Knihu Vlčice: Rozhovory s Magdou Vašáryovou a Ivou Brožovou vydalo v roce 2017 nakladatelství Mladá fronta.

Knihovna Václava Havla stejně jako už tolikrát i dnes, 6. října 2017, se plní těmi, kteří si váží knih nejen stylisticky vytříbených, ale především obsahově hlubokých, obohacujících čtenáře jak po stránce vzdělávací, tak i svým etickým posláním. Tento večer sem hosté přicházejí proto, aby se setkali s tvůrci knihy Vlčice, s Karlem Hvížďalou, Ivou Brožovou a Magdalénou Vašáryovou. Kromě nich v popředí sálu usedají moderátorka večera Renata Klusáková, hlasatelka rozhlasové stanice Vltava, a kmotra knihy Lenka Bradáčová, vrchní státní zástupkyně. Na druhé straně pódia zaujímají svá místa zpěvačka Dáša Vokatá a herec Oldřich Kaiser, kteří hned na úvod rozezvučí sál svým zpěvem a hrou na kytary.

„Před časem jsem v TV programu zahlédl seriál nazvaný Vlčice,“ objasňuje titul knihy Karel Hvížďala. „Vlčice přezdívali v Anglii sedmi královnám vládnoucím před nástupem Tudorovců na trůn. Panovnice vynikaly velkou inteligencí a měly vnitřní silu. Řekl jsem si: To je ono.“

Obě Hvížďalou zpovídané ženy měly veliké ambice: Magda Vašáryová kandidovala na post prezidenta, aby z hradu mohla změnit Slovenskou republiku, Iva Brožová bojovala s Hradem, aby obhájila nezávislost (a taky ji obhájila) české justice a změnila fungování Nejvyššího soudu v Brně.

zleva: Renata Klusáková, Karel Hvížďala, Lenka Bradáčová, Iva Brožová, Magda Vašáryová

A jaká byla geneze díla? Zajímá – kromě publika – moderátorku. Karel Hvížďala vzpomíná:

„Když měla Iva těžké problémy, řekli jsme si, že to jednou sepíšeme. Pak jsme zapomněli. Až později jsme zjistili, že o tom, co zažila, neexistuje žádná diplomová práce, nic, co by její zápas zachytilo. Tak jsme se domluvili, a rozhovory začaly vznikat.“

Nicméně Iva Brožová v té době – jak přiznává – stále váhala:

„Říkala jsem si, že bych to ještě odsunula. Ale čím více bych to odkládala, tím více bych věci zapomínala. Šlo mi o to, zaznamenat, jak vše skutečně bylo.“

A nešlo jen o zachycení hrozného tlaku, s nímž byla nucena se vypořádávat v době sporu s Václavem Klausem, sporu, v němž šlo o nezávislost české justice, ale i o zachycení vzpomínek na její rodinu.

„Co bylo pro mne úžasně posilující, bylo to, když jsem vzpomínala na svoji rodinu. Ti chlapi, to byli hrdinové.“

M. Vašáryová

„Já jsem na rozhovory s panem Hvížďalou už zvyklá,„ svěřuje se svými pocity z přípravy knihy Magda Vašáryová. „Už jsem s ním jeden v Brně dělala. Říkala jsem si, jsem ještě schopna říct něco, co ještě lidé nečetli? Můj život jde tak rychle, že jsem si ale najednou nemohla vzpomenout Avšak pan Hvížďala byl na mě hodný; seděli jsme v kavárně, sem tam jsem si dala zákusek a ten cukr mi pomohl, že jsem si na něco vzpomněla. A pak, když jsem se rozpomněla, uvědomila jsem si, že ti blízcí lidé (třeba Václav Havel) už tady nejsou. A zjistila jsem, že jsem stará.“

Slova jsou vystřídána tóny. Do lehce se nesoucích hlasů dam vtrhne živelná, robustní hudba obou muzikantů, aby posléze – opět ve zklidněné poloze – zazněla ukázka z rozhovorů, v níž Iva Brožová vzpomíná na svého otce, sloužícího za 2. světové války u anglického letectva (RAF).

Text otevírá téma rodiny a jejího vlivu na formování osobností obou respondentek. V mnoha ohledech bylo rodinné prostředí podobné: rodiče byli profesí učitelé, nalezli odvahu postavit se tváří v tvář oběma zrůdným režimům: fašismu i komunismu, za svůj postoj byli pronásledováni. Takové klima bezesporu přispělo k tomu, že „obě dámy byly velmi čestné“. Těmito slovy vstupuje do povídání Lenka Bradáčová. A dále říká:

„Před odvahu je třeba postavit čestnost, důležité je být čestným, slušným člověkem. To je třeba si uvědomovat. Přeji tomuto státu, aby se v něm rodilo hodně takových žen.“

Žen, které nešly s davem, nezradily své principy, které dokázaly říct ne tam, kde šlo o bezpráví, porušení právního řádu, nespravedlnost.

„Smysl této knihy,“ shrnuje Karel Hvížďala, „spočívá v tom, že si máme uvědomit povinnost říci ne, když s něčím nesouhlasíme.“

Lenka Bradáčová a Iva Brožová

Na závěr – před bouřlivým potleskem – zazní ještě bouřlivý song Dáši Vokaté a Oldřicha Kaisera. Sál z fortissima přechází do mezzoforte, lidské hlasy se za doprovody šoupání bot těch, kteří postupují směrem k pódiu, aby do svých výtisků Vlčic získali autogramy, i těch, kteří míří ke dveřím, pomalu ztišují. Lidé se ztrácí v temnu ulic. Odnášejí si v sobě něco z odvahy vlčic? Právě v dnešních časech je toho tolik zapotřebí.

Související knihy

Hvížďala, Karel

Mladá fronta, 2017