Ležím ve vaně. Mám puštěnou perličkovou lázeň. Bublinky laskají a škádlí moje tělo.
Horká voda mě unáší do nevědomí.
Vzpomínám na mládí. Na školu, své spolužačky, kamarádky, které mi prošly životem. Některé byly skvělé. Ale téměř se s nimi nestýkám. Možná bydlí daleko.
Mám dvě vynikající kamarádky.
První znám z dob studií.
Druhou jsem poznala teprve před pár lety. Obě máme pocit, že se známe odjakživa. Budu ji nazývat Květinkou. Připomíná mi květinu. Skromnou, ale nepostradatelnou. Nepřehlédnutelnou. Člověka posiluje. Navodí dobrou náladu. Už nechceme být bez ní. Má v sobě velikou jiskru. Je úžasně pracovitá. Silná. Obětavá. Věrná.

Jana Valentová, Květina Halberštátová, Ivanka Kriglová na setkání spisovatelů v klubu Golem

Nemůžu zapomenout na návštěvu u nich. Mají krytý bazén. Neodolám. Hned po ránu obě hupneme do vln. Plaveme nahé proti proudu. Nic nás neškrtí, nesvazuje. Povídáme si. Máme obrovský pocit svobody.
Naše drahé polovičky na nás čekají ve vyhřátém pokoji se snídaní. Nemají chuť se přidat. Venku je chladno. Ale v krytém bazénu je božsky. Na takové chvíle se nezapomíná.
Stýkám se hlavně se svou kamarádkou ze studií. Bydlí ve Vídni. Moje kamarádka Květinka žije na Sokolovsku. To taky není zrovna blízko. Přesto se moc rády vidíme. Stýkáme se vždycky, jakmile je to možné.
Že by nešlo o vzdálenost?
Možná ne. Bude v tom něco jiného. Dobrá přítelkyně, kamarádka, vám dodá chuť do života.
Jednou jsme se sešly na nějakém představení. Nebylo dobré. Šeptáním a hihňáním mi naše rozpoložení připomnělo doby ze základní školy.

Květina a Jiří Halberštátovi na jevišti Národního divadla

Nedávno mi doktoři řekli, že můj kyčelní kloub je zralý na totální výměnu. Není hezké slyšet takovou zprávu. Stačilo kývnout a mohla jsem mít v sobě perfektní robotickou součástku. Nebyla bych to já, abych nezkusila složitější cestu – rehabilitaci. Chodím cvičit k fyzioterapeutce. Taky mě máčejí v celotělové vaně. A pouštějí do mne magnety. Ne ve vaně, na sucho. Zdánlivě jednoduchá záležitost. Proč potom jdu domů jak po velkém prádle? Co noha nohu mine. Asi je tahle cesta opravdu náročná.
Cvičím i doma. Cviky jsou velmi namáhavé. Žádné rychlé kmitání, rychlé pohyby. Naopak. Některé svaly povolit, některé zatnout, natočit se, ale jen trošku. Vydržet. Po cvičení se mi podlamují nohy. Nemám žádnou energii.
Perličkovou lázeň mám i doma. Moc ráda se tam naložím. Dám si hodně teplou vodu. Trošku pěny, aby se mi tam nesrážela špína. Nevím sice, kde by se vzala, ale pro jistotu.
Pod vodou plnou bublinek vidím své tělo. Je pěkné, skoro jako za mlada. Když přimhouřím oči. Zvednu nohu z vody. Pořád je krásná, mladá, svěží.
Nedávno padlo rozhodnutí o úklidu domácnosti.
Byt je v přízemí. V domácích  mini šatečkách jednou nohou stoupám do okna.
Říkám si: „Dnes je sobota, nikdo chodit nebude, v klidu umyju okno do ulice.“
Omyl. Je sice sobota. Ale za půl hodiny začíná zápas Bohémky. Scházejí se diváci.
„Přece nenechám okno nedomyté,“ říkám si statečně.
Jde okolo muž asi kolem čtyřicítky. Je v trošku povznesené náladě.
„Máš krásný nohy, babi,“ řekne mi.
Vykulím oči a zírám na něj.
„Bylo ti už padesát, ne?“ znejistí.
„Jo, bylo,“ usmívám se. Nechám si pro sebe, že jsem nedávno oslavila pětašedesátku. Bavím se.
„Ale sekne ti to,“ usmívá se. „Jak se jmenuješ?“
Na to už neodpovídám. Dám najevo, že legrace skončila.
Manžel sedí v pokoji v křesle. Jakmile muž zmizel, říká: „Tebe je tady se mnou škoda.“
Smáli jsme se docela dlouho.
Usmívám se i teď, když si na příhodu vzpomenu. Takovou poklonu mi už dávno nikdo nesložil. I neznámí mohou potěšit. Stává se to však výjimečně. Není nad dobré lidi v rodině, v blízkosti. Dobré kamarády, kamarádky. Jako je Květinka.
Moc se těším, až se zase uvidíme. Uděláme tatarák. Můj manžel ho umí namíchat přímo neodolatelně. Květinka má ráda jeho dokonalou směs. Já taky. Uděláme tatarákové orgie.
O jiných orgiích si necháme jen zdát.
I když v bublinkové koupeli se můžou nějaké vzpomínky z mládí mihnout.
Není špatné dbát o své zdraví.

Květina Halberštátová, Hana Militká

MgA. Hana Militká

MgA. Hana Militká vystudovala základní školu ve Svobodných Dvorech. Poté střední ekonomickou školu v Hradci Králové.  V devatenácti letech vyhrála Wolkerův Prostějov v recitaci. Byla přijata na JAMU, obor herectví. V Brně na studiích si užila hodně legrace i hostování. Byla v ročníku s Nikou Brettschneiderovou, Marcelou Večeřovou, Evou Gorčicovou, Zdenou Moučkovou, Evou Lapešovou, Renatou Doleželovou, s Miroslavem Donutilem, Pavlem Zedníčkem, Františkem Horáčkem, Ivošem Hyršem, Svatoplukem Skopalem, Pavlem Trávníčkem a dalšími.
Stala se členkou Divadla na provázku. V roce 1981 odešla do Prahy. Hrála v několika filmech vynikajících režisérů. Spolupracovala se slavným režisérem Jurajem Herzem na filmu Zastihla mě noc, na seriálu Wolfgang. S Jurajem Jakubiskem na filmu Frankensteinova teta, Perinbaba, s Jaromilem Jirešem na filmu Lev s bílou hřívou, s Janem Svěrákem na filmu Kolja, s Pavlem Hášou na Povídkách Malostranských, s Jiřím Krejčíkem a dalšími. Pro švýcarskou televizi ztvárnila roli Mileny Jesenské v němčině ve filmu Wer war Kafka, režie Richard Dindo. Mezi divadelními režiséry byla vynikající spolupráce s Petrem Scherhauferem, Ivo Krobotem, Mirkem Krobotem, Evaldem Schormem, Janem Antonínem Pitínským, Zbyňkem Srbou. Nyní spolupracuje s režisérem a šéfredaktorem nakladatelství Krigl panem Jiřím Halberštátem jak na svých knihách, tak na vystoupeních u příležitosti křtů knížek, při každoročním setkání v klubu Golem, na různých slavnostních představeních. Hostuje v Národním divadle. Povídky z povětří vyšly zjara roku 2013, detektivní román
Záhadný šepot spatřil světlo světa zjara 2015. O rok později vydává opět nakladatelství Agentura Krigl další detektivku Pronikavý smích. Povídky z povětří se objevily v nakladatelství E-knihy jedou Martina Koláčka jako první elektronická kniha Hany Militké začátkem února 2016, zjara vyšel napínavý román Vilma. Nyní vychází román Sára.

Související knihy

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2016

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2015

Militká, Hana

Agentura KRIGL, 2013