Na Vaší internetové stránce máte rozsáhlou sekci věnovanou otázkám, které Vám skrze sociální sítě pokládají pátého dílu chtiví čtenáři, a odpovědím, které jim bez zaváhání poskytujete. Až se zdá, že je nemožné Vám položit otázku, kterou jste ještě neslyšel. Říkáte si někdy v záplavě dotazů, že čtenáři na něco neodpovíte a necháte to na jeho představivosti?

Určitě mě občas napadá, že otázek ohledně zápletek a rozuzlení je mnoho, ale na druhou stranu si vždy připomenu, že když se mě čtenáři na něco ptají, je to pro ně poprvé, kdy onu otázku pokládají, ačkoliv já jsem ji už slyšel nespočetkrát. Rozhodně mě to tedy neobtěžuje. Zahájil jsem dokonce videosérii, kde se ocitám na druhé straně mikrofonu a zpovídám vybrané kolegy spisovatele. Mým cílem je pokládat jim otázky, které možná ještě neslyšeli a od čtenářů neuslyší. Dotazy ohledně spisovatelské techniky, které jdou více do hloubky a možná ani průměrného čtenáře tolik nezajímají.

Fantasy fanouškovská základna je intenzivnější než všechny ostatní.

Intenzivnější jsou už jen fanynky milostných románů. (smích)

Na amerických veletrzích vídáme propracované kostýmy, jež jsou důkazem obdivuhodné věrnosti a zasvěcenosti. Předpokládám, že i Vy jste jich pár viděl. Jaký nejšílenější kostým či fanouškovský kousek jste zažil?

To Vám nemůžu říci, protože ještě není po desáté hodině. Ale musím uznat, že kostýmy obecně jsou extrémně kreativní a propracované. Právě nedávno jsem navštívil DragonCon v Atlantě, což je asi nejlepší fantasy veletrh, a zažil jsem tam vše od obrovského vousatého chlapáka v kostýmu Krásky z Krásky a zvířete po skupinu kluků v uniformách ze seriálu Star Trek, kteří drželi ceduli s nápisem „Original Suicide Squad“ (Ten pravý Sebevražedný oddíl). To je jedna z věcí, které na veletrzích zbožňuji. Smysl fanoušků pro detaily a oddanost tomu, co je baví.

Je o Vás známé, že jste začínal jako samovydavatel. Nad takzvaným self-publishing se ještě stále v mnoha kruzích ohrnuje nos, protože to přece může dělat každý, ačkoliv pro mnohé začínající autory je to jediná možnost. Bojoval jste s tímto předsudkem?

Myslím, že stigma ohledně sebepublikování v průběhu let hodně opadlo především díky tomu, že mnoho těchto knih se stalo bestsellery. Nemyslím tím jen své knihy, ale také třeba Marťana a další. Samozřejmě, ne všechny romány, které si autoři vydávají sami, jsou dobré. Jenže to platí i o knihách z vydavatelství. Self-publishing představuje vynikající možnost pro autory. Jejich texty si přečtou lidé, kteří by na ně jinak třeba vůbec neměli šanci narazit. Navíc, když jsem s psaním začínal, neexistovaly elektronické knihy. Ty však zároveň rozšiřují konkurenci, které musí současní autoři čelit.

Na pátý díl série Odkaz Dračích jezdců už čtenáři netrpělivě čekají. Zároveň ale pracujete na novém projektu, který je zatím obestřen tajemstvím. Můžete o něm alespoň něco prozradit?

Moc rád bych o něm mluvil, ale vím, že můj vydavatel by nebyl nadšený. Co však můžu prozradit je, že korektury probíhají úspěšně a zanedlouho bych měl být hotový. A těším se, až načnu novou kapitolu své kariéry.

Má to něco dočinění s cestováním v čase, že? Nechci Vás pokoušet.

Nechci prozradit příliš. Trvalo mi však dva roky se na knihu připravit a vybudovat kompletní svět pro nový příběh včetně konstrukce kosmických plavidel, zbraní, počítačů a dalších. Práci jsem konzultoval s vědci z celého světa a vynaložil jsem nemalé úsilí.

Zdá se, že se bude jednat o zcela odlišné prostředí, než na jaké byli čtenáři Eragonu zvyklí. Přišel jste s nápadem na novou knihu ještě během psaní Odkazu?

Ano, s myšlenkou na nový román si pohrávám už zhruba od roku 2008. Jen mi trvalo dlouho, než jsem si k tomu sednul.

O Američanech se ve zbytku světa, především v Evropě, rádo smýšlí jako o antilingvistech, kteří vládnou jen svým jazykem. Vy jste ale pro svou knihu vytvořil jazyků hned několik a fiktivních.

Spojené státy jsou tak obrovské, že se člověk další jazyk skoro ani učit nemusí. Můj stát, Montana, je stejně velký jako Německo. Jen ten jeden státeček. Někteří Američané se učí španělsky, někteří ne. Já jsem jazyky vždy miloval a většina jazyků v sérii je založena na staré severštině. Další jsem vymýšlel bez jakékoliv předlohy. Jazyky představují obrovskou skládačku, nad kterou by autor mohl strávit desítky let, tak jako Tolkien, a stejně by se dostal jen lehce pod povrch.

Musíte se postarat o mluvnická pravidla, slovní zásobu…

Při tvorbě slov si jste navíc vědomi jejich kořenů a začnete přemýšlet, odkud pocházejí, co mělo vliv na jejich vznik. To vás vede k tomu, co dělal Tolkien, což je studie lidských dějin sahajících tisíce let do minulosti. V angličtině, například, používáme slovo „butterfly“ pro motýla. Původně se mu však říkalo „flutterby“, odvozeno od slova „flutter“ čili třepotat. Děti to však ve svém žvatlání pomotaly a došlo k změně kořenu slova.

Jak už bylo zmíněno, fanoušci fantasy literatury jsou detailisté. Stalo se Vám, že čtenář poukázal na chybu či nepřesnost ve Vašem rozsáhlém literárním světě, jenž jste v sérii Odkaz Dračích jezdců vybudoval?

Jednou, dvakrát, ale já jsem děsný perfekcionista a vše až moc promýšlím, takže mě čtenář jen tak na něčem nenačapá.

Žádné epické dobrodružství, především ve své filmové podobě, se neobejde bez majestátního hudebního doprovodu. V závěru tvoří značnou část prožitku. Hraje i Vám při psaní v hlavě osobní soundtrack?

Ano, při psaní dokonce soundtracky poslouchám. Konkrétně ty z Barbara Conana, Vodního světa či, samozřejmě, Pána prstenů. Poslouchám však pouze ty stopy, které nemají anglický text a ladí s atmosférou scény, na níž právě pracuji.

Co byste na závěr vzkázal čtenářům, kteří možná právě začínají psát své první fantasy dobrodružství?

Ať především nepřestávají číst, nepřestávají psát, vše si načrtávají a plánují!

Související knihy

Fragment, 2012