Po televizním seriálu Bohéma spatřuje světlo světa kniha Václava Junka Triumf vůle aneb Zoufalství nacionálněsocialistického (a protektorátního) filmu. Jaká kniha je?

S touto otázkou jsem šla na její prezentaci, která se konala ve čtvrtek 23. března 2017 v kavárně Paláce knih Luxor na Václavském náměstí. Přítomni byli vedle autora knihy Václava Junka, z jehož pera vzešla mimo jiné řada publikací zabývajících se významnými osobnostmi nejen českých, ale i světových dějin, také její kmotr herec Dalimil Klapka, pan Karel Hejna, ředitel nakladatelství Olympia, které knihu vydalo, grafička paní Šárka Rosolová a pan Tomáš Hejna. Poslední z jmenovaných, který ze své pozice odpovědného redaktora představovaný titul doslova poznal slovo od slova, na sebe vzal funkci moderátora.

Jménem nakladatelství Olympia přivítal všechny přítomné „na křtu knížky, která,“ s důrazem podotkl, „ bude pro fanoušky filmu zajímavá, protože řeší věci podstatné, realitu, nejde o bulvár.“ Bezprostředně poté se s otázkou „Proč Triumf vůle?“ obrátil na autora díla. Pan Junek nešel k meritu věci, ale – jak řekl – musí se „vyhranit“.

„Každá civilizace si upravuje reálie dle svých potřeb, což je proces přípustný, ale záleží na míře vkusu. Před mnoha lety jsem se začínal zajímat, jaký je rozdíl mezi realitou a tím, co se říká, a uvádět věci na pravou míru.“

A maje na mysli takovýto cíl a byv „k práci nakopnut Dalimilem Klapkou“, napsal Triumf vůle.

Ještě vůči jedné věci cítil Václav Junek potřebu „se vymezit“, a to vůči tomu, co lze vyjádřit úslovím „jedna paní povídala“.

„Doslechl jsem se,“ pokračoval, „že knížka vznikla na základě televizní série Bohéma. Ne, nikoliv. Moje kniha je o dvacet let starší.“

Poté autor poděkoval panu Klapkovi za dlouholeté přátelství a za to, že coby kmotr se účastní tohoto setkání, a paní Šárce Rosolové za grafickou podobu, již knížce vtiskla. Také se obrátil na ředitele nakladatelství Karla Hejnu, jemuž náleží jeho dík jak za dřívější, tak za budoucí knihy, které v Olympii vydal a ještě vydá.

V tomto okamžiku nastala příležitost pro pana Karla Hejnu, aby se i on ke knize vyjádřil.

„Když za mnou Václav Junek přišel s rukopisem, neposlal jsem ho do háje,“

lapidárně sdělil šéf Olympie a své rozhodnutí text vydat vzápětí podložil dvěma důvody.

„Zaprvé jsme přátelé, sedíme spolu ve výboru uměleckého sdružení Artes. Zadruhé seriál Bohéma pokládám za velice rozporuplný. Junkova knížka mě potěšila, jelikož s filmem diskutuje. Režisér filmu (Robert Sedláček, pozn. aut.) postrádá míru vkusu, jeho metafory nechápu (např. nahý president Beneš). Předpokládám, že až bude jednou Václav Junek přebírat vyznamenání, tak se na to oblékne a nepůjde do Vladislavského sálu v mikině.“

(Takto oděn přebíral státní vyznamenání z rukou Miloše Zemana v roce 2015 právě Robert Sedláček, pozn. aut.)

Z pohledu jazykového redaktora přidal k dobru pár slov také Tomáš Hejna:

„Václav Junek píše v košatých souvětích a je třeba číst text podruhé, a myšlenky se v mysli utvrdí.“

Jakožto moderátor pak oslovil publikum a vybídl je ke kladení dotazů. Zazněly dva, na něž odpovědi Václava Junka lze shrnout následovně: autor knížky, k níž materiály sbíral už v osmdesátých letech v Berlíně,

„nešel ani k hranici vkusu, ani k Bohémě, ani k bulváru“.

Odcházím s právě pokřtěnou a autogramem opatřenou knihou, která by měla – jak spisovatel také konstatoval – říkat věci na rovinu. Na otázku Jaká kniha je?, s níž jsem do Paláce knih vstupovala, se mi odpovědi dostalo: jedná se o dílo založené na ověřených faktech a nesklouzávající do líbivých a podbízivých drbů bulvárních artefaktů. Dílo uvádějící věci na pravou míru.

Související knihy

Triumf vůle
aneb zoufalství nacionálněsocialistického (a protektorátního) filmu

Junek, Václav

Olympia, 2017