Na Slovensku žijící  britský autor Robert Bryndza začal svoji tvůrčí kariéru psaním divadelních her. Pak napsal několik romanticky laděných humorných knih, které však v českém překladu dosud nevyšly. První knihou, která se právě dočkala vydání v češtině, je tak až úvodní díl jeho kriminální série s inspektorkou Erikou Fosterovou s názvem Dívka v ledu.

Nález mrtvé dívky z vlivné aristokratické rodiny v zamrzlém jezírku odstartuje pátrání po vrahovi, který má dvě tváře. Erika Fosterová, detektiv šéfinspektor z Manchesteru, má za sebou velmi těžké období – při zásahu pod jejím velením zahynulo pět policistů včetně jejího manžela a ona sama byla zraněna. Proto ji překvapí, když ji superintendant March povolá do Londýna, aby se ujala velení a vraha našla. Zpočátku proti ní stojí jak rodina zemřelé, ačkoli matka je také původem Slovenka jako ona, tak její spolupracovníci. Pokud se bude chtít zhostit svého úkolu se ctí, bude muset překonat mnohé překážky. Je plná odhodlání, ale to jí možná nebude stačit, protože vrah sleduje každý její krok!

Společnost rozdělená do vrstev, které vyžadují odlišné zacházení, to není ideální prostředí pro pátrání po vrahovi, který zjevně nemá na svědomí jen bohatou Andreu, ale i několik prostitutek. Erika tuší, že pravdu odhalí jen tehdy, když důkladně pozná Andreu a její rodinu, jenže zpovídání zainteresovaných osob představuje pohyb po tenkém ledě, který se při sebemenším náznaku, že v rodině bylo cosi v nepořádku, pod ní prolomí a ona je odvolána z případu. A přesto je nakonec jediná, která mířila správným směrem, což naznačí i útok pachatele na její osobu…

Neznám předchozí Bryndzovu tvorbu (a propos pro neznalé: příjmení „Bryndza“ převzal Robert od svého slovenského partnera Jána), a tak jsem k jeho thrillerové Dívce v ledu přistupovala naprosto bez předsudků a mohu říci, že jsem byla spokojená. Jde o skvěle vystavěný příběh s postupně dávkovaným napětím, sympatickou hlavní hrdinkou, mlžící rodinou, zákeřným vrahem, který jako každý psychopat má dvě tváře, a hlavně s akčním vyvrcholením.

Erika Fosterová se řadí po bok Richarda Krauze (Dominik Dán) či Martina Servaze (Bernard Minier) svojí neústupností, s níž se pídí po odhalení pravdy za každou cenu, a neuhne, ani když jí samotné hrozí nebezpečí. Nedělá to jen pro sebe a svůj vnitřní klid, ale hlavně pro oběti, a její zápal pro hledání spravedlnosti je nakažlivý.

„Ne, je mi líto, pane. Tohle není správné. Pět žen zemřelo. Pět! Jaké mají lidé z takzvaného establishmentu právo, aby jim to prošlo? Aby mohli vydělávat víc peněz? Aby mohli žít dál svoje příjemné životy?“

„Víte, co se stane, že? Mohla byste přijít o odznak, o svou reputaci.“

„Pane, přišla jsem už téměř o všechno. O Marka, o život na severu, který jsem milovala, kde jsem kolem sebe měla přátele, o místo, kterému jsem mohla říkat domov. Jediná věc, které se musím držet, je smysl pro morálku. A že se mi možná do zítřejšího rána do devíti pro ty ženy podaří dosáhnout spravedlnosti.“ (str. 389)

Ano, Robertu Bryndzovi se povedlo vytvořit hrdinku, s níž budou čtenáři souznít a budou jí držet palce, aby obstála. Ať už by byla národnosti jakékoli; vlastnosti a schopnosti, kterými ji obdařil, budou účinkovat na široké čtenářské spektrum po celém světě. Což dokazuje jak udělená známka světového bestselleru (i když mám pocit, že množství takto označených knih neodpovídá záruce skutečné kvality), ale i fakt, že autor na britský trh vypustil již třetí pokračování této krimisérie.

Zdařilý je i překlad Kateřiny Elisové. Propracovány nejsou jen dialogy, což ostatně lze od autora divadelních her očekávat, ale i popis prostředí a náčrt psychologie jednotlivých postav. Ani jsem neměla pocit, že by Robert Bryndza nějak uměle protahoval děj knihy – ten naopak vcelku svižně odsýpal a neměl hluchá místa. Čtenáře udržoval neustále v napětí, aby jim v závěru předhodil takřka filmové vyvrcholení.

Máte-li chuť se zakousnout do pořádné porce kriminálního příběhu, pak Dívka v ledu z nakladatelství Cosmopolis bezesporu není špatnou volbou.

Související knihy

Bryndza, Robert

Cosmopolis, 2016