Knihy Dobrovský, Václavské náměstí 22, podvečer 23. listopadu. V prvním patře knihkupectví se schází ti, které problematika Blízkého východu nenechává lhostejné. Blízký východ je v současnosti zmiňován především v souvislosti s otázkou migrace. Pohled na ni a potažmo na celý blízkovýchodní region je velmi často kolorován barvami populistických proklamací, jejichž prvoplánovým cílem je vzbuzovat v lidech strach a nebezpečný nacionalismus. Ti, kteří do knihkupectví dorazili a kteří již znají dříve vydané práce Břetislava Turečka, vědí, že v jeho knize reportáží – a nejen reportáží – Blízký východ na propastí naleznou informace, díky nimž se zas o kousek přiblíží k objektivnímu a hlubšímu vhledu do politického i společenského dění v oblasti Blízkého východu. Ostatně sám podtitul knihy Cesta od orientálních diktatur ke svobodě a zase zpátky již mnohé napovídá.

Bohužel čas vymezený pro prezentaci a křest knihy neposkytuje prostor pro delší zastavení se nad obsahem díla. Moderátorka setkání paní Alexandra Freïsová nastoluje odlehčenou konverzační atmosféru. Po stručném představení jak autora pana Turečka coby muže strávivšího sedm let v blízkovýchodních zemích, tak kmotra pana Hynka Kmoníčka, v současnosti působícího ve funkci ředitele zahraničního odboru Kanceláře prezidenta republiky, se střídavě na přítomné pány obracela s otázkami typu:

Pane Turečku, jak jste prožil sedm let v tak nebezpečných zemích? (Čas jsem využil co nejefektivněji, pracoval jsem 24 hodin denně.), Co na to říkali doma? (Samozřejmě doma to nebylo veselé.) Pane Kmoníčku, vy jste hrával na klasickou kytaru, dokonce jste i koncertoval. Co dnes? (Kytaru i loutnu jsem dal pryč. Odvádělo by mě to od práce.) Musíte odejít dřív, protože budete připravovat večeři. Co to bude? (Menu bylo tak složité, že jsem je nestihla zaznamenat.)

Pan Kmoníček si ponechává slovo a „nonšalantně“ filozofuje o lidech, kteří se zajímají o Blízký východ. Nejprve jsou plni iluzí, následně prochází „odstředivkou“, v níž se od nich – slupku po slupce – oprošťují, aby se z nich posléze stali cynici. Dle něj i „baťůžkář“ Tureček odstředivkovou kúrou prošel, ale na rozdíl od jiných se cynikem nestal. Toho se chytá paní Freïsová a klade Břetislavu Turečkovi otázku: „Co vaše iluze?“ Odpověď zní: „Fakta jsou tak náročná, že není čas na iluze.“

Fakta, osobní zážitky, úvahy. Konečně se hovor stáčí k meritu besedy, ke knize samé. Alexandra Freïsová obrací list: „Chvíli se bavme o knize. Jak byste ji charakterizoval?“ Dotaz míří k autorovi: „Žánrově je nezařaditelná: reportáže, analýzy. Často syrové osobní zážitky, rozhovory s komunistickými rozvědčíky… Snažím se být objektivní, snažím se tam dát různé názory různých lidí.“ Poté k panu Kmoníčkovi: „Řídký případ knihy v české literatuře. Tureček na konkrétních lidských osudech dokládá své analýzy.“

„Co popřejete, pane Kmoníčku, nové knize?“ obrací se na kmotra moderátorka, zatímco se do připravených sklenic rozlévá šampaňské. „Aby našla dostatek čtenářů, ale i těch, kteří ji dokážou ocenit.“

Čas vypršel. Zatímco na Břetislava Turečka čekají lidé žádající si jeho podpis do zakoupené knihy, Hynek Kmoníček spěchá oddat se své kulinářské zálibě.

Související knihy

Blízký východ nad propastí
cesta od orinetálních diktatur ke svobodě a zase zpáítky

Tureček, Břetislav

Knižní klub, 2016