Ať byly jakékoli, vždy byly neseny touhou. A touha brázdit oceán tam a zase zpátky odstartovala osudy patnácti českých a slovenských mořeplavců, osudy zachycené v knize Příběhy mořeplavců. Češi a Slováci, kteří obepluli svět, vydané v roce 2017 nakladatelstvím Jota.

Kavárna Paláce Luxor, 5. říjen 2017, 16 hodin odpoledne. Velmi obtížně hledám místo, které bych mohla zaujmout; nejen prostor pro návštěvníky, ale i pódium vyhrazené autorům, kmotrům, redaktorům je zastaven stolky a židlemi, jejichž počet zdaleka převyšuje běžné číslo. Brzy shledávám, proč tomu tak je. Postupně přicházejí ti, kteří se na vzniku knihy podíleli, i ti, kteří ji pokřtí. Za stolky zasedne celkem čtrnáct hostů, patnáctá – editorka a odpovědná redaktorka Kamila Hladká – si s mikrofonem v ruce stoupne po jejich boku, aby se pro tento podvečer ujala role moderátorky.

„Můžeme vyplout, kniha o fenoménu země už je na světě. Je do ní zařazeno mnoho příběhů lidí, kteří svět obepluli, dějiny českého námořního yachtingu sepsané Rudolfem Holým, ilustrace Mikkel Odehnalů, trasy lodí, ručně malovaná nástěnná mapa. A teď bych vám ráda představila mořeplavce.“

Kritériem, podle nějž se rozhodla uvést přítomné pány a dámu, se stal jejich věk. Prvním jmenovaným je Richard Konkolski, jachtař, fotograf a nakladatel; po něm následují Julius Ecsi, zvaný Sorel (člen posádky lodi Polárka Rudolfa Krautschneidera, s nímž obeplul Antarktidu), Slovák Jozef Varsányi, Jiří Albrecht, mimo jiné také malíř, Jiří Denk, manželé Jana a Otakar Honsovi, horolezec Jaroslav Bernt a Vlado Porvaznik, taktéž horolezec a výrobce čokoládových pralinek, „nejlepších delikates“ na Slovensku; dále reklamní fotograf Zdeněk Teubner a Stanislav Kubíček, který se na moře vydal s manželkou a čtyřměsíční dcerou Kačenkou. Řada končí jakousi smyčkou: kapitán a navigátor mnoha lodí  Petr Ondráček se na mořích a oceánech plavil více než pětatřicet let a o svých plavbách napsal několik knih. Samozřejmě že moderátorka neopominula představit také oba kmotry, režiséra Steva Lichtaga a jachtaře Davida Křížka.

Poté přichází čas otázek, nejprve z úst Kamily Hladké. „Jak je těžké v době hlubokého socialismu postavit loď?“ obrací se na Richarda  Konkolskiho.

„Šikovné ruce, horší materiál… Když se chtělo, všechno se dalo. Vzalo to mnoho času, ale o to větší byla radost.“

Od manželů Honsových by se ráda dozvěděla, „jaké to je, když jste spolu na lodi celé dny, měsíce a není možnost vzít nohy na ramena“.

„Strasti jsou všude,“ odpovídá Otakar Hons. A s humorem dodává: „Odejít by šlo jen jednou, ale napadlo mě to vícekrát. Že se to však dalo vydržet, důkazem je, že tu sedíme oba dva.“

Na pořad přicházejí další moderátorčiny otázky a další odpovědi mořeplavců. Poslední z dotazů je adresován Jiřímu Denkovi: „Co tě přimělo k tomu, vydat tuto publikaci?“

„Bylo mi líto, že příběhy nejsou zahrnuty do jedné knihy. Sestavit z nich tuto knížku mne napadlo, když jsem se lodí vracel z Nového Zélandu.“

„A kniha je opravdu moc pěkná,“ uzavírá tuto část prezentace Kamila Hladká.

„Mám radost za nakladatelství Jota, že vznikla. A to už proto, že někteří odplouvají na moře, aby mlčeli, a ne aby mluvili.“

Slovo dostává publikum. Otázka na Stanislava Kubíčka: „Jak to jde plout a mít s sebou roční dítě?“

„Spíš by to bez Kačenky nešlo. Prospělo jí to.“

Na další dotaz: „Měli jste strach?“ odpovídá Jiří Albrecht:

„První cesta trvala sedm let vkuse. Člověk se musí smířit se strachem, smrtí, bere to, je v tom.“ A s úsměvem dodává: „Sedmiletá plavba byla za trest, všechno jsem si vybíral těžký. Nyní se chystám do Orinoka, plavba potrvá jeden rok za nejlepšího počasí, v nejlepší době.“

„Co vám moře dalo a co vzalo?“ zazní poslední otázka z publika. A lapidární odpověď zní:

„ Dalo nám svobodu a vzalo peníze.“

Nastává akt samotného „křtu“ knihy. Oba kmotři, Steve Lichtag a David Křížek, pokropí knihu tím, co neodmyslitelně k námořním dobrodružným příběhům patří, totiž rumem. A ne ledajakým, pravým „božkovským tuzemákem“.

Související knihy

Příběhy mořeplavců
Češi a Slováci, kteří obepluli svět

Jota, 2017