak říkáte. Severská krimi je velice oblíbená a čeští autoři s tím mají problém, protože nejsme tolik podporovaní. Je to překážka, ale musíme to ustát. Nacházíme se navíc tváří v tvář té nejlepší zahraniční elitě. Samozřejmě se u nás nevydá průměrná švédská kriminálka, ale jen ta nejlepší. Pokud ale porovnáme prostředí, české detektivky jsou specifické a mají čtenáři co nabídnout. Kriminální žánr má u nás tradici především filmovou, a jak můžeme sledovat, v televizi se vysílá jeden kriminální seriál za druhým a těší se dobré sledovanosti.

Určitě je vždy lepší, když se čtenářovi knížka čte právě jako film či epizoda seriálu.

Já román vidím. Mám známou, která píše knihy jako věty, ale já mám před sebou obraz. Proto se nyní snažím i o scenáristiku. Při psaní se musím někde uzavřít. Když vymýšlím zápletky, tak nejradši chodím po Šumavě sám s krosnou, ponořím se do sebe a prožívám si ten příběh. Pamatuji si, že už jako malý jsem ani moc nečetl pohádky. Před spaním jsem si vymýšlel, že jsem pirátem, a vymýšlel jsem si svoje vlastní pohádky. Byl jsem jedináček a musel jsem si vystačit sám se sebou.

Zmínil jste scenáristiku. Pokud se nepletu, původně měl podle Vaší předlohy točit Filip Renč?

Jednalo se o mou první knížku. Po vydání dvou, tří knížek jsem se zapsal do kurzu tvůrčího psaní, v jehož programu bylo i několik hodin scenáristiky. Zkusil jsem napsat asi deset obrazů právě podle své první knížky a Markéta Dočekalová, vedoucí scenáristické části kurzu, mě vyzvala, ať to zkusím dokončit. Text jsem zaslal do dramaturgie České televize. Scénář byl přijat do vývoje, vypracoval jsem několik verzí, ale když se dostal do rukou produkce, vyšlo najevo, že by byl bohužel překročen rozpočet.

Téměř jste ale do filmového prostředí pronikl.

Mě to hrozně baví, já bych tam dělal cokoliv. Když jsem dopisoval knížku Hlavní role, brouzdal jsem po internetu a tam mi vyskočilo, že castingová firma hledá zájemce do epizodní role policistů. Casting se měl konat dvě hodiny od chvíle, kdy jsem nabídku četl. Říkal jsem si, že si aspoň prožiju atmosféru castingu. Vyfotili si mě a řekli, že bych mohl hrát technika. Jsem totální introvert, a přesto jsem řekl: „Tak jo.“ Jsem v záběru vždycky jen vteřinu, ale byl jsem součástí velkého šrumu a najednou to byl stres. Ale někdy bych si zase něco takového zkusil, baví mě dýchat tu atmosféru.

Loni Vám už stihly vyjít tři knížky. Pracujete vždy na jedné, nebo máte rozepsané všechny najednou?

Pracoval jsem na nich souběžně. Do toho mám ještě rozepsaný jeden román. Vlastně ještě dva. Ale s těmi ještě nejsem vůbec spokojený. Dopisoval jsem tedy tři knížky najednou a už to nikdy neudělám.

Jste schopný skákat z příběhu do příběhu?

Jsem, ale nedávno mi čtenářka napsala, že mám jeden podobný sen jak v Hlavní roli, tak v thrilleru.

Ve filmovém prostředí jste strávil dost času a materiál by určitě vystačilo na více než jeden román. Máte v plánu další knížky z filmového prostředí?

Určitě. Film mám rád a chystám se psát kriminálku z filmového prostředí. Kostru už mám. Kapitán Krol, který se objevil v dalších mých knihách, bude vyšetřovat zločin ve filmovém světě.

Právě skandinávská literatura si v poslední době libuje v alkoholických detektivech, kteří si opiáty léčí své bolesti z minulosti. Přemýšlel jste o tom, že ve svém kapitánovi Krolovi vytvoříte někoho podobného?

Myslím si, že většina detektivů problémy má. Prostředí, ve kterém se pohybují, je musí zákonitě nějak postihnout. Stačilo mi vidět pár fotek z případů. Navíc mě klaďasové nebaví. Kdyby hlavní postava byl Mirek Dušín, nebavilo by to ani čtenáře.

Zloději času se vymykají svou formou. Jedná se o sbírku povídek, jež se odehrávají na Žižkově. Čím vám Žižkov imponuje?

Chodil jsem tam na Vysokou školu ekonomickou a s klukama jsme procházeli tamní hospůdky. Žižkov se samozřejmě za ty roky změnil, ale míval tajemnou, uměleckou atmosféru. Byla to pro mě žánrová odbočka. Vím, že se musím vyprofilovat, a směřuji spíše k těm kriminálkám. Povídky mě nicméně strašně bavily. Jednalo se o mysteriózní povídky, což mi umožnilo plně zapojit fantazii. Můžete si napsat, co chcete. Třeba foťák, co fotí budoucnost.

Děkuji za rozhovor a přeji, ať Vám čtenáři přibývají.

Související knihy

Jareš, Vítězslav

Ikar, 2016