Nakladatelství Kniha Zlín představilo říjnovou novinku s názvem Rozkazy z Berlína, jejímž autorem je Simon Tolkien. Shoda jmen zde není náhodná, jelikož se jedná o vnuka světoznámého spisovatele. Přestože Simon dědečkovo dílo miluje, dopředu upozorňuje, že v jeho knihách se rozhodně žádní elfové ani hobiti objevovat nebudou. Simon Tolkien stojí pevnýma nohama na zemi. Narodil se v roce 1959 v Oxfordu. Přestože původně studoval moderní dějiny, stal se z něj především advokát se specializací na trestní právo. Beletrii píše od roku 2000. Jeho první novela, kterou označil jako černou komedii, nebyla vydána. Úspěchu se dočkal až v roce 2002, kdy v USA vyšel jeho román z prostředí soudní síně. Rozkazy z Berlína jsou pak třetím závěrečným dílem krimi trilogie s inspektorem Travem.

Rozkazy z Berlína, jak už sám název napovídá, jsou situovány do prostředí druhé světové války, konkrétně do roku 1940. Londýn je dnem i nocí bombardován německou Luftwaffe. Hitler věří, že pokud se mu podaří odstranit ministerského předsedu Winstona Churchilla, uzavře Anglie s Německem mír. K tomu mu má pomoci dvojitý agent, který stoupá na žebříčku úspěchu v samém srdci britské tajné služby MI6.

Na počátku tohoto příběhu stojí ale docela jiný zločin. Bývalého šéfa MI6 Alberta Morrisona někdo shodí přes zábradlí na chodbě před jeho londýnským bytem v době, kdy jsou všichni schováni v krytech, jelikož Londýn je právě bombardován. Jediný, kdo kromě Alberta není ještě schovaný, je jeho dcera Ava. Právě ona je svědkem toho, jak tělo jejího otce přistane na zemi pár kroků od ní. Ona je také jediným svědkem, že nešlo o nešťastnou náhodu, ale že byl její otec zavražděn. Ve tmě se jí ovšem nepodaří rozeznat prchajícího útočníka.

Na místo činu jsou přivoláni dva detektivové Scotland Yardu. Inspector Quaid a mladý detektiv Trave. Zatímco Quaid je přesvědčen, že Morrisonova smrt má jednoduché vysvětlení, Trave si není až tak jistý a rozhodne se případu věnovat více, než by bylo jeho nadřízenému příjemné.

Kniha začíná velmi pozvolna mimo Londýn. Možná až poněkud dlouhé a zavádějící jsou úvodní pasáže věnované Hitlerovi a jeho pravé ruce Reinhardu Heydrichovi. Po necelých sto stránkách získá však děj úplně jiný spád, než jaký by čtenář očekával na začátku.

V další části už se děj přesouvá do Londýna. I když se do Německa autor ještě několikrát vrací, nikdy už ne na příliš dlouho, ale jen tak, jak je pro děj nezbytně nutné, což knize přidává na napětí.

Simon Tolkien líčí bombardování Londýna velmi sugestivně, stejně jako zajímavosti ze života historicky známých osobností. Je znát, že se autor v moderních dějinách vyzná. A hlavně dokáže do děje zabudovat mnoho maličkostí a detailů, které knize dodávají na zajímavosti. Čtenář by snadno mohl uvěřit, že román je rekonstrukcí skutečné události.

Velmi příjemná je dějová linka románu. V momentě, kdy má čtenář pocit, že je znám viník vraždy Alberta Morissona a děj se blíží ke svému nevyhnutelnému konci, začíná příběh další, stejně napínavý.

Román není založen na tom, že by čtenář netušil, kdo je vrahem bývalého šéfa MI6, od poloviny knihy je to poměrně jasné, nicméně autor staví na pohnutkách, které vedly člověka k takovému činu, a na drobnostech, které často rozhodují o vině a nevinně. Mezi těmito pojmy je jen tenká hranice. A válečná situace se vymyká současnému chápání, kde by bylo vše jen jednoznačně černé nebo bílé. Často je poukazováno na to, že kontrast dobra a zla má Simon Tolkien se svým dědečkem ve svých knihách společný.

Rozkazy z Berlína jsou rozhodně příjemným čtením, zvlášť po nekončícím přílivu severské krimi. Přestože se autor opírá o dobová fakta, není nutné znát válečnou historii dopodrobna. Naopak je milé nechat se dějem jen tak unášet.

Ukázka z knihy:

Trave byl jako na jehlách. Myšlenky mu bloudily a nedokázal se soustředit na tu haldu papírů, co mu Quaid předal, když odpoledne odcházel na schůzi. Statečně to vydržel do konce pracovní doby a s úderem šesté vystřelil k domovu. V půli cesty k podzemce si to však rozmyslel a vrátil se. Klíče ke Gloucester Mansions a bytu Alberta Morrisona stále ležely mezi předměty doličnými a Trave si je strčil do kapsy. Provede ještě poslední obhlídku místa činu. Ne, že by snad očekával, že něco najde, ale aby měla dušička pokoj a mohl za tím udělat tlustou čáru.  Nic jiného mu prostě nezbývalo.

Vystoupil z metra na Sloane Square a pěšky se vydal na Lower Sloane Street k řece. Na chvilku se zastavil na mostě Chelsea Bridge a díval se dolů na nákladní člun s uhlím, který projížděl pod ohrazením.  Za pár okamžiků se znovu vynořil do podvečerního světla, bafal si to po proudu řeky Vauxhallu a zčeřená šedá voda v jeho závěsu hladově olizovala silné žulové pilíře mostu. Někde v dálce se ozvalo zahoukání a podtrhlo melancholii celé scény.

Travea napadlo, že pravděpodobně kráčí po stejné trase, jako Albert na své poslední cestě. Sledoval snad starce někdo?  Odehrálo se to tak? Trave se ohlédl přes rameno a napůl čekal, že za sebou v přítmí uvidí někoho stát, ale na dohled nebylo ani živáčka. (str. 225)

Související knihy

Tolkien, Simon

Kniha Zlín, 2016