Nedlouho po vydání knižní formy povídkové sbírky Praha Noir, již nakladatelství Paseka představilo v závěru roku 2016, se tato detektivní kompilace objevila i jako audiokniha. Projektu se v tomto případě ujalo vydavatelství OneHotBook.

Audiokniha Praha Noir přinesla všech čtrnáct povídek z původní tištěné předlohy plus dalších šestnáct krátkých ukázek z produkce vydavatele. Všechny příspěvky jsou ve formátu mp3. Jediné CD médium je umístěno ve vkusně navrženém, do černa (jak jinak) laděném obalu, na němž se mně osobně nejvydařenější jeví mapka centra Prahy s vyznačenými místy a odkazy na každý ze zastoupených příběhů. Posluchač tak hned na první pohled vidí, že děj pěti povídek reprezentuje levý břeh Vltavy, jedna je umístěna na Karlův most a jeho bezprostřední okolí a na pravý břeh řeky tak zbývá osm příběhů. Stejně tak je hned patrné, že nejdále od centra metropole se odehrává „Večer tříkrálový“ Petra Šabacha – na severní straně města v místech bývalého nádraží Bubeneč – a na jihovýchodě pak „Amatéři“ Štěpána Kopřivy umístění do Hostivaře.

Praha Noir je jednou z mnoha desítek sbírek zařazených do projektu newyorkského nakladatelství Akashic Book. Projekt NOIR si vzal za své představovat světu detektivní příběhy ze stejnojmenného podžánru umístěné vždy do některé ze světových metropolí. Jak zkušené čtenáře asi nepřekvapí, definice detektivního směru Noir je poplatná původnímu francouzskému výrazu – černá. Velké popularizace se Noir stylu dostalo v osmdesátých letech dvacátého století hlavně díky filmu, ale svou literární formu dostával již v polovině let třicátých třeba díky dílu Jamese M. Caina. Přestože se obecně tento směr považuje za převážně americkou záležitost, má i další tři rozeznávané odnože – Městské,  Středomořské a konečně Existencionální Noir. Už tato rozvětvenost naznačuje, že dobrat se obecně platné definice tohoto subžánru nebude snadné. Nepustím se do toho v rámci omezeného prostoru tedy ani já a zájemce odkážu na nepřeberné zdroje.

Pojďme se nyní podívat na to nejzajímavější – kdo je ve sbírce autorsky zastoupen a kým byl jeho příspěvek interpretován. Na rozdíl od tištěné verze, kde byly povídky rozděleny do čtyř bloků, v audio verzi se nic takového nekoná. Dokonce i pořadí jednotlivých příběhů se od knižní předlohy liší. Ať jsem přemýšlel, jak jsem přemýšlel, klíč k řazení jsem nenalezl – nejde o uspořádání ani abecední, ani podle věku autora, ani podle umístění. Smiřme se tedy s tím, že posloupnost je čistě náhodná. Ono je to, nakonec, vlastně úplně jedno.

Prvním představeným autorem je Petr Šabach se svým „Večerem tříkrálovým aneb cokoliv chcete“. Interpretace tohoto nejkratšího příspěvku sbírky byla svěřena Jaromíru Dulavovi. Druhý v pořadí se představil Štěpán Kopřiva v přednesu Viktora Dvořáka s povídkou „Amatéři“. Na třetí místo byla zařazena Kateřina Tučková se „Životem a dílem baronky Mautnicové“ v podání Hany Maciuchové. Čtvrtého pořadí se ujal Ondřej Neff se svým „Opukovým kruhem“, jenž posluchačům přednáší Martin Myšička. Nejdelším příběhem sbírky je „Mrtvá holka z čerťáku“ Jiřího Walkera Procházky v podání Alexeje Pyška na pátém místě. Pavla Beretová čte šestý příspěvek „Další nejhorší den“, jehož autorkou je Petra Soukupová. Sedmý příběh pochází od Markéty Pilátové a nese název „Všechny starý převleky“ – čte Jan Vlasák. Druhou polovinu knihy zahajují „Tři mušketýři“ Martina Goffy v přednesu Davida Novotného. Devátým příběhem je povídka Ireny Hejdové „Olda č. 3“, čtená Martinou Hudečkovou. „Lepší život“ Michaely Klevisové přednášený Janem Vondráčkem nese pořadové číslo deset. Prvním příběhem další desítky je „Zázračný amulet“ Chaima Cigana (Karola Sidona) v podání Jana Dolanského. Povídku „Percy Thrillington“ od Michala Sýkory čte Petr Stach. Předposlední „Mizení na mostě“ Miloše Urbana čte Hynek Čermák. A konečně poslední, čtrnáctou povídku napsal Petr Stančík a pod názvem „Kabinet sedmi probodnutých knih“ ji posluchačům představuje Lukáš Hlavica.

Režijně se namluvení audio verze Prahy Noir ujali Martin Pilař, Michal Bureš, Petr Gojda, Hynek Pekárek a Jan Horáček. Posluchači se mohou těšit na bez šesti minut devět hodin profesionálně připravené kolekce napětí a zábavy, proložených vyváženě krátkými hudebními vstupy.

Hodnocení obsahu i formy je nepochybně vysoce individuální záležitostí. Já osobně jsem narazil jen na jednu povídku, jež mi nevyhovovala obsahově, a na jednu, ale jinou, jež mne až popouzela interpretovým přednesem. Abych byl konkrétní: žánrově zcela vybočující z konceptu sbírky a pro mne ne příliš zajímavou je povídka „Zázračný amulet“ nejstaršího autora sbírky. Naopak, poslech obsahově velice zdařilého příspěvku Michala Sýkory mi kazil uspěchaný přednes Petra Stacha, jenž ve mně neustále evokoval pocit doprovodného slova rychle se odvíjejícího dokumentárního filmu a pro detektivní příběh se ani v nejmenším nehodil. Nejžertovnější se mi zdál být, sice také z konceptu zadání vybočující, příběh Ireny Hejdukové, ale právě pro tu lehkost, s jakou byl vyprávěn hlasem Martiny Hudečkové, mu nesplnění žánrové definice ochotně odpouštím. Jako obvykle nezklamali pánové Petr Šabach, Martin Goffa či Ondřej Neff. Příjemným překvapením pro mne byl Jiří Walker Procházka, jehož styl jsem si opakovaně pletl s novým pojetím Martina Goffy. Za plně naplňující definici zadání a zároveň příběh s nejlepší gradací při zachování lehkého a dobře sledovatelného stylu bych označil povídku Kateřiny Tučkové. Ale samozřejmě i ti, které jsem zde teď nejmenoval, připravili našim čtenářům i posluchačům příjemně strávený čas a prokázali, že čeští autoři mají v literárním světě své významné místo a čeští interpreti vládnou mateřským jazykem s obdivuhodnou profesionalitou.

Praha Noir je svého druhu reklamou na naše současné spisovatele v rozpětí hned několika generací. A že jde o reklamu funkční, o tom nemůže být nejmenšího sporu. Sám se již nemohu dočkat, až otevřu již vydaná díla a dílka těch autorů, s nimiž jsem se dosud neměl příležitost seznámit.

Související knihy

kolektiv autorů

OneHotBook, 2017