Islandská tvorba nejspíše není českým čtenářům úplně neznámá a s některými jejími představiteli jsme se mohli dokonce osobně setkat v rámci pražského knižního veletrhu Svět knihy 2016. Nyní se ke královně islandské krimi Yrse Sigurðardóttir přidává i další nositelka stejného příjmení, jejíž křestní jméno stejně jako u Yrsy má šanci se zapsat do povědomí českých čtenářů. Nakladatelství Leda totiž vydalo román V pasti islandské autorky krimirománů a divadelních her Lilji Sigurðardóttir (*1972).

Hlavní hrdinkou první knihy ze zamýšlené trilogie je jednatřicetiletá Sonja. Ta po rozvodu zůstala bez prostředků, bydlení a navíc přišla i o možnost být se svým synem. S ním se může vídat jen o víkendech jednou za dva týdny. Obhájce, který se jí má snažit pomoci, aby mohla být s milovaným Tomasem, ji podrazí a ona uvízne v pasti. Pod zástěrkou fiktivní počítačové firmy pašuje z různých evropských měst na Island drogy.

Všechno to dělá kvůli němu. Kvůli naději na nekonečnou řadu dní, kdy bude pokojně usínat se svou drobnou ručkou v její. Všechny ty cesty, které ji vystavují nebezpečí, že o něj přijde jednou provždy, jsou zároveň příslibem budoucnosti, kdy dokáže zajistit všechno, co je potřeba k tomu, aby ho mohla mít u sebe častěji. Aby ho dostala do péče.  (str. 71)

Netuší však, že uniknout ze sítě, do níž je lapená, není možné, a že vše, k čemu upíná svou naději, je jen pouhopouhá iluze. Dokonce ani když se vyplní její černé sny o tom, že ji chytí celník na letišti, není to takové, jak si myslela. I celník je totiž jen člověk a má své problémy…

Přestože na velmi působivé obálce knihy čteme, že jde o krimithriller, nesrovnávala bych román V pasti s jinými knihami tohoto žánru. Více než o krimithriller jde o psychologický román s kriminálními prvky. Předkládaný příběh je především výpovědí uštvané ženy, která doplatila na to, že zradila muže. Její chladný kalkul, s nímž přistupuje k pašování samotnému, je v ostrém kontrastu s tím, jak se touží osvobodit a žít život obyčejné matky. Snaží se vyváznout z osidel mafie, aniž by zcela chápala principy, na nichž stojí, a doplácí tak na svou nevědomost. Místo sebeosvobození se propadá stále hlouběji a znovu a znovu je zraňována. Ale jak známo, nejvíce se o život perou zraněné matky, jež instinktivně cítí odpovědnost za své děti.

Čtenář je tak fascinován Sonjinou nezlomnou vůlí, až jí drží palce i při jejím nezákonném počínání. A mimoděk dostává i informace, jak je možné pašovat drogy v zavazadle bez vědomí majitele. Snad se nikdo nepokusí použít knihu jako návod – i přesto, jak podrobně je v ní postup popsán.

Další stránku knihy tvoří lesbický vztah Sonji a Agly. Malá, ostře ohraničená společnost, jíž jsou obyvatelé Islandu, má k takovým vztahům vcelku málo tolerantní postoj. Proto je zajímavé vnímat rozpolcenost čtyřicetileté Agly, která se na jednu stranu Sonje odevzdává, ale naprosto odmítá fakt, že by mohla být lesba. Něco tak zavrženíhodného, nenormálního přece nemůže být. Ač v hloubi své duše Sonju miluje, na povrchu se za sebe stydí a nedokáže se plně otevřít tomu, co cítí. Svoji rozervanost utápí v alkoholu…

Třetí dějovou linkou, rozhodně ne nepodstatnou, je vyšetřování představenstva zkrachovalé banky (Sonjin manžel Adam, Agla). Čtenář tak má šanci nahlédnout i do všech citů zbaveného fungování mezinárodní ekonomiky.

Příběh má několik různých vrstev, které se však vzájemně prolínají, že nakonec ani sám čtenář neví, zda vše od začátku nebylo zinscenováno a hlavní hrdinka nebyla loutkou, jejímž koncem mělo být naprosté znemožnění korunované sebevraždou. I když závěr knihy vyznívá optimisticky, vyhlídka na další dvě pokračování naznačuje, že se vše může zkomplikovat.

Autorka, která umí vyčarovat poutavé příběhy založené na obyčejných osobních klopýtnutích, určitě má šanci uspět i v silné konkurenci ostatních severských autorů.

Související knihy

Sigurdardóttir, Lilja

Leda, 2016