A když to mládě povyroste, je to s ním k vzteku – bere staršímu sourozenci hračky, rozbíjí ty nejoblíbenější a má úplně jiné zájmy než on. Své o tom ví asi každý starší bráška či sestřička a dokonale celou situaci vystihla Raina Telgemeierová (*1977) ve své knize s prozaickým názvem Ségry. Stejně jako v příběhu s názvem Úsměv (2010, česky Paseka 2015) se rozhodla komiksovým způsobem zpracovat své vlastní zážitky. A autobiografické vyprávění opět slavilo úspěch – Ségry se staly bestsellerem a zamilovali si je čtenáři po celém světě. Obě knihy mladé autorky oceněné Cenou Willa Eisnera (což je něco jako Oskar pro tvůrce komiksu) vydalo v překladu Michaly Markové nakladatelství Paseka.

V Úsměvu se Raina věnovala líčení svých peripetiích se zuby a rodina jako taková hrála jen doplňkovou roli. V Ségrách se plně věnuje svému problematickému vztahu s mladší sestrou Amarou. Celou jeho komplikovanost stihla vylíčit prostřednictvím jedné rodinné cesty, kdy se s maminkou, Amarou a malým bráškou Willem přesouvali vozem z Kalifornie do Colorada. Při týdenním putování přes čtyři americké státy v malém uzavřeném prostoru se velice rychle vytříbí vzájemné vztahy a navíc je dost času vzpomínat na vše dobré i zlé, co se kdy přihodilo.

Čtenáři tak rychle zjistí, že milovnicí přírody je právě Amara, zatímco Rainu spíš děsí. Především se bojí hadů, takže je logické, že mladší sestra si musela jako domácího mazlíčka pořídit právě pruhovanou korálovku. Navíc Raina musí spolknout i to, že Amara má i stejný výtvarný talent jako ona. Což je vcelku logické – při totožné genetické výbavě. Jenže být starší sestrou prostě není žádný med. I když si na rodičích sestřičku vyprosila, teď toho vlastně docela lituje.

Ani pobyt v Coloradu u příbuzných se smečkou starších bratranců a sestřenic není nijak zábavný. Roky, kdy si spolu hráli, jsou pryč, a proto jak Raina, tak Amara tráví čas odstrčené. A to ještě netuší, co je čeká na zpáteční cestě.

Sourozenecká road movie je skvělým oživením komiksové scény. Raina Telgemeierová v ní potvrzuje svůj cit pro výtvarnou zkratku a umění v několika okénkách vylíčit vše potřebné. Ať již postavičkám připojí bublinky textu či nikoli, čtenář je dokonale „v obraze“ a dokáže se vcítit do všech interpretovaných protagonistů. Stačí úsměv, úšklebek nebo pokleslá ramena a všem je hned jasné, co chtěla autorka čtenářům sdělit.

Asi tím nejdůležitějším posláním, které kniha přináší, je, že sourozenecká nevraživost, soutěživost a žárlivost je úplně normální, ale také, že v těžkých chvílích, kdy sourozenci musí společně čelit nebezpečí či strachu, dokáží i ti nejrozhádanější táhnout za jeden provaz. Protože sdílený strach, bolest či obavy jsou hned poloviční a společným úsilím je možné je zvládnout. Navíc vám tyto zprostředkované zážitky vyloudí na tváři úsměv. Starším shovívavý, pramenící z vlastních zkušeností, a vševědoucí všem mladším čtenářům. A jedináčci si možná oddechnou, že takovým vztahovým eskapádám nemusí čelit.

Na komiksech Rainy Telgemeierové je tristní jediná věc, a to jejich délka. Přestože mají dvě stě dvacet stran (Úsměv), respektive něco přes dvě stě stran (Ségry), jejich konec vás vždy zaskočí. Prostě otočíte a najednou tam nic není (tedy kromě několika fotografií z rodinného alba)… Opravdu nemilé překvapení, které jsme doma všichni komentovali hlasitým: „To je jako konec?!“ Pokud nevěříte, začtěte se do knihy Ségry a ozkoušejte si výše napsané sami na sobě. Nebo na svých dětech. Knihy v obalech s typickými smajlíky jsou totiž přístupné všem.

Související knihy

Telgemeier, Raina

Paseka, 2016