Katarina Bivaldová se narodila v roce 1983 a od vydání svého debutu se stala nadějí na švédském literárním poli. Její literární prvotina Čtenáři z Broken Wheel doporučují z roku 2013 je absolutním feel-good, útulným románem, jenž vyšel v pětadvaceti zemích. Díky nakladatelství Host je nyní dostupný i českým čtenářům.

Čtenáři z Broken Wheel doporučují vypráví příběh Sary, jež do Iowy přijíždí až ze Švédska, aby navštívila svou dlouholetou přítelkyni na dopisování Amy. Když ovšem do městečka Broken Wheel dorazí, setkává se pouze s hosty Amyina pohřbu. Obyvatelé Broken Wheel se ujímají Sary, která se posléze rozhoduje otevřít si svůj malý krámek s knihami. Knihkupectví je to poněkud podivné, ale taková je i Sara.

Vaše knížka je z velké části zasazena do amerického prostředí, Vy jste ale ze Švédska. Byla Amerika jasnou volbou pro váš příběh?

Nejsem si jistá, zda to bylo zcela samozřejmé. Vždycky jsem snila o tom, že budu spisovatelkou, a věděla jsem, že jednou vlastní knížku napíšu. Když mi bylo dvacet pět, zařekla jsem se, že použiju jakýkoliv nápad, který mám, ať už dobrý nebo ne, jen abych něco dokončila od kapitoly číslo jedna do konce. Svou první knížku jsem považovala za cvičení, a proto jsem ji naplnila vším, co mám ráda. Miluji příběhy z amerických maloměst, jako například Smažená zelená rajčata, a knížky o knížkách. Dále se mi líbí podivné postavičky a samozřejmě šťastné konce. Tak to jsem přesně napsala.

Iowa je nahodilý stát. Chtěla jste, aby umístění vašeho románu bylo obskurní?

Je to poměrně neznámý stát. Já sama jsem o něm věděla jen dvě věci: mají tam hodně kukuřice a knihovnu s kočkou. Naneštěstí americký vydavatel, který koupil prává k této knize, z Iowy pochází. V e-mailu mi psal, jak vtipné to je, že on sám je z malého městečka v Iowě, a já si jen říkala: „A do háje.“.

Poskytl Vám nějakou zpětnou vazbu nebo kritiku?

Poopravil mi tam jen pár detailů, nic závažného.

Dočetla jsem se, že jste pracovala v krámku s knihami. Předpokládám, že Vás to při psaní také inspirovalo?

To rozhodně. Pracovala jsem v knihkupectví od čtrnácti do zhruba pětadvaceti let. V podstatě jsem tam vyrostla.

Mezi jednu z nejsympatičtějších postav se řadí George, padesátník, který čte především romány pro ženy. Znáte nějakého George ve skutečném životě?

© Skandinávský dům

Některé postavy si vymýšlím, ale moje fantazie není tak rozsáhlá, a proto se často inspiruji u přátel. Naslouchám konverzacím, slídím a špízuji. Poměrně často pak při psaní postav využívám, co jsem kde zaslechla. Znala jsem muže, na němž je George částečně založen. Celý svůj život snil o dětech a neměl v té době partnerku. Říkala jsem si, jak těžké to musí být pro muže, toužit po dětech, když si uvědomím, jak těžké je to pro ženu. Ženy mají ale více příležitostí, jak si dítě „opatřit“. Tento muž byl ale také byrokrat a je přesvědčený, že jsem podle něj napsala postavu Gavina, byrokrata. Nemá tušení. (smích)

Čtenáři z Broken Wheel doporučují spadá to takzvaného feel-good, útulného žánru. Která kniha, kromě té Vaší, ve Vás vyvolává stejný pocit?

Knihy čtu neustále a ráda se k těm nejoblíbenějším vracím, protože jsou pro mě oázou klidu a pohodlí. Jednou z nich je 84 Charing Cross Road. Jedná se o výměnu dopisů mezi židovskou ženou žijící v New Yorku a britským knihkupcem po druhé světové válce. Je to okouzlující kniha.

Fannie Flagg, Vaše oblíbenkyně, ve své knize Smažená zelená rajčata probírá také společenské nerovnosti, zejména v souvislosti se sexuální orientací. Vy se soustředíte hlavně na ty příjemné věci.

Je to neodvratná součást našich životů. Svou první knihu jsem chtěla napsat, aby byla okouzlující a milá. Vyskytují se v ní jemné náznaky politiky. Postava Johna zažívá rasismus, jiná zase homofobii. Nechtěla jsem do toho ale příliš zabředávat, protože jsem románem chtěla poskytnout únik z reality pro LGBT komunitu a kohokoliv dalšího, kdo uniknout chce. Když jste gay, moc dobře víte, že svět je krutý, nepotřebujete o tom ještě číst.

Postavám jste vytvořila velmi silnou komunitu, ze které vyzařuje lidskost. Dopracujeme se někdy v našem současném světě k ideálu, který jste v knize nastolila?

© Skandinávský dům

Máme před sebou ještě hodně práce. Fascinuje mě například křesťanská společnost. O komunitě neustále mluví a já věřím, že v důležitost komunity skutečně věří. Jsou aktivní v kostele a pomáhají svým bližním a sousedům. Ale to vše se jim podařilo zkombinovat s velmi přísnými omezeními týkajících se komunit. Buď, a nebo. V Evropě teď převažuje domnění, že budeme silnější, když některé lidi vyloučíme. To je pro mě něco nepochopitelného. Ve Švédsku máme rasistickou politickou stranu, která hraje na city především starším občanům. Namlouvají jim, že když se zbavíme imigrantů, zbude více peněz pro ně, což je zvláštní, protože mezi ošetřovateli seniorů je mnoho přistěhovalců. Když zavřeme vlastní srdce vůči těmto skupinám, nebudeme do budoucna chtít pomáhat už vůbec nikomu.

Související knihy

Bivaldová, Katarina

Host, 2016