Těšíme se k moři celý rok. Jakmile se vrátíme z dovolené domů a vybalíme, manžel už se zamýšlí nad příštím noclehem cestou. Vyhledává nejlepší ubytování, ne příliš drahé, ale příjemné s dobrou restaurací.
Rozhodně není zaručeno, že bude restaurace sloužit k naší spokojenosti. Jednou se stalo, že byla dlouhodobě zavřená. Jinde zase měli zavírací den zrovna v době naší návštěvy. Doporučili nám však jinou restauraci, kde jsme si neskutečně pochutnali. Dokonce nám někde jednou řekli, ať přijdeme v šest večer. Pokud se sejde víc lidí, bude se vařit. Zprávu jsme přijali s rozpaky. Naštěstí přišlo asi deset lidí. Najedli jsme se úžasně.
Musím přiznat, že se skutečně celý rok těšíme. Peníze jsou malým mráčkem na celé záležitosti. Máme jednoduchou filosofii. Doufáme, že peníze dáme dohromady. Pokud by se stalo, že nebude dost, pojedeme na kratší dobu. Může se stát, že nepojedeme vůbec. V tom případě jsme si celý rok krásně užili tím, že jsme se na dovolenou těšili.

Jezdíme do Chorvatska.
Výhody vidíme v tom, že se s Chorvaty dobře domluvíme. Navíc jsou vstřícní, mají nás rádi. Nádherně průzračná voda, jaká je právě tam, nemá nikde jinde konkurenci. Myslíme si to. Viděli jsme různé části Evropy a koupali se v různých vodách. Chorvatské moře u nás jednoznačně vítězí.
Přála jsem si poznat tam nějakou rodinu, nějaký penzión, ne moc velký, kde by nás znali a rádi nás viděli. Podařilo se nám takové místo najít. Z domácích se stali naši přátelé. Obýváme apartmán. Vaříme si sami. Jíme, kdy chceme a co chceme. V místě, kam jezdíme, není mnoho turistů. Zkrátka a dobře ráj.
Dokonce za námi přijel bratr s manželkou. Jsou sportovně založení. Hrají tenis a jezdí na kole. Přivezli si kola s sebou. Jednoho rána jdeme s manželem na pláž, která je hned před bránou krásné vily, kterou obýváme.
Manžel si všiml, že kola našich příbuzných bere do rukou slovenský pár, který ve vile taky bydlí. Jakmile jsem se probrala ze šoku, spustila jsem na ně: „Co si to dovolujete? Tohle nejsou vaše kola! Okamžitě je nechte na místě.“
„My jsme si mysleli, že jsou erární. K půjčení.“
Zarazila mě samozřejmost, s jakou byli přesvědčeni, že je zde vše připraveno jen pro ně. Dokonce už pohnuli se sedadlem směrem dolů, aby se mladé ženě dobře sedělo.
Příští dovolená proběhla v klidu. Ke konci přijdeme na pláž, kde jsme měli svá lehátka, na nich ručníky. Na lehátkách sedí cizí lidé, naše ručníky hodili stranou. Vyjela jsem na ně: „Co si to dovolujete? Není to vaše.“
Chvíli na mne překvapeně zírali: „Nevěděli jsme…“
„Když nevíte, máte se zeptat.“
Samozřejmě slezli z našich lehátek. Náhodou to zase byli naši slovenští bratři. Mám na Slovensku hodně přátel. I v Praze jsou někteří Slováci našimi kamarády. Zvlášť jeden je nám velmi blízký. Chovají se bezvadně. Píšu o jiné sortě lidí. Všichni, kteří se chovali neomaleně, patřili mezi určité zbohatlíky. Přijeli velkými auťáky, táhli vodní skútry. Túrovali jejich motory, částečně ohrožovali rychlou jízdou na skútrech plavce. Dávali najevo své bohatství. Jen se trošku neuměli chovat. Možná to doženou.
Nepříjemnosti tohoto druhu nám však nezkazí dovolenou. Domácí nás vždycky srdečně vítají. Pomůžou se zavazadly. Nabídnou občerstvení. Cítíme se tam skutečně skvěle.
Držíme si palce, ať nám letos zase dovolená vyjde. Celou dobu od konce srpna se už moc těšíme.
Slunce, voda vzduch!
Jaká nádhera.

MgA. Hana Militká

MgA. Hana Militká vystudovala základní školu ve Svobodných Dvorech. Poté střední ekonomickou školu v Hradci Králové.  V devatenácti letech vyhrála Wolkerův Prostějov v recitaci. Byla přijata na JAMU, obor herectví. V Brně na studiích si užila hodně legrace i hostování. Byla v ročníku s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Evou Gorčicovou, Zdenou Moučkovou, Evou Lapešovou, Renatou Doleželovou, s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Ivošem Hyršem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími.
Stala se členkou Divadla na provázku. V roce 1981 odešla do Prahy. Hrála v několika filmech vynikajících režisérů. Spolupracovala se slavným režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc, na seriálu Wolfgang. S Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Pavlem Hášou na Povídkách Malostranských, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo. Mezi divadelními režiséry byla vynikající spolupráce s Petrem Scherhauferem, Ivo Krobotem, Mirkem Krobotem, Evaldem Schormem, Janem Antonínem Pitínským, Zbyňkem Srbou. Nyní spolupracuje s režisérem a šéfredaktorem nakladatelství Krigl panem Jiřím Halberštátem jak na svých knihách, tak na vystoupeních u příležitosti křtů knížek, při každoročním setkání v klubu Golem, na různých slavnostních představeních. Hostuje v Národním divadle. Povídky z povětří vyšly zjara roku 2013, detektivní román Záhadný šepot spatřil světlo světa zjara 2015. O rok později vychází v nakladatelství Agentura Krigl detektivka Pronikavý smích, v roce 2017 v červnu je vydaná detektivka Vražedný lov. Povídky z povětří se objevily v nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, zjara vyšel napínavý román Vilma, v létě román Sára, na podzim román Jiří. Před Vánoci vyšel první díl nového detektivního seriálu Kapitán Bartoš Zasahuje 1 s podtitulem Složitý případ. Na přelomu roku vyšla e-kniha 13 povídek pro Klub Knihomolů. V březnu tohoto roku se objevila elektronická detektivka Kapitán Bartoš Zasahuje 2 s podtitulem Ledový žár, letos v květnu vychází třetí detektivka ze série Kapitán Bartoš Zasahuje 3 s podtitulem Přicházím s deštěm.

Související knihy

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2015

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2016

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2017

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2013