Knihu Hračkář od autora Liama Piepera
vydalo nakladatelství Domino v edici Napětí.

KAPITOLA JEDNA

„Povím vám příběh o svém dědečkovi.“ Adam si na té větě dával záležet; slabiky vyslovoval s pečlivostí, slovo „svém“ zdůraznil a „dědečkovi“ dodal vážnost. Miloval, že ji může pronášet; zbožňoval, jak ji hřímá, jako by byl neviditelným, vševědoucím hlasem v úvodu filmového traileru.

„Můj dědeček přišel do této země bez ničeho, a díky jeho tvrdé dřině a sebeobětování mám já teď všechno. Dědeček byl hrdý na svou práci, na každičkou hračku, kterou vyrobil. A proto byl tolik úspěšný. Není nic důležitějšího než tvrdá práce a sebeobětování. Zasvětit život službě ostatním je nejlepší způsob, jak může člověk se svým časem na Zemi naložit. Když dřete za lepší svět, když projevíte odvahu tváří v tvář krutosti a hlouposti, vysloužíte si sebeúctu, nabudete důstojnost, a to je ta nejdůležitější věc, jakou můžete v životě získat.“ Adam se odmlčel, aby význam jeho slov dopadl na celou třídu. „Protože to ona přetrvá déle než váš vlastní život. Dědíte ji po rodičích a přenecháváte ji svým dětem. Je důležité, abyste jim ji předali, důležitější než jim dát peníze, i když si nemyslím, že by s tím můj syn souhlasil.“ Udělal pauzu na smích, který se ale nedostavil, a to jej rozmrzelo. Zadíval se na učitele na druhém konci učebny, který mu posunky naznačil, aby skončil.

Čurák, pomyslel si Adam, ale pousmál se a poslechl a proslov ukončil. Děti se tak jako tak očividně nudily. Uprostřed své náctileté dekády byli příliš staří, aby je zaujaly hračky, a příliš mladí, aby rozuměli vzrušení z představy jeho bohatství.

Jak tam stál před letošní desátou třídou, uvědomil si neradostný fakt, že sám už dávno není teenager, že začíná stárnout a školáky, mrzuté, znuděné, kteří si pod lavicí tajně hrají s telefony, v nejmenším nezajímá. Pak si vzpomněl, proč tady vlastně vůbec je; požádali jej, aby promluvil ke studentům, jelikož je bohatý, mocný a ceněný člen místní komunity. Pokud je nezajímal, protože je život nic nenaučil, nebyla to jeho starost. Na to, co život doopravdy je, přijdou velmi brzy.

Zadíval se do zadní části učebny, kde Clara předstírala, že je zahloubaná do svého telefonu. Claru znal letmo od jejího narození prostřednictvím rodinných přátel, dokonce byl hostem na jejím bat micva, ale příliš pozornosti jí nevěnoval, dokud ji nedávno znovu nepotkal a nezjistil, že vyrostla z nepoddajného děcka do kypré tmavovlasé holky krev a mlíko.

Vedle ní seděl obtloustlý školáček, který na ni velkýma očima vrhal hladové pohledy, zřejmě v domnění, že tak činí tajně. Ten kluk do ní byl očividně zamilovaný, ale Adam z dlouholeté zkušenosti věděl, že dokud jí ten kluk neukáže, jaký je chlap, skončí přinejlepším ve škatulce kamarádů. Přál si, aby mohl toho kluka varovat; přemýšlel, že by za ním po hodině přišel a poradil mu: „Poslyš, kámo, první krok je na tobě,“ jenže to neudělá, každý si na to musí přijít sám. Když párkrát neuspěje, vytříbí si charakter – Adam zvýhodňované děti nesnášel. Dokončil proslov, rozloučil se s učitelem a odešel na parkoviště čekat.

Cítil, že vyvrcholí, sotva si ho Clara vzala do úst, a tak se přinutil myslet na něco jiného. Vzhlédl od svého klína, kde jí pěstí svíral vlasy do provizorního culíku, a zadíval se ven z okna přes školní ovál k plaveckému bazénu, kde se na betonových stupíncích střídaly děti ve skocích do vody. Den, kdy se bazén otevíral, si vybavoval, jako by to bylo dnes, stejně jako že vespod jednoho ze stupínků visí plaketa s poděkováním Adamu Kulakovovi za příspěvek při jeho financování.

K tomu došlo poté, co jeho syn během exkurze do památníku Shrine of Rememberance vyryl kapesním nožíkem do boku sochy připomínající padlé druhé světové války své jméno; Kade skončil s podmínkou a hrozilo mu, že jej z elitní dvanáctitřídé akademie vyloučí úplně, dokud Adam a jeho právníci nenavrhli kompenzaci. Stačilo několik stovek tisíc dolarů k už tak přemrštěnému školnému, a škola vlastnila zbrusu nový plavecký areál. Snahu ředitele upřít malému Kademu jeho právoplatné místo na škole a následně i studium na jedné z prestižních univerzit, kam mu vytyčili cestu, chápal jako akt nemístné agrese ubohého šedivějícího muže, kterého Adamovo postavení očividně znechucovalo; zřejmě ale ne tolik jako Adama znechutilo, že si učitel svůj odpor vybíjí na jeho synovi.

Zatímco Adam vzpomínal, jak tehdy situaci zvládl, na klidnou důstojnost, jíž uchlácholil rozzuřenou školskou radu, jak praštil o stůl šekovou knížkou a smetl problém jediným máchnutím ruky, nadmul se pýchou a vyvrcholil tak náhle, že tím překvapil sebe i Claru, která se na chvíli zadávila, ale pak plynule polkla bez ztráty kytičky.

Klidný, praktický přístup, který měla Clara k sexu, Adama děsil i přitahoval. S ní zažíval vzrušení, jaké nepocítil od doby, kdy sám byl teenager. Nešlo jen o to, jak k němu dívčino mladičké tělo na zadním sedadle jeho BMW X5 přiráželo. Spíš za to mohl ten druh výjimečné krásy, který rozkvétal ve čtrnácti letech, kdy jí časovaná bomba aškenázské genetické výbavy strategicky rozlila dětský tuk do hrudi a boků a během jediného roku přeměnila kostnatou hokejovou kapitánku v dlouhonohé umělecké dílko a alespoň na dalších deset let ji vytvarovala do rozkošně šukatelné podoby – krásy, jakou by ve čtrnácti, ba ani ve třiceti okusit nemohl; až ve čtyřiceti se mu chuť vytříbila natolik, že ji dokázal ocenit. Teprve když jeho vlastní mládí ustoupilo, porozuměl Adam aforismu: Mládím se na mladých plýtvá.

Uvědomoval si, že svou roli v tom hraje i nebezpečí. Dobu oběda proseděl na parkovišti naproti oválu, čekal na ni a cítil narůstající vzrušení dokonce dřív, než ji spatřil, jak kráčí přes ovál se školní brašnou ležérně přehozenou přes rameno a jak vyplivuje žvýkačku, než přistoupí k BMW. Jedinečné vzrušení jej zachvacovalo, když jí vsouval ruku pod sukni, zatímco křižovali hlavní silnici na plážovém předměstí, kde žil, kolem butiků a kaváren, u nichž hrozilo, že z nich každým okamžikem vyskočí nějaký užvaněný známý či někdo podobný. Představa, že jej přistihnou, zabásnou a jeho život se zhroutí, mu připadala nesmírně erotická. To jej nutilo tolik riskovat – zábava, jejíž podstatou zčásti bylo škádlit osud: platit jí drahé obědy ve svých  obvyklých oblíbených restauracích, brát ji na koktejly do podniků, kam chodíval pít s manželkou.

Clara se napřímila, otřela si pusu, jediným elegantním gestem si odhrnula vlasy nazad a pak se naklonila přes jeho klín do prostoru, kde v držáku na nápoje schovával láhev koly. Vypláchla si ústa, polkla a usmála se.

„Jak je ti?“ zeptala se zlehka.

„Líp,“ zachrčel vyschlými ústy. „Díky.“

Opřela se do sedadla s pažemi překříženými a rty našpulenými. „Byla bych radši, kdybys mi neděkoval. Není to laskavost.“

„Mně to tak připadá,“ ušklíbl se.

„Kdyby se mi to nelíbilo, nedělám to.“ Pobavilo ho, když ji to slyšel říkat, ačkoli jí ani v nejmenším nevěřil. Nedokázal ani za mák pochopit nadšení, s jakým se dívky Clařina typu pouštěly do té – dle jeho názoru – poměrně groteskní praktiky. Pokud šlo o jeho ženu, Tess, orální sex byl jen nedosažitelnou fata morgánou nacházející se kdesi na obzoru; čímsi, co po několika letech manželství vymizelo téměř úplně.

Clara na druhou stranu vypadala, že se jí to opravdu líbí, stejně jako jiné praktiky, které mu na manželském loži chyběly – rozličné složité, propletené pozice – a provokativně zmiňovala i svou zálibu v análním sexu, což přisuzoval generační propasti. Dívky jako Clara vyrůstaly na neomezeném přístupu k internetu a o sexu se dovídaly z první ruky. Cvičily se na chlapcích, kteří dospívali v přesvědčení, že sex začíná kouřením, následuje kombinace misionářské polohy, koníčka a soulože zezadu a vše skončí výstřikem na tvář. Jaký to úžasný věk pro život!

Seznámili se na Tinderu, kde za použití falešného jména, pečlivě rozmazané fotografie a ducha kavalírské paranoie oslovil každou dívku, která dokázala udržet tajemství. Clara patřila mezi těch pár, které odpověděly, a skoro umřel hanbou a strachem, když se setkali ve  skutečném světě a on zjistil její totožnost. Jakmile jej přesvědčila, že není volavkou v nějaké vykonstruované pasti na predátory, uklidnil se a začal ji svádět.

Při výjezdu z parkoviště si Clara opřela nohy – opálené a vypracované díky hokeji – na palubní desku a Adam se zadíval jinam, jelikož jej náhle přepadly výčitky. Pokaždé, když s ní byl, mu v okamžicích krátce po vyvrcholení připadala nechutná, naplnila jej touha vyhodit ji z auta, potřeba zůstat o samotě.

Věřil, že problém jeho nevěry tkví v melancholii, která jej naplňovala ve vteřinách, kdy se vyprázdnil. Od dob chlapectví jeho orgasmy doprovázel nával endorfinů a mysl mu zaplnilo vzduchoprázdno, do něhož se pomalu vkrádalo strašlivé podezření, jak směšně po tom vypadá. Ten pocit byl stále stejný, ať mu bylo třináct a obklopovaly jej papírové ubrousky a on v tiché panice naslouchal matčiným krokům v předsíni, anebo čtyřicet, kdy slézal z náctileté holky na zadním sedadle vlastního auta. Jeho přirozenou potřebou byla neovladatelná touha zmizet, jak nejdál to jde, ale časem se naučil nepříjemnou realitu post-koitální družnosti zvládat, alespoň aby přetrpěl konverzaci, objetí a cestu domů.

——————–

Nezapomeňte na další ukázku.

——————–

O autorovi

Liam Pieper se narodil roku 1984 do rodiny volnomyšlenkářských hippie. Žije v australském Melbourne, zajímá se o českou historii, literaturu a kulturu a pracuje jako novinář a spisovatel na volné noze. Ve třinácti letech začal kouřit marihuanu, v patnácti se stal drogovým dealerem a v osmnácti letech byl za tuto nezákonnou činnost dokonce zatčen. O této zkušenosti a mladické nerozvážnosti pojednává ve své memoárové prvotině The Feel-Good Hit of The Year, jež byla nominována hned na několik prestižních literárních cen. Napsal také knihu esejí Mistakes Were Made a v roce 2015 se v v našem hlavním městě v rámci projektu Praha, město literatury zúčastnil rezidenčního pobytu zahraničních spisovatelů.

Zdroj informací: nakladatelství Domino

Nakladatelství  Domino vzniklo v roce 1997. Od té doby vydává knihy mnoha žánrů a autory, kteří patří mezi světovou špičku. Základ přitom zůstává stejný: ve všech edicích se našim čtenářům snažíme nabídnout pouze takové knihy, které stojí za to číst. Mezi nejúspěšnější autory patří Jeffery Deaver, Robert Ludlum, Michael Connelly, Steve Berry, Martina Cole, Lisa Jackson, Caroline Kepnes, Mo Hayder, S. J. Bolton, Adele Parks, Tess Stimson, Lucy Dawson, Rowan Coleman.

Související knihy

Pieper, Liam

Domino, 2017