V září představilo nakladatelství BB/art naší čtenářské veřejnosti první z knih Andrewa Granta Odplata (Even, 2009). O překlad se postaral Ondřej Duha.

Andrew Grant (*1968) je současný britský autor zatím pěti vydaných románů, který ve všech případech spadá do žánru detektivního. V souvislosti s Andrewem Grantem se nejčastěji uvádí, že je bratrem Jima Granta, známějšího svým autorským pseudonymem Lee Child. A když už na skutečnost tohoto čtrnáct let od sebe vzdáleného bratrského vztahu poukazujeme, hodí se i připomenout, že motivy pro spisovatelskou dráhu jsou si u obou až nezvykle podobné. Jen Adrew se u klávesnice ocitl po uvolnění z telekomunikační branže. Autorsky debutoval právě dnes představovaným příběhem Odplata, na nějž o rok později navázal knihou Die Twice (2010, Zemři dvakrát) a o po dalších dvou letech More Harm Then Good (2012, Hůře než zdrávo). Společným jmenovatelem pro tyto tři publikace je hlavní hrdina David Trevellyan, příslušník zvláštní jednotky Královského námořnictva. V roce 2014 přidal Andrew Grant do sbírky svých románů příběh Run, který zatím nestojí v žádné ani plánované sérii, na rozdíl od o rok později vydaného románu False Positiv, jenž zahajuje sérii detektiva Coopera Devereauxe.

Vlastní příběh Odplaty je klasicky bondovsky propletený, zloduši se střídají jeden za druhým a čtenář může počítat s tím, že nic nebude takové, jak se na první pohled může zdát. Snad s výjimkou jedné dámské návnady na hlavního hrdinu, kterým je velice osobitý příslušník speciální jednotky britského Královského námořnictva Davida Trevellyana. O skutečném postavení zmíněné návnady může pochybovat snad jen úplný nováček žánru. Jinak má však celý příběh spád a napětí, a kdykoli se zdá, že už by mohl být konec (a to se stane několikrát), dobrodružství pokračuje. Počínaje nastraženým obviněním z vraždy zdánlivého bezdomovce, přes spolupráci s FBI, až po nejednu samostatnou akci směřuje David Trevellyan často zdánlivě bezohledně za svými cíli a spolu s nimi i za záchranou když ne přímo lidstva, tak přinejmenším mnoha nevinných životů.

Kniha je psána v první osobě z pohledu hlavního hrdiny a jednou ze zajímavostí je skladba textu. Každá z jednačtyřiceti kapitol rozložených na třech stech devatenácti stránkách, s výjimkou první z nich, začíná krátkým pohledem do Davidovy minulosti, ať už to je dětství nebo výcvik v jednotkách Královského námořnictva. Následně plynule navazuje na aktuální dějovou linii. Jde o zajímavý způsob, jak postupně představit čtenářům osobnost hlavního hrdiny vždy v odpovídajícím dějovém kontextu. Někomu se může zdát postava Davida Trevellyana místy arogantní, sem tam krutá a cynická, na někoho zase může působit opačně – to celé je dáno poměrně mistrně zvládnutou dovedností vyprávět příběh protkaný silným emočním nábojem. A taková dovednost svědčí o autorově jazykové vyzrálosti. Koneckonců, Andrew Grant provozoval dlouho své vlastní divadlo, než jej ekonomické důvody uvrhly do tenat zaměstnaneckého vztahu.

I když jsem se tomu chtěl původně vyhnout, stejně by na to jednou došlo, tak si to odbudeme hned. Srovnání Andrewa s Jimem prostřednictvím srovnání Trevellyana s Reacharem. Chtěl jsem začít výčtem rozdílů, ale čím víc po nich pátrám, tím víc mi proklouzávají mezi prsty a tím víc vidím jejich podobnost (pozor, nijak ale nenaznačuji, že by jeden bratr opisoval od druhého). A když mi před očima proplouvá jeden podobný rys za druhým, dochází mi, že to ani jinak není možné, protože oba představují podobnou osobnost – samostatně působícího armádního specialistu, s jistou dávkou empatie a silnou dávkou neortodoxního přístupu. Oba dva se shodně vrhají v případě útoku proti nepříteli, nikoli od něho. Oba jsou spíše cestovní než usazený typ. A oba pomáhají těm „hodným“ a trestají ty „zlé“. A to povětšinou bez nároku na vavříny. Přesto je po chvíli zřejmé, že David Trevellyan není Jack Reacher, ani jeho klon, ani jeho bratr. Každý jde svou vlastní cestou a každý má trochu jiný životní směr. Podobnosti jsou tedy nejspíše dány profilem hrdiny jako takového a podobné charakteristiky nalezneme u mnoha jiných autorů. Řekněme si upřímně, ono to pro Andrewa asi nebylo úplně snadné následovat příkladu staršího bratra, již v žánru pevně zavedeného. V době, kdy vyšla Odplata, vydával Lee Child již třináctý díl Reacherových dobrodružství (Gone Tommorow, Zítra bude po všem, česky 2010).

Jaké rozdíly ve stylu a jaké pokroky ve srovnání se svým slavným bratrem Andrew Grant v očích české čtenářské veřejnosti učiní, to se, doufejme, dozvíme brzy, až se na naše knižní pulty dostane překlad druhého z příběhů Davida Trevellyana Die Twice (Zemři dvakrát). Kdy tomu tak bude, je zatím těžké říci, ale pevně věřím, že to nebude trvat příliš dlouho. Andrew Grant si své místo na knižním slunci rozhodně zaslouží.

Související knihy

Grant, Andrew

BB/art, 2016