Cílem projektu Literární podzim Francouzského institutu v Praze je ujistit české čtenáře, že pod pojmem „francouzská literatura vydávaná v České republice“ si nemusí představit pouze klasické romány Émila Zoly či Victora Huga. Dále by organizátoři rádi vyvrátili dojem, že francouzská literatura je zahraničním čtenářům zcela nedostupná. Ke svým podzimním literárním setkáním si institut přizval rovnou tři hvězdy francouzské knižní scény: Hédiho Kaddoura, Sorje Chalandona a Kámela Daúda. Ti během následujícího měsíce přijedou pohovořit o díle svém, ale také o díle obecně francouzském. Sorj Chalandon se v Praze objeví konkrétně 29. září a jeho kolega Kámel Daúd 10. října.

První ročník zahájil tiskovou konferencí Hédi Kaddour, autor knihy Protější břehy, spolu s ředitelkou Francouzského institutu Katarinou Horňáčkovou a zástupci nakladatelství Garamond. Sluší se zmínit, že všichni tři francouzští spisovatelé vyšli z žurnalistického prostředí. Sám Kaddour vyučuje budoucí novináře.

Román Protější břehy se řadí mezi „velké“ romány. Zahrnuje obrovskou škálu postav a epické vyprávění. Ačkoliv se odehrává před více než sto lety, historické události, které líčí, přesahují svými důsledky až do naší přítomnosti. Děj se odehrává v severní Africe, kam přijíždí filmový štáb a narušuje zavedené pořádky. Autor je tunisko-francouzského původu. Do jaké míry se jeho kořeny a zkušenosti promítly do jeho tvorby?

Začátek je velice silný. Já mám však román částečně odosobněný. Nechci tedy vyprávět o svých zážitcích z latinské čtvrti, když jsem byl mladý. Chtěl jsem najít téma, které je nám už trochu vzdálené, a napsat román o světě a ze světa.

Podle autorových slov, čtenář v románu nalezne čtyři světy, které zobrazují čtyři kultury. Mezi ně patří kultura severní Afriky, neboť v Tunisku strávil značnou část svého dospívání. Poté se přesunul do Maroka, aby vyučoval francouzštinu. Marocká kultura je tak pro Kaddoura mateřskou a výchozí. Je zřejmé, že, ač je román odosobněn, spisovatele se přesto částečně dotýká.

Pokud v mém románu spolu bojují dva velbloudi, možná jsem jedním z nich. A chodcem v Paříži jsem také možná já.

Co se týče pochyb, s nimiž čeští čtenáři často k francouzským románům přistupují, Protější břehy jsou díky epoše, v níž se odehrávají, blízké i nám. Vztahy mezi Francií a Německem v období po první světové válce svými vedlejšími důsledky bezesporu předurčily další osudy Československa.

Jak již bylo řečeno, román je velice výpravný. Autorův literární styl je poměrně kvapný a místy těžko uchopitelný. Kaddour čerpá inspiraci z citátu Josepha Conrada, jenž ve své předmluvě prohlásil, že cílem umění je nechat čtenáře slyšet, cítit a vidět.

Když je v mém románu žárlivá žena, mým prvním reflexem je napsat hloupou větu. Poté ale onu větu přeškrtám, protože vím, že uměním romanopisce je vytvořit obraz, v němž žárlivost propuká. To je mnohem složitější. Stačí jedna minuta, aby člověk napsal hloupou větu. Nad tou dobrou může ale strávit i měsíce.

Související knihy

Kaddour, Hédi

Garamond, 2016