Tyto dvě rozdílné postavy vymyslela a do svých knih včlenila známá tvůrkyně české detektivky Hana Prošková (1924–2002). Asi jen málokterý čtenář si nic z její rozsáhlé povídkové tvorby nevybaví, a kdyby náhodou, pak určitě zbystří, když podotknu, že některé její povídky byly zfilmovány vcelku nedávno v cyklu Případ pro rybáře, Případ pro malíře, Případ pro lyžaře a v hlavních rolích se objevili David Matásek jako Horác a Viktor Preiss jako Vašátko.

Z bohaté zásoby nyní nakladatelství Motto vybralo pro své čtenáře dva případy: Rýže po charvátsku a Stínová hra a vydalo je v jednom úhledném balení.

V první povídce se řeší pražské otravy strychninovým prostředkem. Jelikož se odehrává před listopadem, kdy ještě byly běžné fronty na banány a veřejné blaho střehli příslušníci veřejné bezpečnosti, je jasné, že ten, kdo smíchal rýži v šuplíku paní Macurové, manželky soudce, s nedostupným jedem, musel k němu mít nezákonný přístup. Jenže rozplést záhadný řetězec otrav, to nezvládne hned tak někdo: kriminalista Vašátko bude určitě za výpomoc svého přítele Horáce rád. Nebo také ne, to záleží na úhlu pohledu…

Ve Stínové hře jde o vraždu mladé stopařky. Ač kriminalisté nemají k dispozici mnoho stop, přece jen poměrně záhy mají muže, který dívku v autě vezl a dokonce přiznává, že po ní chtěl sex. Jenže tvrdošíjně zapírá, že ji také zabil, prý ji vysadil na okraji městečka. Mluví pravdu, nebo lže? To se rozhodne zjistit malíř Horác a jeho cesta za pravdou se mu stane osudnou…

Oba případy jsou velice zdařilou ukázkou tradiční české detektivní tvorby a v závěrečném hodnocení určitě dostanou plusové body od svých čtenářů. Dva rozdílní pátrači, amatér a profesionál, to je zjevně recept na polapení pachatelů, kteří nezanechávají stopy. I když to většinou znamená, že malířský slídil ve snaze naservírovat profesionálnímu kolegovi objasněnou záhadu na své tajnůstkaření doplatí. A i když si natluče nos, příště „vleze“ do nebezpečných situací zase, jakoby pro něj byly vítaným adrenalinovým zážitkem.

Ve srovnání s Horácem, který dá na znalost lidských povah a na své pocity, působí Vašátko dojmem pomalého detektiva. Ale ve skutečnosti jde spíše o rozvážnost, s níž postupně skládá stopy jako střípek ke střípku, než mu z nich vznikne ucelený obraz událostí. Dohromady tvoří svéráznou dvojici podobně jako Sherlock Holmes a doktor Watson, přestože jejich role jsou vymezené úplně jiným způsobem. Místo aby jeden druhého válcoval, spíše se doplňují, i když mám pocit, že autorka více sleduje Horáce. Asi je pátrání v rukou amatéra zajímavější, zatímco profesionál má zase větší kompetence a dotahuje vše i po oficiální stránce.

A tak, i když Hana Prošková již před delší dobou odešla tam, odkud není návratu, její dílo bude žít dál. Originální, české, s vtipnými dialogy i pohnutými osudy jednotlivých postav si svoji cestu ke čtenáři bude nacházet ve stále nových vydáních. Alespoň já věřím tomu, že se vždy najdou čtenáři, dávající přednost klasické české detektivce před vypjatými díly zahraniční provenience…

Související knihy

Prošková, Hana

Motto, 2017