Georgina Guthrie, milovnice díla Williama Shakespeara, dotáhla svoji trilogii o lásce dle svého dávného předchůdce do konce. Ano, i u nás vyšla třetí část Lásky podle Shakespeara s názvem Sen noci univerzitní v nakladatelství Cosmopolis. A pokud vás kromě toho, že v předloze vše dobře skončilo, napadlo také, že v originálním Snu noci Svatojánské vystupují nadpřirozené bytosti, tak na tuto analogii raději hned zapomeňte. Georgina Guthrie se pohybuje pouze ve světě fyzickém a své hrdiny raději nechá trápit prozaičtěji.

Studentka Aubrey již zdárně složila poslední zkoušky a čeká na promoci. Její učitel Daniel, který se do ní zamiloval navzdory tomu, že láska studentky a profesora není přípustná, se tedy bude moci konečně stát jejím přítelem i na veřejnosti. Po měsících, kdy byl jejich vztah podrobován zkouškám, to tedy vypadá, že už je nic zlého nemůže potkat.

Jenže ani společné bydlení a neustálé láskyplné dokazování přízně nezaručí, že se na nebi neobjeví mráček. Například v podobě obvinění, že Aubrey má poměr s Davidem, Danielovým otcem. Alespoň nová děkanka v tom má absolutně jasno!

Ano, i v závěru trilogie jsou k mání zajímavé zápletky, i když se ve většině textu čtenář brodí po kolena v erotice. Falešné obvinění, Aubreyina promoce, svatba Danielova bratra Brada, Jeremyho cesta za ženou, která připravila o život jeho rodiče, i Danielovo konečné vyrovnání se s minulostí, to vše jsou zajímavá zpestření jinak vcelku sladce jednotvárného příběhu.

Nejvíc mě asi oslovil motiv odpuštění, který je však ke škodě čtenářově trochu upozaděn. Jeremy se rozhodl odpustit ženě, která způsobila nehodu, při níž zemřeli jeho rodiče, a Daniel se zase vypravil za Nicolou, která jej falešně nařkla z obtěžování. Napětí, ve kterém Daniel žil, mu působilo noční můry, které zaháněla jen Aubreyina přítomnost. Odpuštění těm, kteří nám ublížili, ať již úmyslně či neúmyslně, je velice důležité pro vnitřní pokoj. Stejně jako sebepřijetí, s nímž zase bojovala Nicola.

Sdílím a kvituji autorčin pohled na konflikty. Už v Bibli se píše, že nad naším hněvem nemá zapadnout slunce, ale Georgina Guthrie radí Aubrey prostřednictvím kamarádky Jo:

„Představ si ji jako svůj vztah s Danielem.“ A s tím mi podala stuhu a ukázala ten uzel. „A tohle je místo, kde se právě nacházíte. Rozvaž ho.“
S lehkostí jsem udělala, o co mě žádala, a podala jí zpět krásně hladkou stuhu.
„Snadné, že?“ prohodila. „Byl to jen malý uzlík na stuze a snadno ses ho dokázala zbavit. Ale kdybych ho víc utáhla, už by to nebylo tak jednoduché a stuha by i po rozvázání zůstala pěkně zmačkaná.“
Položila jsem si ji na kolena. „Takže to znamená, že čím déle budeme ten konflikt prodlužovat, tím těžší se bude z něj vzpamatovat a tím větší šrámy po něm zůstanou?“
„Přesně.“ (str. 164)

Je to jednoduché a srozumitelné, že? A tak, i když závěr trilogie Láska podle Shakespeara nepřináší nic nového (kapitoly stále provází citace z děl milovaného autora) ani neočekávaného (pohádky mají prostě předvídatelný konec), přesto si vnímavý čtenář něco z romantické sladkosti může vzít.

Máte-li pro tak trochu pohádkově laděné romány slabost a dostatek trpělivosti na dalších takřka 480 stran láskyplné něhy, pak není důvod četbu románu Sen noci univerzitní odkládat.

Nepřehlédněte ani recenze předchozích částí: Aubrey a Daniel a Marná touhy snaha.

Související knihy

Guthrie, Georgina

Cosmopolis, 2017