Poprvé ve svém životě vstupuji do Maiselovy synagogy, vklíněné mezi klasicistní domy, a přede mnou se otevírá neogotický trojlodní prostor plný vzácných předmětů, zároveň však – pro tento večer a jemu podobné – uzpůsobený coby auditorium. Vyrovnané řady sedadel se záhy zaplní posluchači a za konferenční stůl umístěný v popředí usedá pětice pozvaných hostů. První z nich, moderátor večera, publicista Petr Brod nejprve vítá a představuje účastníky diskuse: jednadevadesátiletého profesora historie Alexandra Frieda, který se ve své dizertaci věnoval činnosti T. G. M. v Říšské radě Rakousko-uherské monarchie; izraelského pilota Hugo Maroma, jedno z dětí, které byly díky Wintonovým vlakům zachráněny před nacisty; politologa Tomáše Pojara, dříve ředitele Člověka v tísni, poté velvyslance v Izraeli, nyní prorektora soukromé vysoké školy CEVRO institut, zejména pak syna autora prezentované knihy; a nakonec historika Michala Frankla, zabývajícího se dějinami šoa a antisemitismu v Čechách na přelomu 19. a 20. století.

Následně Petr Brod nastínil tři roviny, na nichž se debata bude rozvíjet. První bude věnována životu a dílu Miloše Pojara, druhá se zaměří na „obřízku“ knihy T. G. Masaryk a židovství a třetí se zaměří na úvahy věnované T. G. Masarykovi a jeho vztahu k Židům a židovství. Sám se ujímá roviny první, v níž úsporně představí Miloše Pojara jakožto studenta orientalistiky, redaktora Nakladatelství Academia, polistopadového velvyslance v Izraeli, pracovníka Vzdělávacího a kulturního centra Židovského muzea a badatele dlouhá léta se zabývajícího vztahem T. G. M. k Židům. Bohužel finální podoby knihy a jejího vydání se už nedožil; zemřel téměř před pěti lety, v lednu 2012.

Následují roviny další, zdaleka ne – i přes moderátorovu snahu udržet diskutující u daného tématu – tak konsistentní jako rovina předešlá. Nicméně to, co schází na tematické „korektnosti“, je nahrazeno autenticitou osobních vzpomínek a emocionalitou, s níž jsou evokované události posluchačstvu tlumočeny. Jak profesor A. Frieda, tak pilot H. Marom se opakovaně vrací do času svého dětství, do doby, kdy Masaryk žil a občané, ať už české či židovské národnosti, si jej vážili. Pan Marom vzpomíná mimo jiné na to, jak každé ráno jejich učitel obraceje se na své žáky, a aniž by dělal rozdílu, zda jsou katolíci, protestanti či Židé, je vyzval týmiž slovy: „Modleme se k našemu Pánu Bohu jedinému, aby nám zachoval tatíčka Masaryka a chránil nás před Němci a Maďary.“

Mám-li však být spravedlivá, musím přiznat, že druzí dva pánové na otázky kladené moderátorem odpovídají „k věci“, a publikum se jejich prostřednictvím dozvídá o ambivalentním postoji Masaryka k židovství. Vždy jednoznačně vystupoval proti antisemitismu, jeho vztah k Židům byl však současně již od dětství formován tradičními předsudky, od nichž se postupně, na základě osobních zkušeností a směřováním k humanistickým postojům a zásadám, distancoval. A právě bytostný Masarykův humanismus se stal nedocenitelnou devízou, kterou vložil do historické paměti první republiky. Díky jemu se Československo mezi světovými válkami stalo nejdemokratičtějším státem té doby.

A tento vysoce mravní postoj k řešení antisemitské otázky Tomáše Garriguea Masaryka by měl být vzorem pro postoje dnešního člověka nejen k otázce židovství (ostatně ta v naší společnosti není tolik aktuální), ale především k otázce vztahu k lidem jiných národností, jiného náboženského vyznání, k otázce migrační.

Nepřehlédněte ani naši recenzi knihy T. G. Masaryk a židovství.

Související knihy

Pojar, Miloš

Academia, 2016