Raymond Khoury po Posledním templáři přišel v roce 2010 s volným pokračováním, které pod názvem Spása templářů vydalo opět nakladatelství Domino. První díl měl až nečekaný úspěch, takže se vlastně ani není čemu divit, že vznikl další příběh. Autor byl zřejmě natěšen, stejně samozřejmě, jako americký nakladatel, který knihu vydal. Jenže jak to platí u většiny, první díl bývá nejlepší, další jsou jen obehraným příběhem, ve kterém už „diváka“ nic moc zajímavého nečeká. Pravda, jsou i výjimky! Řadí se Khouryho templářské tajemství právě sem?

Společníky vám budou opět agent FBI Sean Reilly a sympatická archeoložka Tess. A začínají oproti Poslednímu templáři pěkně zostra. Tess je unesena a Reilly nemá příliš mnoho času na to, aby ji zachránil. Musí podniknout nebezpečnou výpravu do temných sklepení, kde se nacházejí vatikánské archívy, a najít spis, který je požadován jako záminka pro vykoupení jeho partnerky. Není to ale jeho jediný „úkol“…

Ačkoli autor upustil od prvotního zdlouhavého seznamování s hlavními hrdiny či popisem prostředí, jak tomu bylo v předchozím díle, nadšení čtenáře po skvělém začátku bohužel brzy povadne. Úžasně slibný úvod je brzy vystřídán často nezajímavými dialogy a snad bych řekla i zbytečným protahováním děje, který na mě místy působil jako „leklá ryba“.

Opět se čtenář bude pohybovat ve dvou časových rovinách, což mě zaujalo již v předešlé části, a tudíž musím říci, že toto se Khourymu podařilo na výbornou. Vsuvky z doby, kdy zářila, ale také postupně dohasínala šťastná hvězda rytířů templářského řádu, jsou velice poutavé, a dokonce snad i daleko zajímavěji napsané než v Posledním templáři, kde byly někdy až příliš dlouze komplikovány popisem starých hradů apod. Je to velmi vítaný bonus pro všechny milovníky historie, který je v tomto případě nutný a příjemně zakomponovaný do textu.

Kniha je psána jako skutečně volné pokračování, tudíž není potřeba, abyste znali předchozí část, pokud se vám nedostala do rukou. Je to v podstatě další případ novodobých hrdinů, kteří rozplétají tajemné nitky záhadné historie Vatikánu. Jenže problém je v tom, že nic objevného pak už čtenáře nečeká. Vlastně si dovolím zkonstatovat, že ti, co četli Posledního templáře, budou v obraze a nepochybně budou i tušit, jak to celé dopadne, kam se budou ubírat autorovy kroky. Což mi přišlo jako velká škoda. Celý příběh tak na mě působil jako nepodařená kopie předchozího dílu, jen s jinou, ale zase ne tak „dalece vzdálenou“ zápletkou.

Na závěr tedy musím bohužel říci, že Spása templářů ve mně extra dobré pocity nevzbudila, což mne velmi mrzí. Odpovím tím tedy i na svou otázku, kterou jsem si položila na začátku tohoto článku. Ne, Spása templářů není tou výjimkou, kdy pokračování příběhu v dalším díle je na stejné, nebo dokonce vyšší úrovni.

Pokud jste ale příznivci románů týkající se této doby a chcete si přečíst průměrnou detektivku, pak budete nejspíš spokojeni. Zvláště, pokud je to první kniha tohoto autora, kterou budete držet v ruce.

Související knihy

Khoury, Raymond

Domino, 2011