„Potutelný úsměv“ značí úsměv takřka neznatelný, utajený, na rozdíl od „pusy od ucha k uchu“. Některé knihy v nás vyvolávají dokonce hlasité projevy emocí. například Jirotkův Saturnin vyvolává salvy hlasitého smíchu (máme doloženo, že až takové, že se zastavovali lidé před domem). Kniha Ve vlastních názorech se shodnu s každým, kterou vydalo nakladatelství Academia, rozhodně čtenáři nepřivodí kýlu od záchvatů smíchu, ale bezesporu potěší všechny příznivce humoru. Jejím autorem je totiž Ivan Kraus, jehož doménou je především humor jazykový a plynoucí z lehce uvěřitelných, ale paradoxních situací, jak lze doložit řadou jeho vydaných titulů: Má žena a jiné živly, Klub šampionů, Veřejný písař… Další kategorií je satira, viz Mezinárodní polibky.

Přesto, že už jsem si na styl psaní Ivana Krause zvykla, mne novinka s charakteristickou obálkou vytvořenou Adolfem Bornem překvapila. Je totiž především zasvěcena aforismům a dalším velice krátkým textům pro tzv. „Kapesní divadlo“.

Vlastně i sám název knihy je oním „stručným vtipným výrokem, průpovědí,“ nebo spíše „krátkou literární formou reflexivního a satirického rázu, užívající protikladu (antiteze) a ironie“, jak aforismus charakterizuje slovník cizích slov. Kraus se v 37 kapitolách „Telegramu“ dotýká veřejného života, manželství, vztahů mezi lidmi i soukromého či profesního života jedince. V každé kapitole je zachycena pestrá směs námětů, nejsou tedy tematicky členěny.

 Člověk je jediný živočich, který si sám staví klece. (str. 48)

Jednotlivé kapitoly Telegramu se však střídají s dalšími oddíly nazvanými: Kapesní divadlo (tedy scénáře pro divadlo, v nichž k pointě stačí půl stránky), Čeština je vtipný jazyk (jazykové hříčky připomínající Werichovy pohádky) a Periskop (deník a poznámky fiktivních spisovatelů). Celek však nepůsobí nijak rozbitě, vše pojí autorův humor, ironie a smysl pro zkratku.

Kapesní divadlo uvádí aktovku:

Kritik

Kritik píše kritiku na spořitelní knížku.
Ve své kritice knížku nijak nešetří.
Pochválí plusy.
Zabývá se roky úroků.

Kritizuje mínusy.
Když dopíše kritiku, zjistí, že spořitelní knížka je prázdná, spáchá sebevraždu – skokem do orchestru.

Opona se sebekriticky zatáhne.

Konec. (str. 47)

Všechny části stojí za pozornost a chcete-li si je náležitě vychutnat, čtěte je po malých dávkách. Já jsem si nejvíce užívala kapitoly o češtině. Například příspěvek, v němž autor využívá všechny tvary slova „moc“ tak, že ve výsledku vznikne alegorická pohádka odkazující na koloběh života mocných, je úžasný. Nebo pohádka o hloupém Honzovi pro nehodné překladatele složená z hovorových a slangových výrazů. Čeština je prostě krásný jazyk!

Bylo nebylo – všecko bylo na starou belu.
Honza, ten starý číman, se rozhodl, že uteče za kopečky, protože jinak by byl na huntě. (str. 49)

Jestli máte rádi Krausovi hrátky se slovíčky, pak neváhejte a skvost nabitý inteligentním ironickým humorem si pořiďte. Určitě při jeho čtení nebudete mít pocit, že by pro knihu Ve vlastních názorech se shodnu s každým platil aforismus:

Některé knihy by bylo možno celé vytečkovat. (str. 69)

Související knihy

Kraus, Ivan

Academia, 2016