Lumír Holčák, scénárista filmové komedie ze školního prostředí Probudím se včera, se rozhodl vydat tento příběh i jako stejnojmennou knihu. Film měl v kinech premiéru v březnu 2012, ve stejný měsíc vyšla i kniha v nakladatelství XYZ.

V první kapitole se seznamujeme se čtyřicetiletým učitelem češtiny Petrem, který neví, co si počít s životem. Práce ho sice baví, ale s osobním životem to nijak slavné není. Z nějakého jemu neznámého důvodu s ním žádná žena nevydrží. Na kloub všemu přijde teprve, když si vzpomene na školní léta a na jednu spolužačku. Na Elišku. Jen s ní by býval mohl být šťastný. Jen kdyby se jí zmínil o svých citech. Musí to napravit! Jenže kde ji má hledat? Kéž by šel vrátit čas. Kéž by šel vrátit. Kéž by… Co kdyby opravdu existovala mašinka, která by nás dokázala vrátit zpátky v čase? Zkusili byste to? Nově vzniklá firma Timeway tvrdí, že to dokáže a právě hledá pokusné králíky pro své první přenosy. Máte v minulosti nějaké nedořešené záležitosti? Petr ano. A proto se rozhodne šance využít.

V dalších kapitolách se Petr vydává na nejtajemnější cestu ze všech, na cestu za Eliškou. Vrací se do roku 1989, do svých sladkých sedmnácti let a je připraven na velké změny. S rozumem a zkušenostmi čtyřicátníka by neměl mít problém okouzlit jednu mladou, téměř nepolíbenou dívenku. Jenže to trochu nedomyslel. Na lásku totiž musí být dva. Podaří se mu Elišku získat? A co když ano? Co se stane s jeho dosavadním životem? Uvažovali jste někdy, jak by váš život vypadal, kdybyste kdysi udělali něco jinak? Třeba jen jednu jedinou věc. Petr se to možná brzy dozví.

Na posledních deseti stranách jsou fotografie z natáčení filmu. K vidění na nich jsou slavné hvězdy jako Zlata Adamovská, Viktor Preiss, Jiří Mádl, Filip Blažek, Karel Šíp, Bohumil Klepl, Miroslav Táborský, Tomáš Matonoha a desetibojař Roman Šebrle. U každé fotky je navíc krátký komentář, který popisuje, co se na ní odehrává. I na přebalu knihy jsou hlavní hrdinové filmu – Jiří Mádl, Eva Josefíková a Martina Preissová.

Kniha má dvě stě stran textu. Příběh je psán poměrně velkým písmem a skládá se především z přímých řečí. A jak všichni jistě dobře víte, nic se nečte lépe než přímá řeč. Je to výmluvné, svižné, akční a člověk si u toho odpočine mnohem víc než u dlouhých popisů, na které se musí soustředit. Celkově na mě kniha působí pozitivně, mladistvě.

Související knihy

Holčák, Lumír

XYZ, 2012