Nakladatelství Argo přineslo v červnu 2017 dotisk populární dětské knihy Babička drsňačka (Gangsta Granny, 2011, česky prvně 2012). Překlad pochází od Veroniky Volhejnové, ilustrace od Tonyho Rosse.

David Walliams je umělecký pseudonym Davida Edwarda Williamse, současného anglického scénáristy, herce a v neposlední řadě autora. Občas bývá v souvislosti se svým literárním úspěchem označován jako spisovatel s nejrychlejším startem na poli dětské literatury. První kniha Kluk v sukních (The Boy in the Dress, česky 2013) mu vyšla v roce 2008. Od té doby vydává ročně nejméně jeden nový titul. Jako druhá v pořadí se na pultech knihkupectví objevila kniha Pan Smraďoch (Mr Stink, česky 2012), třetí pak Malý miliardář (Billionaire Boy, česky 2013). Babička drsňačka je čtvrtou Walliamsovou knihou a se svými třemi předchůdci má společné to, že se již také dočkala zfilmování. Stejný osud letos čeká i pátý titul Walliamsovy tvorby Krysburgr (Ratburger, česky 2014). Zatím bez filmové verze jsou pak všechny následující knihy, počínaje Ďábelskou zubařkou (Demon Dentist, česky 2014). Sedmým titulem v řadě byla Příšerná teta (Awful Auntie, 2014, česky 2015), osmým Dědečkův velký útěk (Grandpa´s Great Escape, 2015, česky 2016). Rok 2016 je Walliamsovým zatím literárně nejproduktivnějším obdobím, v němž mu vyšly hned dvě knihy: Nejhorší děti na světě (The World Worst Children, česky 2017) a do češtiny dosud nepřeložená kniha Půlnoční gang (The Midnight Gang). Posledním výtvorem Davida Walliamse je zatím druhý svazek Nejhorších dětí na světě 2, jenž v originále vyšel v květnu letošního roku.

Dvě stě padesáti stránková Babička drsňačka je příběhem pro děti, mládež a tu část dospělého publika, jež se ještě nenaučila být stará. A výrazem „stará“ rozhodně nemyslím fyzický věk. Výhodou psaní recenze na dotisk nějaké knihy je to, že máte přístup k bezpočtu hodnocení prvního vydání. A tak jsem po přečtení této knihy nelenil a podíval se, jaký názor na ni převládá. A byl jsem překvapený, to mi tedy věřte. Možná jsem jen neměl šťastnou ruku, ale získal jsem pocit, že jsem četl úplně jiný příběh než ten, o němž psali moji předchůdci. Ti se v převážné většině shodovali v názoru, že jde o prostý a nezajímavý děj, s myšlenkami natolik vzdálenými realitě, že je to až trestuhodné. Mám tedy pro všechny zvídavé čtenáře novinku: nevěřte realistům a škarohlídům. Babička drsňačka je skvělá kniha, a pokud jste ještě nezapomněli, jaké je to snít, berete do rukou tu správnou publikaci.

Čtvrtá kniha Davida Walliamse disponuje celou škálou emocí. Od realistického pohledu na sebestředné rodiče, které víc než vlastní matka a tchyně, či dokonce vlastní dítě, zajímá jen nekonečné sledování tanečních a televizních soutěží, přes přirozenou nechuť vnuka trávit čas se zdánlivě nudnou babičkou, až po bezbřehé zaujetí mladého muže pro fantastická dobrodružství vlastní krve vzdálená o dvě generace. Zkušený autor dětské literatury bravurním způsobem vystihl myšlenkový přerod znuděného dítěte v aktivního obdivovatele a babiččina spolupachatele, v jejíž společnosti až do osudného odhalení především trpěl. Kdo jiný ale může rozfoukat v dětské mysli plamínek zvědavosti a smyslu pro tajemství než vlastní prarodič? Zapátrejte ve vlastních vzpomínkách. Patříte i vy k těm šťastnějším, kdo s hrdinou Babičky drsňačky, malým Benem, mohou sdílet stejnou vášeň a vzpomínky na čas strávený nadšeným poznáváním světa v doprovodu dědečka či babičky? Pokud ano, pak budete vědět, o čem mluvím. Pokud ne, je čas začít závidět a zkusit tyto mezery doplnit třeba alespoň četbou Babičky drsňačky.

Třicet čtyři kapitol a dovětek představují celou škálu postav. O sebou zaujatých rodičích jsme si již řekli. Hlavní hrdina knihy je naprosto normální jedenáctiletý kluk, kterého víc než pohyb zajímá instalatérství a jeho nejoblíbenější četbou je právě Instalatérský týdeník. Fascinující postavičkou je epizodní prodavač ve smíšeném zboží Rádž, který se neustále snaží uzavřít obchod století. Kdo je ovšem nejdůležitější, to je titulní postava babičky. Babička je na první pohled obyčejná, tuctová stará paní, bez vkusu a nápaditosti, která nade vše miluje kapustové cokoli. Kapustovou polévku, kapustové koláče, kapustovou zmrzlinu. Ale pozor, věci obvykle nebývají takové, jakými se zdají. A tak najednou potkáváme babičku, jaká bývala, když ještě babičkou nebyla. Nebo snad jakou mohla být? Řada příhod „kapustové“ babičky je blízká vyprávění Barona Prášila. Ale rozhodně to nevnímejte jako nedostatek. Právě naopak. Tahle fantastičnost je přesně to, co dělá prarodiče pro vnoučata zajímavými. A když pak dokážou vyprávění podložit i skutečnou akcí, vzniká přes generační most pouto, které nelze ničím nahradit. A přesně o tomhle Babička drsňačka je. O vztahu dvou protipólů. O rodinných vazbách. O obdivu, touze, snění a samozřejmě nepřehlédnutelném dobrodružství.

Počínaje třetím titulem vsadil David Walliams nebo jeho nakladatel na jistotu ilustrací Tonyho Rosse. Zkušení čtenáři tohoto segmentu hned zpozorní. Ano, je to stejný ilustrátor, který doprovází příběhy Darebáka Davida od Francescy Simon. A přestože oproti Darebáku Davidovi je Babička drsňačka vybavena obrázky výrazně méně, i tak vtipné kresby zkušeného ilustrátora dodávají knize nezaměnitelný ráz a lehkost.

Kdybych měl Babičku drsňačku oznámkovat jako ve škole, neváhal bych ani na okamžik a velikou jedničku bych ještě dvakrát podtrhl. A kdo ví, možná bych ještě přimaloval malou, ale významnou hvězdičku.

Související knihy

Walliams, David

Argo, 2012