Už první díl šestidílné série získal prestižní cenu Waterstones Children’s Book Prize v kategorii knih pro mládež a dospívající. Dostal se do užší nominace o nejzábavnější knihu Ceny Ronalda Dahla. V Británii byla kniha bestsellerem pro rok 2013 a i prodeje v ostatních 29 zemích jsou enormní.

Příběh Harriet Mannersové je částečně autobiografickou knihou samotné autorky a zejména v první knize najde čtenář mnoho shodných znaků, neb základní poučka každého kurzu tvůrčího psaní zní: piš, o čem něco víš. A život autorky Holly Smaleové byl hodně podobný životu její hlavní postavy. I ji objevila v patnácti letech renomovaná londýnská modelingová agentura a následující dva roky se procházela po módních molech a nevyhnula se mnoha trapasům. Později zanechala modelingové kariéry a vystudovala na universitě v Bristolu anglickou literaturu se zaměřením na Shakespearova díla. Studium ji dovedlo k začátku její spisovatelské dráhy.

Harriet je obyčejná patnáctiletá holka. Jen s tím rozdílem, že má na batohu velký nápis šprt. Samozřejmě si ho tam nenapsala sama. Nemá mnoho kamarádek ani kamarádů. Vlastně jen svou jedinou přítelkyni Nat, se kterou se znají již dlouho a která jako jediná vidí v Harriet to, co ostatní ne. A pak je tu taky Toby, spolužák, který je ale vlastně úplně stejný jako Harriet, a tak by s ní rád trávil více času. Harriet v něm však vidí spíše svého osobního stalkera než kamaráda. Svět mladého děvčete není vůbec jednoduchý. Žije s otcem grafikem a právničkou Annabel, která je její macechou. Není na ni zlá, jen má své názory, které nerada mění, a trochu se svou profesí nechává ovlivňovat i v soukromém životě. Z encyklopedického života své vyvdané dcery není ale nesvá. Na rozdíl od Harriet. Ta by ráda nebyla pro ostatní jen mimoňkou, šprtkou, knihomolkou a geekem. A hlavně by nejraději umlčela svou hlavní nepřítelkyni Alexu, která se jí jen vysmívá a obrací ostatní proti ní.

Ve chvíli, kdy dostane šanci svůj život zcela změnit a stát se modelkou, nezaváhá, a to i kdyby měla lhát Annebel nebo své nejlepší kamarádce Nat. Je ale možné, aby se ze šprtky opravdu stala uznávaná modelka, co se navíc zamiluje do toho nejkrásnějšího kluka z módní kampaně? A bude pak opravdu šťastná?

Asi nikoho nepřekvapí, že Geek Girl je romantickým příběhem se šťastným koncem. Kdo by také čekal něco jiného. Autorka však na první pohled jednoznačný příběh obohatila o nejeden dějový zvrat a svou hlavní postavu pěkně trápí. Harriet má neskutečné štěstí na katastrofy a všemožné trapasy. A to je nejspíš to, čím si své mladé čtenáře získá nejvíce. Pokud si totiž dospělí ještě trochu pamatují na své dospívání, stávala se jim zřejmě podobně krkolomná neštěstí, ze kterých bylo třeba se nějak vykroutit a někdy také vylhat.

Slabinou knihy je hned její poměrně nezáživný a relativně dlouhý začátek. Autorka riskuje, že méně vytrvalí čtenáři její dílko po několika stranách odloží. Dlouhé a výmluvné popisy a charakteristiky hlavních postav se sice snaží být vtipné, ale chybí jim potřebný spád a něco, co by jim dodalo na zajímavosti. Nedá-li se však čtenář odradit, to své si v knize určitě najde.

Téma outsiderů a školních oblíbenců je věčné a táhne k sobě čtenáře již po několik generací. Nutno ocenit, že autorka poukazuje na vítězství rozumu a hodnot. Nezaplétá své postavy do zbytečných lstí nebo pomst, ale naopak dává najevo, že i chyby je možné odčinit, i když jinak, než jak se může zprvu zdát.

Kvalitních knih pro mládež je jako šafránu a Geek Girl určitě není knihou, která na tomto stavu něco výrazně změní. Přesto jde o knihu, která mladému čtenáři ukazuje správný směr, představí mu ty hodnoty, o které stojí za to usilovat, a dodá k tomu i tak potřebnou špetku optimizmu poukazem na fakt, že na každého někde čeká jeho štěstí.

Ukázka z knihy Geek Girl:

Pár vteřin se dívám do země. Odpovídat správně na zajímavé intelektuální otázky na veřejnosti je asi moje největší slabost. Vždycky, když to udělám, jsem pak ještě o něco míň oblíbená. Ale nemůžu si pomoct.

„No,“ začnu pomalu, ačkoli vím, že bych měla nasadit co nejtupější tón a říct, že nemám tušení. „Laertes je vlastně Hamletův zrcadlový obraz. Prvoplánově je ta hra o tom, že se Hamlet pokouší pomstít vraždu svého otce, ve skutečnosti je ale důležitější, že to věčně odkládá. Laertes je něco jako Hamlet v alternativním vesmíru, protože když Hamlet zabije jeho otce, Laertes se okamžitě pomstí a hru přímo posune k závěru. Takže jako literární konstrukt má podle mě ukázat, co by se stalo, kdyby byl Hamlet jiný. Shakespeare nám tím v podstatě říká, že naše příběhy závisejí na tom, kdo jsme a co uděláme my sami. Ne na nějakých vnějších událostech, které se nám stanou. „

Zhluboka se nadechnu. Toby začne tleskat, ale střelím po něm takovým pohledem, že toho nechá.

„Velmi dobře, Harriet,“ kývne pan Bott. „Dokonce výborně. Takovou odpověď by mohl dát i vysokoškolák, samozřejmě nikoliv špičkový.“ Chladně pohlédne na Alexu. „Alexo, v anglické literatuře neexistují žádné správné odpovědi. Existuje ale velká spousta těch špatných, a ta vaše byla jedna z nich.“ (str. 76)

Související knihy

Smaleová, Holly

Argo, 2016