Karlovarští o chystaném křtu možná ani moc nevěděli, přesto se na originální program dostavilo na pět tuctů vyznavačů hodnotnější, umělecké zábavy.

Režie podvečera volila, a působivě vybrala, mezi vydatně komorním příšeřím jevištní části nabízeného prostoru a jiskřivě nasvíceným, bezmála celokruhovým panoramatem dějiště akce. Zde se souběžně se křtem knihy odehrávala i vernisáž děl Jana Samce – působivých výtvarných děl plných fantazie a originality.  Vlastně nedílného spolutvůrce, který poetovi milou knížku doprovází zdařilými tisky pastelových, lahodně abstraktních ilustrací.

Šéfredaktor Jiří Halberštát, v průběhu zdařilého čtenářského setkání nejen pomáhal při interpretaci básnických ukázek, ale především zaujal laskavým humorem, s nímž líčil nemalé potíže současného pátera Vrby – z někdejšího obrozeneckého F. L. Věka – a jeho úsilí, či snah jeho nemnoha vydavatelských kolegů, chcete-li  nachystat čtenářům, v konkurenci zahraničních ufo, zombie a jiných víceméně agresorských šoků, výjimečné, poeticky se zamýšlející knihy…

Podvečerní štědrá hodinka namíchala ovšem koktejl příjemné a podnětné zábavy vedle poezie a výtvarné výstavy, taktéž z dynamického, víceméně skoro i do tance zvoucího, vkládaného koncertu písničkáře Pepy Štrosse.

Salvy potlesku, vedle symbolických sklenek bublinkového nápoje, si zasloužili všichni zúčastnění.

Kdo jste nevěděli a u originálního programu tudíž nebyli, můžete protentokrát jen zalitovat.

A tak třeba příště – Mario Hanáček už má rozepsané další dílo – upřímně na viděnou!