Nedlouho po vydání sedmého přišlo nakladatelství Slovart v edici BRIO s představením osmého svazku ze série Škyťák Šelmovská Štika III. od Cressidy Cowellové. Knihu s názvem Jak zlomit dračí srdce (How to Break a Dragon’s Heart, 2009) k uvedení v září 2016 přeložil opět Silvestr Vandrovec Špaček.

V nedávné recenzi sedmého příběhu Jak přežít dračí bouři (How to Ride a Dragons’s Storm, 2008) jsme si britskou spisovatelku Cressidu Cowellovou již ve stručnosti představili. Na závěr celého příspěvku jsem vám slíbil nějakou další zajímavost z jejího života či tvorby. Takže tady jich pár máte. Nejoblíbenější autorčin drak z celé dračí skupiny je, pochopitelně, Bezzubka. Zatímco knižní Bezzubka vznikl na základě pozorování spisovatelčiných koček Lily a Baloo, ten filmový je zase založen z velké části na osobnosti vlastní kočičky animátora. Obecně všichni draci v knižních příbězích vznikali tak, aby se jednotlivé druhy podobaly nějakým skutečným zvířatům. Klasickým příkladem za všechny je Včelojed obrovský (představen právě v dnes probírané knize Jak zlomit dračí srdce), který podobně jako jeho předloha žralok veliký kombinovaný s obřím rejnokem pluje svým prostředím (v případě Včelojeda tedy nikoli vodou, ale prostorem korun stromů) s tlamou otevřenou a namísto planktonu hltá poletující včely a další hmyz. Řada postřehů z vikinského života je založena na poctivém studiu. Například v příběhu Jak zlomit dračí prokletí (How to Cheat a Dragon’s Curse, 2006, česky 2015) se objevují lyže jako nástroj, který Vikingové skutečně používali. Naproti tomu jejich setkání s římskými vojáky v knize Jak správně mluvit dracky (How to Speak Dragonese, 2005, česky 2014) je fikce – míjejí se v historii o nějaké tři stovky let.

Jak zlomit dračí srdce je, jak už bylo řečeno, osmým příběhem série. Znovu se setkáváme s klasickou skladbou našich oblíbených hrdinů. Všechny potíže pochopitelně padají hlavně na Škyťákovu hlavu, ale jako obvykle jim v tom ze všech svých smolných sil pomáhá Rybinoha, který se tentokrát projeví jako zamilovaný (skoro) básník. Ovšem, jak se velmi záhy ukáže, být zamilovaným Vikingem je poukázkou na doslova smrtelné nebezpečí. Znovu potkáme nové druhy draků a opět se setkáme s některými z padouchů, o nichž jsme si už mohli (trochu naivně) myslet, že jsou dávno ve Valhale. Ale co je nejpodstatnější, dozvíme se zásadní tajemství Škyťákova rodu. A to je rozhodně něco, co stojí za studium.

Co se týče stylu, Cressida Cowellová je stále lepší a lepší. Ve srovnání s předchozím příběhem je tento o stupeň čtivější, o stupeň dramatičtější a o dva stupně informativnější. Znovu nechybí nejedna ironicky žertovná scéna. Jazyk, jakým mezi sebou aktéři vtipně hovoří, je sám o sobě zdrojem pobavení i poučení. A pochopitelně nechybějí ani mnohé autorčiny ilustrace, dokreslující situaci i atmosféru děje. Tři sta třináct stran textu a obrázků tvoří dvacet tři kapitol, předmluva a doslov Škyťáka Šelmovského Štiky třetího a jeden kraťoučký prolog na uvedení do situace.

Na závěr bych si dnes dovolil použít všeříkající citát uvedený na nulté straně příběhu Jak zlomit dračí srdce. Je téměř rukopisně vykreslen ještě před úvodní stranou, na spodní části stránky s copyrighty a věnováním autorčiným rodičům. A je podepsán rukou Děda Vrásečníka, jednoho ze starších kmene. Zní takto:

„Příběhy z minulosti straší v současnosti vícerými způsoby, než se domníváme. Alespoň MĚ tedy děsí až dost.“

To je krédo, v jehož duchu se nesou všechna dobrodružství kmene Vlasatých Chuligánů, Škyťáka Šelmovského Štiky třetího především.

V následujícím díle Škyťákových příhod pojmenovaném Jak uloupit dračí meč (How to Steal a Dragon’s Sword, 2011) a plánovaném v českém vydání na leden 2017 nás čeká další část Škyťákovy cesty za osudem stát se králem celé vikinské říše, jako kdysi jeho dávný předek Truchlovous Trudný. Jen na rozdíl od něho se Škyťák ubírá cestou, na níž neleží tolik mrtvol, a k dosažení svého osudu kráčí cestou založenou více na přemýšlení než na fyzické síle. A že je to cesta nesnadná, to jistě nemusím připomínat.

Související knihy

Cowellová, Cressida

Brio, 2016