Právě to se stalo muži v románu s vše říkajícím názvem Muž, který zapomněl, že má ženu Johna O´Farrella, který vydalo nakladatelství Garamond. Pokud by vás název nechal na pochybách, zda následující příběh náhodou nevyzní jako nějaké psychodrama, stačí si přečíst pár slov o autorovi: John O´Farrell (*1962) je britský spisovatel a scénárista. Podílel se například na oblíbeném „animáku“ Slepičí úlet a píše humoristické romány.

Z toho vyplývá, že příběh muže, který v jednom okamžiku zapomněl na celý svůj dosavadní život, nebude žádná tragédie. Nicméně nejedná se ani o bezduchou legraci. Autor do své knihy vměstnal situační humor, rozpad rodiny, smrt i tragédii, psychologické rozbory, optimismus i beznaděj. Dohromady vše tvoří pozoruhodnou kompozici hodnou velkého filmového zpracování. A věřím, že by při závěrečných titulcích nezůstalo ani jedno oko suché. Ano, John O´Farrell umí čtenářům, potažmo svým divákům, předložit pěkně šťavnatý příběh, který chytne za srdce.

Muž, který v metru zapomněl odkud a kam měl namířeno, jak se jmenuje a co dělá, nemá žádné doklady ani telefon, skončí v nemocnici s cedulí „Neznámý běloch“. Po nějaké době si vybaví jakési číslo. Když ho zkusí vytočit, neznámý hlas ho s radostným tónem osloví jako svého ztraceného kamaráda. To je šance na návrat do života, v němž ale nic nepoznává. Vychutnává si pomyšlení na své jméno, svou práci, na to, že má ženu a dvě děti…

Já se stále ještě snažil strávit zdrcující zprávu, že manželka, o které jsem se teprve teď dozvěděl, se o vteřinu později se mnou rozešla. Muselo to být úplně nejkratší manželství v historii. (str. 45)

Jenže, když ji uvidí, znovu se do ní zamiluje a dá si svérázné předsevzetí:

 „V každém případě,“ říkal jsem si sám pro sebe, „ještě než se rozvedu, rád bych poznal svoji ženu.“ (str. 72)

A má co dělat, aby se vyrovnal s tím, co se o sobě, tedy té části svého já, kterou byl před velkým zkratem, dozvídá:

 Nedokázal jsem pochopit způsob myšlení toho Vaughana, který se s tím dřív ztotožnil. Dozvídat se o sobě stále víc bylo jako loupat cibuli, čím víc vrstev jsem odloupával, tím víc se mi chtělo brečet. (str. 89)

Neobvyklý zkrat paměti se tak stal příležitostí pro hlavního hrdinu, aby zcela od základu přestavěl svůj život. Jak se mu v jeho snaze povede, je možná předvídatelné, ale to není důvodem k tomu si tuto komedii plnou zmatků nevychutnat až do posledního písmenka. Právě naopak.

 „Kdepak, nedovolím, aby mě ten hloupej starej tumor zdeptal. Říkám, že cokoli, co se rýmuje se slovem humor, nemůže být tak zlý.“ (str. 51)

A tak spolu s hlavním hrdinou zjistíte, že život může být krásný i přes to, že má nejen stránky černé a bílé, ale i bezpočet těch obyčejných šedivých…

Související knihy

O’Farrell, John

Garamond, 2016