Pokud jste si zamilovali albínku Anne Beu a jejího kamaráda Nilse, pak vězte, že jsou zpět. Před rokem nakladatelství Host u příležitosti Velkého knižního čtvrtku vydalo norský dětský hit z pera A. Auhild Solbergové (*1975) s názvem Válka proti superkrávám. Nyní vyšlo v českém překladu Anety Grossové pokračování pod slibným názvem Superkrávy a moře trapasů.

Anne Bea se oproti všem předpokladům a Magnusově příslibu nestala zpěvačkou školní kapely Fak Jastin, protože zbylí dva členové skupiny měli pocit, že jen umět krásně zpívat nestačí. Hvězda musí být i krásná… Ale „Anebína“ nedokáže vyskočit ze své kůže, takže asi navěky zůstane opovrhovanou albínkou. Naštěstí má kamarády a bezvadné rodiče. Trio třídních „superkrav“, Thea, Ronja a Širin již nedrží při sobě a místo útoku na outsidery se pustí do sebe navzájem. Rozjede se tak přímo kolotoč veselých příhod a trapasů – jakoby nestačilo, že se blíží Halloween s párty roku. Zda jí však bude ta u Johanne s Fak Jastin, nebo u tety Mony pod vedením třídních lůzrů, a kdo se bude nakonec nejvíc smát, se dozvíte, když si veselé eskapády norských dětí přečtete.

A já dodávám, stojí to za to! Humor, sebeironie, vtipné situace a trefné komentáře vypravěčky Anne Bey totiž tvoří zábavné čtení pro náctileté, které však v sobě ukrývá i mnohé hluboké myšlenky. Třebaže na povrchu bublá smích, pod ním je cítit nejistota. Ukazuje se, že škodolibost může být nakažlivá – jak svět zasévá, tak také sklízí:

Když jste celý život terčem posměchu tak jako my tři, začnete si myslet hodně ošklivých věcí.
Hlavně sami o sobě. Začnete se vidět ve stejném světle, jak vás vidí ostatní, což není nijak hezký pohled. Nejradši byste rozmlátili všechna zrcadla na světě. Stejně tak okenní tabulky, ve kterých se odráží váš hnusnoksicht. (…)

(…) Ošklivé věci si ale začnete myslet i o ostatních. Hlavně o těch, co jsou na vás zlí. (str. 69)

Je velmi snadné ubližovat těm, kdo nám ublížili, ale o to těžší je jim odpustit. A otázkou je, zda o naše odpuštění vůbec stojí. Outsideři by nám mohli vyprávět možná podobné příběhy jako norská albínka. A asi by ty jejich nebyli ani zdaleka tak veselé.

Znovu jsem si uvědomila, jak zraňující jsou některá slova a jak tíživá může být sebelítost z poznání, že ani to naše nejlepší nestačí:

Mimo ‚Normální svět‘ nebudu nikdy šťastná. Celý zbytek života se budu trmácet v mizerném vozíku, který nikdy nevystoupá na vrchol a kterému v každé zatáčce hrozí, že vykolejí. Nezáleží na tom, jak dobře zpívám, nezáleží na tom, kdo jsem – vždycky budu ta zrůda. Ta, která se nehodí na pódium. Ta, do které se nikdy žádný kluk nezamiluje. Ta Albínka. (str. 90)

Ale knihy pro děti končí optimisticky, nemusíte se bát, že by novinka s veselou obálkou Jáchyma Nádvorníka měla nějaké tragické vyústění. A. Auhild Solbergová se svými „superkrávami“ přispívá k otvírání lepších stránek v nás. Probouzí soucit, empatii a víru, že vše má svůj konec a že špatné se v dobré promění. Pohádka? Ale kdež, pořiďte si, tedy svým dětem, knihu Superkrávy a moře trapasů a uvidíte sami.

Související knihy

Solbergová, A. Audhild

Host, 2017