Čtení ke kávě: Nikdo na vaši knihu nečeká (Jan Kotouč)

Nikdo na vaši knihu nečeká

24.10.2017 Jan Kotouč Bez komentáře

Autoři píšící svůj první román tímto nešvarem často trpí. Myslí si, že na jejich veledílo někdo čeká, že napíšou jednu věc a všichni si z toho sednou na prdel, nakladatelé budou prosit, aby to vydali právě u nich, recenzenti budou hýkat nadšením, prodeje půjdou do statisíců a česká i světová literatura budou konečně obohaceny. Takhle. To. Nefunguje.

Nikdo na vaši knihu nečeká, nikdo netouží po tom, aby vydal právě vás. Pokud se vás někdo rozhodne vydat – a to vám všem samozřejmě hrozně přeju –, tak to bude proto, že bude myslet, že by to mohlo někoho zaujmout a že by se mohlo něco prodat. Vaše první kniha nebude bestseller, který vrazí na trh se silou hurikánu Irma a navždy změní literární průmysl. Nakladatel se pro to rozhodne, pokud bude mít dojem, že to bude sedět čtenářům jeho nakladatelství, a to bude všechno. To pro vás má ale jistou výhodu, nakladatel nečeká, že vaše první kniha bude bůhvíjaký bestseller, čeká – a doufá – že ta první kniha se nějak prodá, že bude v černých číslech, a nejradši by byl, kdybyste mu hned napsali další knihu.
Proč další knihu? No, protože tak to funguje. Nakladatel je rád, že napíšete jednu knihu, on vám ji vydá a příští rok vám může vydat další. Čím víc má autor knih, tím lépe se prodávají všechny z nich. Ono to tak prostě funguje.
Představte si knihkupectví, vidíte tam v poličce jednu knihu s vám úplně neznámým autorem. Je to přesně ten žánr a téma, které vás zaujme? Koupíte si ji? Možná ano, ale přece jen budete trochu váhat. Kdo to je? Vždyť ho neznám, mám to riskovat? Představte si, že máte peníze jen na jednu knihu a hned vedle toho neznámého autora je nová kniha stejného žánru od světového bestselleristy, který má plnou polici knih. Co si spíš koupíte?
A potom přijdete znovu do knihkupectví a od toho „nováčka“ tam najednou máte dvě knihy. A potom tři, čtyři… Najednou ho vnímáte jinak, je to někdo, kdo se evidentně prodával alespoň tak dobře, že ho někdo vydává dál. Potom jste víc zvědaví a koupíte si nějakou jeho knihu. Možná si to neuvědomujete, ale vnímáte to podobně. Jedna kniha v polici je vnímaná jinak než dvě nebo čtyři. A potom můžete být borec jako Juraj Červenák a mít vlastní regál.
To nejlepší, co tedy můžete udělat po dopsání knihy, je sednout si a napsat další.

Ale já chci jen psát knihu pro radost! Nenuť mi tu odpornou komerční logiku!
To jsou vlastně dvě věci: Psaní pro radost se nevylučuje s tím, že za to dostanete zaplaceno, ale ano, chápu, vím, jak to bylo myšleno. Pokud si chcete napsat jednu knihu pro radost a nemáte chuť psát nic dalšího, super. Výborní Žoldnéři od Tomáše Bartoše jsou takovým příkladem (Bartoš tedy napsal i nějakého JFK, ale co vím, jeho stanovisko je, že ho baví jeho práce a občas si jen napíše něco pro radost). Naprosto v pořádku a pochopitelné, v první řadě dělejte to, co vás baví. Ale potom nebrečte, že vám vaše jediná kniha napsaná pro radost nevydělala miliony. A spousta lidí na workshopech a spisovatelských skupinách si je opravdu na toto schopná stěžovat.
Chudáčci se lopotili, aby skrz proud vědomí vytvořili své úžasné veledílo, a lidi si dovolí to nekupovat po statisících! Pokud napíšete jednu knihu, vydáte ji u normálního nakladatelství a ona se nějak prodá, super, můžete za to mít třeba hezkou dovolenou nebo zaplatit pár nájmů a prostě to bude hezký bonus do rodinného rozpočtu. Vám její psaní udělalo radost, všichni jsou spokojeni. Ale nečekejte, že zbouráte trh a budou z vás nadšení.

Ale Rowlingové se to podařilo!
Ano, můžeme vyjmenovat dost autorů, kteří zbohatli po napsání jedné knihy. Mohl bych upozornit, že to se v Čechách jen tak nestane, ale já nemám rád to dnes už umělé dělení „u nás v Čechách“, hlavně když vám nikdo nebrání napsat to celé anglicky a cílit na západní trh.
Nicméně i na západním trhu naprostá většina (dovolím si říct i „téměř všichni“) autorů, kteří se živí psaním a třeba na tom i zbohatli, toho docílila tak, že psala hodně a pravidelně. Většina těch autorů sedí na zadku a píše a vydává tak dvě knihy do roka, ty se nějak prodají a neustále přichází procenta i za všechny jejich předchozí knihy.
V konečném důsledku je to potom práce jako každá jiná. Akorát je to nejlepší možná práce (já se živím i jinými věcmi než psaním, ale ty dvě knihy do roka napíšu, pořád mě to baví, pořád mám nápady a pořád mi chodí nějaká procenta). Juraj Červenák se psaním živí od roku 2005 a v jednom rozhovoru zmiňoval, že je vtipné, když slyší autory stěžovat si, že na Slovensku se neuživí psaním, a jsou to autoři, o kterých ví, že mají desetinásobné prodeje oproti němu.
Nechcete brát psaní jako práci? Opět, to je naprosto v pořádku. Potom se ale neohánějte Rowlingovou, ona to chápala a přistupovala k tomu profesionálně od naprostého začátku. Smyslem tohoto textu bylo zdůraznit, že trh na vás opravdu nečeká. Nezapomeňme, že i Harry Potter sbíral fanoušky několik let, nebyl to nijak okamžitý úspěch. A potom se podívejme na spoustu autorů jako XXX, XXX, XXX XXX. Každý je slavný kvůli něčemu jinému, ale jejich první kniha opravdu nebyla to nejlepší, co napsali.

Dobře, řekněme, že chci psát přiměřeně profesionálně a vydávat pravidelně, aby se to nějak prodávalo, jak na to?
Výborně, vraťme se k tomu prvnímu kroku. Pokud chceme vydávat tradičním způsobem (tzn. najdu si nakladatele, on mě vydá a dostanu zálohu a potom procenta z prodejů), prostě oslovíme nakladatele. On nás odmítne nebo přijme (nebo bude úplně ignorovat, to se taky děje). Jak přesně oslovit nakladatele je spíš téma na úplně samostatný článek. Mezitím vás odkážu na starší text 10 rad, jak neoslovovat nakladatele, který najdete na mém webu.
Českým nakladatelům chodí v průměru dva rukopisy denně, takže mějte pochopení, pokud se k vašemu dílu hned nedostanou. A vlastně se k němu nemusí dostat vůbec. Smutná realita je ta, že spousta nakladatelů nemá čas ani chuť se probírat těmi tunami balastu v naději, že tam bude jedna perla. Nerad vám to říkám, ale většina poslaných rukopisů je špatných.
Jak se pak k tomu nakladateli dostat?
Výhoda České republiky je, že ten rybníček je neskutečně malý. Každý zná každého. Jezděte na akce, zapojujte se do debat, poznávejte lidi. Ale jasně, to nefunguje pro každého a rozhodně to není o tom, že chodíte na veletrhy a tam si vyhlídnete někoho „důležitého“ a vetřete se k němu a zvete ho na kafíčko. Zase to nepřehánějme. Ale dobrá cesta je třeba přes literární soutěže.

Příjemné psaní!

Jan Kotouč

Jan Kotouč je jedním z nejúspěšnějších českých autorů sci-fi. Jeho prvotina Pokračování diplomacie vyšla v roce 2009, od té doby napsal řadu dalších románů, převážně z žánru military sci-fi a space opery (cyklus Sektor Hirano) a alternativní historie (cyklus České země). Je také jedním z mála českých autorů, kdo prorazil na anglicky mluvící trh. Kromě psaní pořádá kurzy tvůrčího psaní, učí na vysoké škole a vede literární linie na řadě českých conů. Je též autorem knihy JFK 31: Invaze. V listopadu 2017 vyjde Ofenziva českých zemí, pokračování bestselleru Nad českými zeměmi slunce nezapadá.