„Tato kniha je mojí sedmou nebo osmou, ale poprvé mám pocit, že to je skutečně kniha. Je těžké najít vydavatele, který vám dá svobodu ji udělat podle vaší představy. Stojí to peníze. Mozek má ten, kdo nemá peníze, a kdo má peníze, zase nemá mozek; pak do knihy musíte dát pejsky, tulipány, holky. Tentokrát jsem měl štěstí, našel jsem nakladatele, který má obojí.“

Těmito slovy Robert Vano přiblížil přišedším milovníkům fotografie publikaci Memories, přinášející průřez jeho tvorbou od konce 60. let minulého století až po současné dny.

„Je to kniha téměř sedmdesáti let vzpomínek. Dvacet let se učit, dvacet let pracovat, dvacet vzpomínat…“

Do toku povídání vstoupila moderátorka setkání Radka Tesárková s poznámkou, jak to vlastně má spočítáno, vždyť mu ještě sedmdesát roků není.

„Začínal jsem ve svých patnácti letech, takže další léta vzpomínání mne ještě čekají.“

Robert Vano

Následovaly další moderátorčiny otázky týkající se na příklad překvapivého zařazení barevných fotografií mezi černobílé (dříve Vano publikoval snímky černobílé, „aby nebyl guláš“), ostrosti a „rozmazanosti“ snímků („Fotka nemusí být ostrá. Ženy po třicítce už nevypadají tak dobře, proto mezi třiceti a smrtí je lépe nebýt ostrou“). Nechyběl dotaz na spolupráci s Ivou Janžurovou, s níž připravoval plakát na divadelní představení Božská Sarah: „Jaká byla spolupráce s Ivou Janžurovou?“

„Fotí se super, je profík, nechá to na mně,“

odpovídá fotograf s úsměvem svědčícím o dobrém pocitu z pracovního setkání s herečkou.

Poté se moderátorka obrátila na přítomné posluchače a vybídla je, ať kladou otázky i oni. A aby je k tomu více motivovala, slíbila jim, že ten, kdo položí nejlepší otázku, dostane polštářek s potiskem jedné z Vanových fotografií. Ticho, nikdo nenalezl odvahu nebo originální téma. A tak nezbývalo, než aby paní Tesárková prolomila mlčení a optala se sama: „Rád chodíte na vernisáže?“ Opět s šelmovským zajiskřením v očích Robert Vano reaguje:

„Na své ano, konají se tak jednou za pět až sedm let. Jinak ne, to nevydržím.“

Robert Vano podepisuje tričko

Konečně, první dotaz, vzápětí druhý: Dáváte svým fotkám jméno? Vyvolával jste si taky sám? Obě otázky byly natolik inspirativní, že se fotograf na delší čas rozhovořil. Zároveň bylo těžké rozhodnout, komu onen polštářek věnovat. Situaci vyřešil jeden z tázajících se, muž dal přednost ženě a spokojil se s volnou vstupenkou na výstavu.

Následovala autogramiáda, a to nejen knih, ale také polštářkové výhry a trička s potiskem jedné z Vanových fotografií, do něhož byla oblečena moderátorka Radka Tesárková. Ostatně oba produkty, polštářek a tričko, samozřejmě vedle knihy Memories, je možné zakoupit na výstavě v Dancing House Gallery.

Související knihy

Vano, Robert

Slovart, 2016