Překladatel Viktor Janiš

Michel Faber se v posledních letech zařadil mezi stálice nakladatelství Kniha Zlín. Letos na podzim vydalo jeho nejnovější román Kniha zvláštních nových věcí. Jak sám ředitel nakladatelství uvedl, během čtení anglické verze románu byl uchvácen a domnívá se, že se jedná o nejlepší knihu, jež se momentálně na knižním trhu nachází. Kniha zvláštních nových věcí představuje neotřelé, dobrodružné vyprávění o víře a vztazích mezi lidmi, které od sebe dělí obrovská vzdálenost.

Román se tak svým pojetím značně liší od žánru, který autor zavedl svým úspěšným historickým bestsellerem Kvítek karmínový a bílý. Nyní vytváří fiktivní svět, v němž věští podobu budoucnosti obyvatel nejen planety Země. Nejen díky originálnímu konceptu se kniha ocitla v žebříčcích nejlepších titulů za rok 2014. Do Paláce knih Luxor se Michel Faber dostavil, aby zde českým čtenářům pohovořil o inspiraci, jež ho k napsání zmíněného románu vedla, ale také o nemoci postihující jeho rodinu.

Když Faber usoudil, že v jeho silách a mysli je už jen jedna kniha pro dospělé, rozhodl se vyprávět příběh o muži a ženě, které dělí nepředstavitelná vzdálenost. Co se emočního kontextu knihy týče, v rodině spisovatele byl přítomen duševně nemocný, kvůli němuž bylo manželství vystaveno stresu. Po jisté době diagnostikovali Faberově manželce nevyléčitelnou rakovinu. To samozřejmě směr knihy vychýlilo. Náhle se již nejednalo o fyzickou vzdálenost mezi lidmi, ale především  o vzdálenost nepřekonatelnou.

Jiní spisovatelé by po neútěšných lékařských zprávách s velkou pravděpodobností sedli ke stolu a napsali knihu o člověku, jehož manželka dostala rakovinu a on se o ni stará, nebo o rodině, jež se vypořádává s přítomností duševně nemocného ve svém středu. To ovšem autora nizozemského původu nezajímalo.

Chci dát čtenáři něco navíc, provést ho exotickými místy a umožnit mu vydat se se mnou do cizích krajin. Připadalo mi, že pokud vás zavedu do srdce temnoty, měli byste být odškodněni.

Ač tedy v knize nalézáme chmurná témata smutku a smrti, nechybí jí humorné okamžiky. Kniha zvláštních nových věcí se dle autora velmi liší od Kvítku karmínového a bílého. Čtenáři, jež se do ní začtou, ocení, že na rozdíl od Kvítku, v němž jsou vztahy žen a mužů líčeny ve velice nelichotivém světle, v nejnovějším románu autor poskytuje více naděje a něžnosti.

Na závěr krátkého literárního setkání zazněla i ukázka z pasáže, v níž se setkáváme s knězem, který se vydává na cestu za mimozemšťany, aby je evangelizoval, a po cestě si povídá lékarnicí Graingerovou.

Mám takový nápad, Graingerová. Co kdybychom se dohodli, že termín „lidé“ budeme používat v jeho širším smyslu „obyvatelé“? Etymologie toho slova taky není úplně jasná, takže kdo ví? Třeba to stejně znamená „obyvatelé“. Samozřejmě bychom místo toho mohli říkat „stvoření“, ale to bychom rychle zabředli do potíží, nemyslíš? Já osobě bych jim moc rád říkal „stvoření“, pokud bychom si to mohli vztáhnout ke kořenům toho slova, totiž k něčemu stvořenému. Protože my všichni jsme byli stvořeni, ne?

Michel Faber se kromě setkání se zájemci v Paláci knih Luxor zúčastnil také autorského čtení v Galerii Lucerna, kde besedoval spolu se čtenáři a také Michalem Horáčkem.

Související knihy

Faber, Michel

Kniha Zlín, 2016