Expo a boj za spravedlnost

Stieg Larsson se narodil 15. srpna 1954 ve švédském městě Skellefteå a zemřel 9. listopadu 2004 ve Stockholmu. Stejně jako jeho družka Eva Gabrielssonová nebyl vychováván rodiči, ale prarodiči. Přestože ho nevzali na univerzitu studovat žurnalistiku, stal se z něj významný spisovatel a především obhájce práv a sociálních hodnot.

Švédská veřejnost si ho všimla, až když začal pracovat jako redaktor v časopisu Expo, ve kterém se později stal dokonce šéfredaktorem. Na několik let bylo sice jeho vydávání z finančních důvodu přerušeno, ale později si opět své místo na švédském trhu našlo. A stalo se úspěšným.

Larsson se ve své publikační činnost zabýval především politickými aférami a sociálními problémy, které skandinávskou zemi sužovaly a stále sužují. Proto si nemohl svou dlouholetou lásku Evu vzít a žili tak spolu pouze „na hromádce“. Nechtěl ohrožovat její život. Kdyby se někdo dovtípil, že Evu a Stiega něco spojuje, mohlo by to mít pro oba fatální následky. Svým smýšlením a publikační činností si totiž Larsson nadělal mnoho nepřátel, kteří by se rádi pomstili. Přesto se po desítkách let společného života na svatbě domluvili. Nikdy k ní ale nedošlo. Stieg zemřel a z Evy se stala nešťastná žena bojující za vlastnická práva k sérii Milénium.

Bez peněz a bez bezpečí

Stieg Larsson nebyl jen skvělým spisovatelem, ale především člověkem, který bojoval proti nespravedlnosti, utlačování, korupci a dalším nepravostem, které se v jeho zemi odehrávají. Měl spoustu nepřátel, které však vyvažovali přátelé, kteří za ním vždy stáli a v jeho práci mu pomáhali.

Ačkoliv si mnoho lidí myslí, že tak významný spisovatel musel být bohatý a mít krásný a jednoduchý život, opak je pravdou. Obrovské slávy, kterou švédská trilogie přinesla, se nedočkal. A před jejím napsáním byl neustále na pozoru před nebezpečím, které se mohlo každého dne vynořit odkudkoliv. Peníze také neměl. Téměř veškeré své a Evino jmění investoval do Expa a musel pracovat ve dne v noci, aby sebe a svou družku uživil. Na druhou stranu si nikdy neupřel snídani v kavárně, která ležela nedaleko jeho bydliště.

Proti švédským zákonům a „larssonovskému průmyslu“

Po jeho smrti se rozjel dlouholetý boj o vlastnická práva k Miléniu a především hon na jeho osobní počítač, ve kterém měl rozepsaný čtvrtý díl. Počítač byl však vlastnictvím Expa, které ho odmítlo komukoliv dát.

Eva Gabrielssonová málem kvůli rodině Larssonovým přišla o byt, protože se rozhodli, že ji zničí. Příčinou této nenávisti bylo především jejich rozhořčení nad tím, že by vše po Stiegově smrti měla zdědit právě ona. Protože nebyly manželé, měla rodina lehké pořízení.

Eva Gabrielssonová se však nevzdala a rozhodla se převzít Stiegovo poselství a prát se za hodnoty, které vyznával. Jednoduché to však nemá, nejdříve se musí vypořádat s jeho rodinnou a vysoudit vlastnictví jeho díla a v neposlední zabránit šíření „larssonovského průmyslu“, na kterém rodina vydělává značné peníze.

Bojuje i proti švédským zákonům, podle kterých po sobě smí dědit pouze manželé. Přestože tedy s Larssonem žila přes třicet let, nemá nárok absolutně na nic. Nechce, aby se takové bezpráví dělo i jiným ženám.

Smutné je, že celý svět zná Stiega Larssona pouze jako spisovatele, který se proslavil detektivními příběhy. Větší část svého života byl totiž někým úplně jiným… Nechtěl spasit svět, jen chtěl průhlednější politické machinace a více spravedlnosti. Boj za lepší zítřky, to bylo jeho životním dílem.

Trilogie Milénium

Mikael Blomkvist a Lisbeth Salanderová jsou dvě vůdčí postavy, jejichž osudy se v lecčems podobají. On je novinář, ona žena, která se chce pomstít. V prvním díle s názvem Muži, kteří nenávidí ženy se potkávají při vyšetřování záhadného zmizení dívky z Hedestadu. Jeho úkolem je plnit články časopisu Milénium investigativní novinařinou a odhalovat zkorumpované politiky. Lisbeth chce zase najít všechny, kteří jí kdy ublížili. V průběhu druhého pokračování, jež nese název Dívka, která si hrála s ohněm, je však stíhána za vraždu dvou novinářů. Mikael Blomkvist ale ví, že Lisbeth je nevinná. Až na konci druhého a následně třetího dílu nazvaného Dívka, která kopla do vosího hnízda má možnost se začít doopravdy mstít. Zaplatit musí její nevlastní bratr, otec Zalaščenko i lékař, který ji neoprávněně držel v psychiatrické léčebně.

Ve čtvrtém díle měla údajně dál pátrat po osobách, kterým se chtěla pomstít, a postupně si nechávat odstraňovat tetování, kterými bylo její tělo poseto. Každé tetování totiž symbolizovalo nenáviděného člověka.

Všechny tři díly mají nejen punc skvělých detektivek, ale především jsou prodchnuty místy a osobami, které byli Stiegovi a Evě blízké. Nic v těchto příbězích není náhodné, všechno tu má svůj důvod a své místo. Vždyť vlastní život mu byl bohatou inspirací.

Foto: commons.wikimedia.org, autor: Word Press, Wikipedia