Autor nemohl zvolit pro svou prvotinu větší lákadlo, než ukotvit většinu děje do nejlidnatější země světa, o které toho běžný člověk zas tak mnoho neví. Adam Brooks navíc rovnou oznamuje, že to nebude jeho první a zároveň poslední kniha, ale že hodlá napsat hned trilogii. Jestli se všechny příběhy budou odehrávat v Číně, není českému čtenáři zatím známo, ale z autorova životopisu se dá vytušit, že se nebude omezovat jen na území jednoho státu.

Adam Brooks se narodil v roce 1963 v Kanadě, ale vyrůstal v anglickém hrabství Oxfordshire. Vystudoval čínštinu na Škole orientálních a afrických studií v Londýně a stal se novinářem. Měl velké štěstí, jelikož většinu své profesní dráhy strávil jako zahraniční korespondent BBC. Kromě pobytů v Číně působil také v Indonésii, Afghánistánu, Iráku, Severní Koreji, Mongolsku a mnoha dalších zemích v Asii a na Blízkém východě. Noční dravec je autorovou prvotinou, v níž se snaží čtenáře zasvětit do složitých vztahů a událostí ve světě tajných služeb.

Děj Nočního dravce, kterého vydalo nakladatelství Kniha Zlín, začíná v západní Číně, kde se téměř po dvaceti letech v lágru rozhodne vězeň 5995, přezdívaný Burák, utéci ze svého nedobrovolného domova.  Chce se dostat do Pekingu a pokusit se obnovit dvě desítky let staré kontakty, které by mu mohly pomoci dostat se ze země a získat doklady v jiné zemi. Před svým uvězněním totiž pracoval jako britský špión.

Jeho cesta je ale dlouhá a velmi obtížná. Za dvacet let v čínském pracovním táboře se mnoho věcí změnilo. Nezná mrakodrapy, mobilní telefony ani internet. Nemá žádné doklady, a navíc ho hledají. Ani ulice velkého Pekingu pro něj nejsou bezpečné, a tak vymyslí geniální plán. Navštíví svého starého přítele, se kterým dříve spolupracoval na špionáži. Nikdy ho neprozradil, a zatímco přítel má rodinu, děti a slušný příjem, Burák nemá vůbec nic. A o to poslední, co mu zbylo – holý život –, ho chtějí připravit.

Osloví proto novináře, který bydlí na adrese, kde dříve býval kontakt britské tajné služby. Jenže Mangan je obyčejný novinář, který pracuje na volné noze, snaží se poskytovat kvalitní zpravodajství a zároveň se nenechat ovlivňovat žádnými nařízeními. Protlouká se složitě za podpory dvou přátel. Jeho zvědavá povaha jej často namočí do nepříjemné situace, ale zase získá materiály, které jinde nemají. O britské tajné službě nic netuší. Ale co by to byl za novináře, kdyby ho nezajímal příběh tajemného člověka, který si říká Burák a chce kontaktovat své dávné přátele.

Pokud by čtenář očekával knihu, která je napínavá od začátku do konce, strhne ho hned na první stránce a dalších čtyři sta stran jej nepustí, bude patrně zklamaný. Děj románu se rozvíjí jen velmi pozvolna a ještě po sto stránkách není po špionáži ani stopy. I když se dá tušit, že se něco blíží.

Autor věnuje poměrně dost prostoru popisu bezpečnostních složek v Číně a odhaluje, že se na jejím území odehrávají věci, o kterých nemají povědomí ani stálí obyvatelé. Patrné je to při Manganově novinářské činnosti, při níž se snaží odhalit, proč čínská bezpečnost postupuje tak násilně proti „sektě“, která si říká Následovníci, a kam odváží mladé muže, které úmyslně odděluje od jejich rodin.

Zpočátku autor předkládá jak příběh Burák a jeho protloukání se po útěku z vězení, tak i život Mangana, jeho spolupracovnice a kameramana. Teprve později se přidávají další postavy z britské agentury. V závěrečné třetině knihy vystupuje již tolik postav, že se v ději čtenář může ztrácet a nebýt si úplně jistý, kdo vlastně hlavní hrdiny stíhá. Je to Čína, nebo Anglie, nebo někdo docela jiný? A co vlastně chce?

Až konec knihy přináší vysvětlení. Je však potřeba číst velmi pozorně, ovšem možná i přesto nebude čtenář plně srozuměn se vším, co se zrovna děje. Přeci jen se jedná o docela jiný svět, který je mu převážně cizí.

I přes možná trochu rozvleklý začátek, který má samozřejmě v knize své opodstatnění, dokáže autor vygradovat děj natolik, že v poslední čtvrtině téměř nenechá čtenáře odložit knihu na delší dobu. Bohužel i v těchto pasážích lze najít  části ne zcela podchycené v dějové lince, které jsou předvídatelné, přestože je zcela pochopitelné, proč je tam autor zařadil.

Drobné nedostatky však nejspíš řádný knihomol promine. Je to přeci jen autorova první kniha, a pokud její pokračování bude mít svižnější náboj a nenechá čtenáře ztrácet se v ději, bude se bezpochyby na co těšit.

Ukázka z knihy Noční dravec:

Sjel pohyblivými schody o dvě patra níž – v jedné ruce igelitovou tašku s topinkovačem, druhou ruku volnou. Lesklý stříbrný eskalátor vévodil centrálnímu atriu obchodního domu. Mangan sledoval obrovské podsvícené reklamy na rtěnky a negližé, s nepřirozeně štíhlými a bledými modelkami s modročernými vlasy. Byl v pokušení ohlédnout se přes rameno, ale odolal tomu nutkání, protože, jak ho upozornil Charteris, nadměrná ostražitost je velice nápadný rys. A nebudeš mít s sebou mobil, že ne, Philipe? Ne, Davide, mobilní telefony za sebou zanechávají stopy. Prozradí naši polohu a odvysílají naše slova; dělají z nás terče, zabíjejí nás.

Přesně sedmnáct minut po osmé vyšel z obchodního domu. Zabočil doleva, zvedl tašku do vzduchu a otočil se bokem, aby mohl projít shlukem lidí. Bylo chladno. Na průčelí obchodního domu byly namalované tlampače, z nichž se linul zkreslený proud slibů a výzev. Fasáda byla nasvícená reflektory a vyzdobená balonky a transparenty. Nějaký muž ho chytil za rukáv a chtěl se ho na něco zeptat. Mangan šel dál. Ústí uličky bylo tmavé a částečně zakryté kontejnerem na stavební suť. Pomalu vkročil do příšeří a v tu chvíli se k němu vrhla mohutná postava tou svou ráznou kymácivou chůzí. Mírně pozvedl pravou ruku, otevřel ji a cítil, jak mužovy prsty šátrají kolem a pak mu tisknou do dlaně klíč. Mangan ho vzal, sevřel pěst a rychle pokračoval v chůzi. Když se blížil ke konci uličky, strčil prst do kapsy u bundy a přendal si igelitovou tašku z levé ruky do pravé. V tom okamžiku se ti možná uleví, Philipe, že to předání proběhlo podle plánu, upozorňoval ho předem Charteris, ale žádná úleva není na místě. Teď přenášíš. (str.299)

Související knihy

Brooks, Adam

Kniha Zlín, 2017