Knihu Poháry touhy od autorky Markéty Harasimové
vydalo nakladatelství MaHa.

Polibek se protahoval a jí docházel dech. Přesto si nepřála, aby skončil. Vjela rukama do mokrých vlasů a vdechla vůni šamponu a pižma. Přivinul ji k sobě ještě blíž a tiše zamručel, když ho zarazilo opěradlo sedadla. Udýchaný a zrudlý odtrhl rty od jejích.

„Pojď,“ zašeptal a naznačil pohybem hlavy směr ke sklípku. Nemusela ani přikyvovat na souhlas – ten vyčetl z jejích očí. Bez meškání otevřel dveře, vyskočil na betonový dvorek bičovaný kapkami o velikosti křepelčích vajec a vztáhl k ní ruce. Netušila, jak se vysoukala zpoza sedačky, ale v příštím okamžiku se ocitla vedle něj. Vlasy jí na hlavě vytvořily lesklou helmu a tričko kopírovalo kůži. Bujné obliny hned přivábily Viktorovu pozornost: zejména proto, že její ňadra nepoutala podprsenka.

Jen stěží zvedl pohled od zašpičatělých hrotů k Violiným očím. Ty jeho byly náhle o poznání tmavší.

„Nemůžu za to,“ prohodil, aniž v jeho hlase zazněl náznak omluvy či otázky. „Ale musím tě mít. Hned teď.“

„Já… taky,“ odtušila do hukotu deště.

Už nic neřekl a jen k ní vztáhl ruku. Stiskl Violinu dlaň a oba současně se rozběhli zmoklým dvorem k zadnímu vchodu. Viktorovi dalo trochu práce trefit se klíčem do zámku. Když odemkl a oni vpadli do úzké chodbičky, zvedl ji do náruče a dobyvatelským krokem postoupil dál do tmavé místnosti sloužící nepochybně k příležitostnému noclehu.

Viola ucítila, jak se matrace zhoupla, když na ni společně dopadli. Postel zareagovala nespokojeným skřípotem, ale ani jeden z nich tomu nevěnoval pozornost. Viktorova chtivá ústa začala bloudit po její kůži – tedy alespoň té, která jim byla přístupná. Líbal ji na krk, hranu čelisti a ramena, brzy však začal chtít víc. Nedočkavě škubl jejím tričkem, a když ho promočená látka nepustila dál, nemilosrdně uchopil lem a roztrhl ji jako papír. Violou projel nový nával vzrušení jako šlehnutí blesku, který ve stejné chvíli proťal tmavomodré nebe.

——————

Jak romance pokračovala, poodhaluje pokračování ukázky.

Další informace naleznete i v našem článku.

O autorce

Markéta Harasimová je členkou české sekce AIEP a aktuálně se začleňuje i do Obce spisovatelů. Knihy začala vydávat už během studií. Dnes se literární tvorbě věnuje na plný úvazek – kromě románů píše články a povídky, stala se scenáristkou a pravidelně vystupuje se svým kulturním programem. Spolupracuje s řadou známých osobností. Je také autorkou projektu S vínem nad knihou, který kombinuje scénické čtení, hudbu a degustace moravských vín. Aktuálně založila vlastní nakladatelství MaHa. Autorčina současná tvorba je laděna eroticky a detektivně; často jde až na hranici thrilleru. Tíhne k akci, pádným dialogům a emotivním situacím.
Z tvorby Markéty Harasimové můžeme jmenovat například knihy Rozcestí, Miriam, Nejkrásnější dar, Osmnáct, Růže a slzy, anebo erotické krimithrillery Sametová kůže (podle něhož aktuálně vzniká scénář k celovečernímu filmu), Vražedná vášeň (naše recenze), Pouta z pavučin, Mrazivé hry (naše recenze) či nejnovější titul Poháry touhy. Neváhejte si přečíst náš rozhovor s autorkou. Více na www.marketaharasimova.cz.

Související knihy

Harasimová, Markéta

MaHa, 2017