„Mami, kdy přijede tatínek?“
„Ještě se musíš mockrát vyspinkat, než se objeví.“
„Nojo, jenže zítra budou Vánoce. Co když nestihne přijet?“
„Možná nestihne, ale určitě bude s námi. Bude na nás usilovně myslet a my na něj. Tím vlastně jako by byl s námi. Ucítíš takové teplíčko tady,“ ukázala mu na jeho šestiletém tělíčku okruh kolem srdce. „Ve stejnou chvíli pomyslíme na sebe navzájem. Bude nám krásně, jako kdyby tady slavil Vánoce s námi.“
„Nojo, ale co když třeba zapomene na nás myslet. Jak uděláme, abychom cítili teplo zároveň s ním?“
„Můžeš si být jistý, tatínek na nás nikdy nezapomene. Jsme pro něj to nejdůležitější na celém světě. On pro nás taky.“
„Proč teda není s námi? Co je pro něj důležitější než my?“
„Tatínek pracuje. Vydělává peníze, abychom si mohli koupit domeček, kde nám všem bude spolu krásně.“
„Nojo, ale co když tam s námi zase nebude? Třeba bude muset zase vydělávat na něco jinýho.“
„Broučku můj zlatej,“ pohladila ho po blonďatých kudrnatých vláscích. „Můžeš si být jistý, že tady s námi bude. Slibuju ti to.“
„Jak můžeš za tatínka něco slíbit? On tě neslyší. Proto nebude moct splnit slib, který jsi teď dala.“
„Až se vrátí, řekneme mu, jak moc nám chybí. Poprosíme ho, aby zůstal s námi.“
„Už nebude chodit do práce?“
„Možná jo, ale snad si najde jinou práci, která bude někde blízko domova. Bude chodit každý večer domů do své postýlky. Ty už taky musíš do své. Je jí po tobě smutno. Prosila mě, abych tě už poslala spinkat.“
„Tatínkova postýlka možná i pláče.“
„Možná ano. Budu jí muset domluvit, přesvědčit ji, aby už nebyla smutná, aby se těšila, že tatínek se už brzy vrátí.“

„Ani mě nepozná. Už jsem skoro velkej. Třeba si bude myslet, že jsem úplně cizí kluk,“ měl slzičky v očích.
Chytila ho do náruče, zatočila se s ním.
„To víš, že tě tatínek pozná. Určitě by tě našel mezi všemi tvými spolužáky ze třídy,“ smála se a silně ho objala. Pak ho políbila na čelo. Popadla do náruče, odnesla do koupelny.
„Teď se vykoupeme. Půjdeme spinkat. Ráno, až se probudíme, možná už přiletí Ježíšek, když budeš teď hodný a půjdeš rychle spát.“
Vložila ho do příjemně teplé koupele. Něžně omývala jeho tělo.
„Není daleko doba, kdy už nebude chtít pomoct s koupáním. Jak ten čas rychle letí,“ povzdechla si v duchu. „Táta neuvidí spoustu krásných okamžiků při dospívání svého syna. Život je k oběma nespravedlivý.“
Uložila synka do postýlky. Vyprávěla mu jeho oblíbenou pohádku o dalekých krajích, kde se odvážný muž utkal s medvědem, aby zachránil sobě a synovi život. Obývali spolu dřevěný srub. Byl v lesích, daleko široko nebylo žádného člověka, který by jim pomohl v těžkých chvílích. Všechno museli zvládnout sami. Až jednou k nim zabloudila jedna krásná paní. Tatínek se synem jí pomohli najít cestu z hustého lesa ven mezi lidi. Paní se usmívala na tatínka. Ten ji políbil a přestěhovali se k ní do krásného domu. Už nikdy nemuseli bojovat o život. Ale syn věděl, že by dokázal zachránit svou novou maminku, kdyby jí chtěl někdo ublížit. Jeho první maminku napadl vlk, když byl tatínek pryč. Syn jí nedokázal pomoct. Byl moc malý a hrozně se vlka bál. Schoval se před ním do skříně. Když se tatínek vrátil, našel ho tam. Maminka ležela před srubem. Už nedýchala. Měla prokousnuté hrdlo. Syn si spoustu let vyčítal, že jí nepomohl. Myslel si, že jeho vinou zemřela. Ale novou maminku by už určitě zachránil.
Tuhle pohádku miloval. Byla strašně smutná, ale měla v sobě naději. On měl taky naději, že se mu tatínek vrátí. Chrání totiž někoho v daleké zemi proti zlým lidem.
„Až budu velký, taky chci chránit lidi. Jako můj tatínek,“ prohlásil hrdě, ještě než usnul.
Sotva se druhý den probudil, někdo zazvonil. Běžel otevřít. Za dveřmi stál velký muž v uniformě.
„Jé, mami, asi pošťák,“ volal šťastně. „Přinesl mi od Ježíška dárek. Nebo možná od táty.“
Sotva spatřila muže v uniformě, zbledla. Zavrávorala. Mlčky převzala kufr a nějaké listiny. Stěží udělala pár kroků. Zhroutila se do křesla.
„Jé, mami, tatínek toho posílá spoustu, viď? Kufr je děsně těžkej.“ Nedokázal ho uzvednout.
„Tady mi podepište převzetí,“ řekl muž pomalu. „Není vám dobře?“
„Budu v pořádku,“ významně se zadívala na syna. Muž pochopil. Přijal podepsané papíry.
„Je mi to moc líto. Upřímnou soustrast,“ zašeptal, když mu podala ruku.
Rychle se otočil a zmizel.
Dlouho seděla bez hnutí.
„Mami, musíme se rychle nasnídat, abychom byli připraveni, až přiletí Ježíšek. Franta včera říkal, že se taky může stát, že odletí a dárky nám nedá, když ho nebudeme vyhlížet,“ tahal maminku do kuchyně.
Ztěžka vstala. Uvařila kakao, vyndala vánočku.
„Najez se, můj nešťastnej chlapečku,“ zašeptala se slzami v očích.
„Mami, už nejsem chlapeček. Podívej,“ stoupl si na špičky a zvedl ruce nad hlavu. „Jsem už úplně velkej kluk.“
Usmála se mezi slzami.
„Už jsi úplně velkej. Máš pravdu. Za chvíli budeš větší než já.“
Zhluboka se nadechla. Uklidila, zpracovala kapra, připravila bramborový salát.
Přišla chvíle rozsvícení stromečku.
Nadšeně přiběhl blíž. Oči se mu rozzářily: „Mami, podívej, Ježíšek už tady byl! Přinesl mi od tatínka kolo. Říkal jsem ti, že už jsem velký kluk. Táta mě bude učit jezdit na kole. Určitě už brzy přijede.“
„Ano, máš pravdu. Už brzy.“
„Mami, ty brečíš?“
„Už se těším na tátu. Holky někdy brečí, když mají radost,“ láskyplně přivinula syna.
Smutnou pravdu o tátovi mu řekne až zítra. Dneska je slavnostní den. Dnes ještě může být její syn malým chlapcem s nadějí.

MgA. Hana Militká

MgA. Hana Militká vystudovala základní školu ve Svobodných Dvorech. Poté střední ekonomickou školu v Hradci Králové.  V devatenácti letech vyhrála Wolkerův Prostějov v recitaci. Byla přijata na JAMU, obor herectví. V Brně na studiích si užila hodně legrace i hostování. Byla v ročníku s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Evou Gorčicovou, Zdenou Moučkovou, Evou Lapešovou, Renatou Doleželovou, s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Ivošem Hyršem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími.
Stala se členkou Divadla na provázku. V roce 1981 odešla do Prahy. Hrála v několika filmech vynikajících režisérů. Spolupracovala se slavným režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc, na seriálu Wolfgang. S Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Pavlem Hášou na Povídkách Malostranských, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo. Mezi divadelními režiséry byla vynikající spolupráce s Petrem Scherhauferem, Ivo Krobotem, Mirkem Krobotem, Evaldem Schormem, Janem Antonínem Pitínským, Zbyňkem Srbou. Nyní spolupracuje s režisérem a šéfredaktorem nakladatelství Krigl panem Jiřím Halberštátem jak na svých knihách, tak na vystoupeních u příležitosti křtů knížek, při každoročním setkání v klubu Golem, na různých slavnostních představeních. Hostuje v Národním divadle. Povídky z povětří vyšly zjara roku 2013, detektivní román
Záhadný šepot spatřil světlo světa zjara 2015. O rok později vydává opět nakladatelství Agentura Krigl další detektivku Pronikavý smích. Povídky z povětří se objevily v nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, zjara vyšel napínavý román Vilma. Nyní vychází román Sára.

Související knihy

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2016

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2015

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2013