Po mimořádně úspěšném románu Němci přichází Jakuba Katalpa s propracovaným mnohovrstevnatým románem ze současnosti.
Květa je po manželově smrti sužována pocitem samoty a neužitečnosti. Ve sklepě svého domu proto vybuduje malou místnost – doupě – a čeká na návštěvníka, kterého by do ní mohla zavřít a jemuž by mohla vyprávět svůj životní příběh.
Zatímco Květa opečovává svého vězně, v Americe umírá na rakovinu Akiko Ikedaová. Dochází sice na chemoterapii, ta však nezabírá a její manžel postupně ztrácí víru v manželčino uzdravení.
Hoang Thi Anhová opouští rodný Vietnam a vydává se na dalekou cestu do Prahy, aby pomohla své dceři s vedením domácnosti a malého obchodu. Naráží při tom na odcizení, nejen kulturní, ale také rodinné a generační.
Jakkoliv jsou cesty protagonistů zprvu mimoběžné, v jednom okamžiku se protnou v Praze, aby pak nadále pokračovaly vlastním směrem. Všechny tři příběhy tak představují míjení, nedorozumění i paralelnost lidských osudů.

Doupě

Autorka: Jakuba Katalpa

Počet stran: 312
Vazba: vázaná
ISBN: 978-80-7577-128-5
Doporučená cena: 299 Kč

Knihu Doupě vydalo nakladatelství Host.

Ukázka z knihy

Vůně
Květa se probudí v dobré náladě, kolem deváté.
V noční košili přistoupí k oknu, den je jasný a zdá se, že bude stejně pěkně jako včera. Květa ucítí lehké vzrušení, neví, zda bude lepší věnovat se stavbě doupěte ve sklepě, nebo práci na zahradě. Nakonec se rozhodne pro obojí, přes den bude na zahradě a večer sestoupí do sklepa.
Vyzuje si pantofle a na okamžik si ještě lehne, postel nestačila vychladnout, Květa zhluboka natáhne nosem a vdechne vůni vlastního spánku, zpocených lůžkovin a aviváže. Se zavřenýma očima tápe po nočním stolku (pouzdro s brýlemi, rozečtená kniha, sklenice s vodou), dokud nenajde lahvičku očních kapek. V poslední době mívá tak suché oči, že jí lékař předepsal umělé slzy. Vykape si postupně obě oči a podobně jako těch skutečných je i umělých slz nadbytek, najdou si cestu ve vráskách na spáncích a zvolna stékají k uším.
Květa leží, dokud vlhkost na její tváři neuschne. (str. 13)

Přečtěte si celou ukázku.

Jakuba Katalpa

Jakuba Katalpa (* 1979) debutovala v roce 2006 novelou Je hlína k snědku? (Paseka), za niž byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii objev roku. Román Hořké moře (Paseka) získal v roce 2009 nominaci na Cenu Jiřího Ortena. Za prózu Němci (Host) obdržela v roce 2013 Cenu Josefa Škvoreckého, Cenu Česká kniha a byla nominována na cenu Magnesia Litera v kategorii próza. Román již vyšel v překladu ve čtyřech zemích, včetně Německa, a připravuje se překlad do pátého jazyka.

Informace byly čerpány ze stránek nakladatelství Host, fotografie z tiskové zprávy.

Rozhovor s autorkou

Každá z Vašich knih je výrazně jiná než ty předchozí. Po románu Němci, který je dramatickým příběhem se spoustou postav, rámovaným navíc velkými dějinami, jste se nyní zaměřila na intimní vztahy lidí, kterým se náhle změní jejich dosavadní život. Jak k Vám témata přicházejí?

Nasávám je ze svého okolí. Jako kdybych měla nějaký zvláštní smysl (myslím, že ho má každý autor) – když se objeví něco zajímavého, cinkne to ve mně a já si to uložím do paměti. Může jít o barvu, vůni, chuť; může to být příběh, který někdo vypráví v tramvaji, novinový titulek, nápis na zdi… cokoliv. Postupně se ve mně takové podněty hromadí, já si s nimi hraju, různě je přeskupuju, hledám pro ně kontext a nakonec je nechám promluvit v textu. Některé věci zpracuju hned, jiné v sobě nosím třeba roky, než nastane jejich čas. A jiné zapomenu.

Román Němci v českém prostředí silně rezonoval: oceněn byl dvakrát, na další ocenění byl nominován, vyšel ve dvou vydáních a postupně se prostřednictvím knižních překladů dostává i do jiných zemí. Těší Vás tyto úspěchy? Nakolik jsou pro Vás důležité?

Těší mě, že se díky těmto úspěchům román dostal mezi velké množství lidí a já jsem se s mnoha z nich mohla setkat. Setkání se čtenáři jsou pro mě obohacením, zajímá mě, jak k nim moje knihy promlouvají, co jim osobně můj text přináší. Kdysi jsem byla na úspěch hodně zaměřená, stále jsem se srovnávala s ostatními autory. To mě už opustilo. Důležité je pro mě to, abych já sama měla ze svých knih dobrý pocit, abych psala, jak nejlépe dovedu. A pokud mé texty osloví i další lidi, budu naprosto spokojená.

Anotace Vaší nové knihy Doupě zmiňuje jako přední témata míjení, nedorozumění a paralelnost lidských osudů. Není jím však především samota? V té nejsyrovější, nejsurovější podobě?

Myslím, že každé nedorozumění v sobě trochu samoty ukrývá. Člověk se snaží vysvětlovat, hledá slova, pátrá po spřízněné duši – a dost často nenachází to, co by potřeboval. Hrdinka mé knihy se to snaží vyřešit radikálním způsobem, pokusí se ze své samoty vymanit tím, že násilně zasáhne do života někoho jiného. Touží po vztahu a neuvědomuje si, že vztah není možné si vydupat ze země, že jde o něco vzácného, o co je třeba pečovat. Mám ráda otevřené konce. Text je pro mě dialog se čtenářem. A tak nechávám na čtenáři, aby sám prozkoumal a zjistil, o čem má kniha je. Ze zkušenosti vím, že každý v ní najde něco jiného. A ta různorodost názorů a interpretací mě těší a stále znovu – v dobrém – překvapuje.

Informace byly čerpány z tiskové zprávy nakladatelství Host.

Nakladatelství Host zaujímá v současnosti nepřehlédnutelné místo na českém knižním trhu. Vydává tradičně především kvalitní českou prózu a poezii, literární teorii i literaturu naučnou – publikace věnované zejména historii, sociologii, filmové vědě i dalším oborům. V posledních letech se výrazně rozšířila řada překladové beletrie, ale nově zde našla přístřeší například i prestižní edice Česká knižnice s výbory z děl českých klasiků.

Související knihy

Katalpa, Jakuba

Host, 2017