Adam se nechal vyprovokovat. Také sundal helmu a podal ji nejblíže stojícímu. Oskarův výkon se mnohem zlepšil. Adam se soustředil na obranu a zatím jeho ataky na svůj obličej ustál. Jejich boj byl pro ostatní zajímavý. Přestaly souboje na vedlejších planších a přítomní se zájmem sledovali jejich duel. Až do chvíle, kdy vstoupil v šermířském úboru vysoký blonďák s až neuvěřitelně koňským obličejem, s útlými rameny a velkým zadkem, osobně šéf SD, Reinhard Heydrich. Všichni jako na povel srazili podpatky a zdvihli pravačku k pozdravu.
Oskar naznačil přerušení souboje. Adam sklonil kord, aby jeho sok mohl vzdát čest svému veliteli. Oskar Schwarz toho využil a zcela nečekaně zaútočil na jeho odkrytý obličej. Adam stačil v poslední chvíli jeho kord odrazit. Oskarova podlost ho naštvala. Švihl čepelí znovu, efektně jako legendární Zorro a špička jeho zbraně rozťala soupeři tvář. Oskar pustil svůj kord a chytil se za ránu. Nebyla příliš hluboká, jen dlouhá a tvář hustě protkaná vlásečnicemi silně krvácela.
„Jste ostudou SS, hauptsturmführere. Když příslušník SS nezvládá ani porazit civila, měl by se zamyslet, jestli není v naší elitní organizaci do počtu,“ znectil ho Heydrich. Jeho hlas zněl protivně jako mečení kozy, na což upozorňoval Strasser. „Běžte se umýt! Odchod.“
„Rozkaz!“ vykřikl Oskar a rychle zmizel.
Adam ještě v životě neviděl nikoho, komu by se dívala z očí smrt tak vyzývavě. Heydrichovy světle modré oči připomínaly dva kusy ledu. Byly bez života. Jeho blonďaté kštici lemující neuvěřitelně protáhlý obličej slušel krátký, vojenský sestřih. Štíhlost obličeje ještě víc zdůrazňoval protáhlý nos, odstávající uši a útlá ramena, která jako by tvořila s hlavou homogenní celek.
Jeho jinak souměrná postava nabírala však v místech, kde muži většinou bývají štíhlí, v pase. Mohutné kyčle mu rozšiřovaly boky a zadek. Vypadal jako hruška. Tuto neforemnost obvykle skrýval ve speciálně ušitých rajtkách, které byly součástí důstojnické uniformy. Heydrichovi jeho uniformy dodávala na míru firma Hugo Boss. V šermířském obleku obepínajícím tělo však nic neschoval.
V Československu měla úspěch hádanka zjišťující, jak má vypadat správný árijec. Správná odpověď zněla: štíhlý jako Göring, urostlý jako Goebbels a plavovlasý jako Hitler… a v bocích útlý jako Heydrich, přidal by Adam. Co jiného by německý národ mohl chtít od smějících se bestií, jak se o Češích vyjádřil Hitler. Tady by se tomu vtipu sotva kdo odvážil zasmát.
„Hauptsturmführer nešermoval špatně,“ řekl opatrně Adam a Heydrich po něm sekl pohledem. „Měl jen smůlu. Uklouzla mu noha…“
„Už o tom nehovořme. Utkáme se spolu,“ oznámil mu Heydrich svým neosobním a nepříjemně mečivým hlasem. „Bude to pro mě zpestření. Jak bojují přítomní pánové, vím.“
A nejspíš ještě žádný nevyhrál, pomyslel si Adam. Prohrát s velitelem není ostudou, ale společenskou nutností.
„To by byla pro mě příliš velká čest, ale…“ snažil se Adam souboj odmítnout.
„Ano, bude to pro vás čest. Třeba se vám už nikdy nepoštěstí odveta. Zranil jste hauptsturmführera SS. Krev se dá smýt jedině krví,“ upozornil ho Heydrich.
Jeho proslov byl jako z nějakého mysteriózního filmu o Niebelunzích, kteří také mstili krví krev a smrtí smrt svých druhů. Co všechno může způsobit, když se bojuje bez ochranné přilby. Měl se rozklepat, předstírat strach a tomu souboji se vyhnout.
Heydrich si svlékal šermířskou vestu a Adam se obával, že jsou tam homosexuálové všichni.
„Když s vámi hauptsturmführer Schwarz šermoval bez helmy, musím zajít dál. Budeme šermovat bez vest,“ uvedl Heydrich na pravou míru své obnažování.
Bohužel, nejsou teplí, ale naprostí idioti!
Adam si také svlékal vestu a přitom řešil dilema, co bude horší – když dostane zásah od toho blázna, nebo když ho bodne?
Vůbec nepochyboval, že Heydrich je ochoten propíchnout ho bez slitování jako jednohubku. Kdyby ho však Adam zasáhl, rozsekají ho přítomní na kusy. Byl to hodně zašmodrchaný rébus.
Heydrich už čekal na planši. Adam držel kord a nastoupil proti svému soupeři. Heydrich několikrát cvičně promáchl kordem ve vzduchu. Byl nespokojený. Podal zbraň jednomu z pobočníků a vzal si od něj šavli. Adamovi ve stejnou chvíli jeden ze šermířů podával svoji.
„Doufám, že nemáte nic proti,“ oznámil mu suše Heydrich.
Šavle nepatřila mezi Adamovy špičkové disciplíny, ale to by těm sadistům, kteří se třásli na krev jako malé děti na cukrovou vatu, těžko vysvětloval. A Heydrich byl mistrem SS v šermu šavlí.
Všichni šermíři obstoupili planš a těšili se na duel svého šéfa.
Heydrich se neobtěžoval s pozdravem a začal rovnou prudce útočit nepříjemnými seky. Byl na šavli zvyklý. Adam měl co dělat, aby se stačil krýt. Jeho sok ho proháněl jako uličníka. Adam si potřeboval na zbraň zvyknout. Když v zápalu boje jen trochu odkryl některou část těla, Heydrich ho přes ni necitelně sekl, ale tvářil se, že se nic nestalo.
Adamovi ujela noha po kapkách potu a ztratil rovnováhu a na moment se přestal krýt. Heydrich ho v tu chvíli nemilosrdně sekl vší silou čepelí přes záda. Takhle by se žádný normální šermíř nezachoval. Měl tam šlic od lopatky k lopatce. Zabolelo to příšerně. Ale horší bylo ponížení, které pálilo víc než rána sama.
„Už máte dost?“ zeptal se Heydrich lhostejně.
Adam zavrtěl hlavou. Došel si k lavičce osušit čelo a znovu se vrátil. Nechal se ovládnout už podruhé emocemi a připravil se tak o jedinou možnost, jak vyřešit zapeklitý hlavolam.
Stáli ve střehu proti sobě a špičky jejich šavlí kolem sebe nervózně kroužily. Heydrich mu občas cvičně sekl do čepele. Adama nehodlal bezcitnému soupeři dát svoji kůži zadarmo. Občas, když Heydrich chtěl seknout do jeho čepele, podařilo se Adamovi šavlí elegantně uhnout a soupeřův sek prosvištěl vzduchem.
To ho rozčílilo a podnikl za sebou několik nenadálých výpadů a snažil se ho seknout do lokte a pak do kolena. Vzápětí mu rychlým sekem zaútočil na obličej. Adam odrazil jeho šavli a ustoupil o krok, kam na něj čepel soupeřovy šavle nedosáhla. Poslední výpad se Heydrichovi stal osudným. Uklouzl a spadl. Byl v tu chvíli naprosto bezmocný. Stačilo si jen vybrat místo a zasáhnout ho. Adam litoval, že nemá skutečnou zbraň. Ustoupil o krok a zvedl šavli hrotem vzhůru, aby bylo vidět, že nevyužije rivalovy indispozice.
Heydrich se hbitě zvedl. Opět se nedalo poznat, zda má vztek, nebo oceňuje rytířské gesto. Chvíli si Adama měřil a pak hodil svoji šavli pobočníkovi.
„To pro dnešek stačilo. Teď půjdeme dobýt salon Kitty!“
Cokoli nadhodil či poznamenal, bylo jím zamýšleno a ostatními chápáno jako rozkaz, o kterém se nediskutuje.
Jste ostudou SS, pane gruppenführere. Když příslušník SS nezvládá ani porazit civila, měl by se zamyslet, jestli není v naší elitní organizaci do počtu, chtěl mu připomenout Adam.

O autorovi

Knihu Provedu!, příběh několika osudů a doby, jež předcházely atentátu na Reinharda Heydricha, napsal Martin X., autor úspěšné knihy Vražda v Průhonickém parku. Martin X. se již léta pohybuje mezi lidmi „na hraně zákona“ a věnuje se starším i současným kauzám a případům. Svou identitu neskrývá proto, že by se cítil ohrožen (i když se samozřejmě jistému nebezpečí vystavuje), ale proto, aby mohl dál pronikat do světa podsvětí a získávat další informace, jež by mohly pomoci vyřešit další záhady nejen českého zločinu nebo historie.

Zdroj informací: TZ

Nakladatelství Cosmopolis vzniklo na jaře roku 2015 a je součástí zavedeného nakladatelského domu Grada. Logo značky v sobě zahrnuje hned několik významů: hřbety stojících knih, živoucí město a rytmus. Přináší tak svým čtenářům knihy z celého světa, zahraniční i českou beletrii všech žánrů, a současně drží prst na tepu doby. Pestrou skladbu žánrů (od detektivek a thrillerů přes humor až po čtení pro ženy) ilustruje také motto redakce: knihy všech barev.

Související knihy

X., Martin

Grada, 2016