Svéráznou šachovou partii rozehrála se svými postavami žena, která za svůj život sesbírala řadu přívlastků – od lichotivého „královna thrillerů“ až po méně lichotivý „stará krutá dáma“. Jmenovala se Patricia Highsmithová (1921–1995) a hned její první román Cizinci ve vlaku se dočkal filmového zpracování v režii Alfreda Hitchcocka. Talentovaný pan Ripley, který byl prvním ze série knih o amorálním padouchovi (ve filmu v podání Alaina Delona či Matta Damona), obdržel dokonce cenu Edgara Allana Poea. Z její tvorby (více než dvacet románů a několik sbírek povídek) však zatím nebylo do češtiny přeloženo mnoho. Proto se s jejím stylem seznamujeme velmi zvolna. Psychologický román Carol o lásce dvou žen vyšel v loňském roce v nakladatelství Leda, které letos přišlo s dalším dílem této autorky, románem Smrt v Labyrintu.

Protože je kniha anoncována jako thriller a název připomíná starou dobrou Agathu Christie, docela jsem se na ni těšila. Navíc má lákavou filmovou obálku (stejnojmenný film šel do kin v roce 2014). Samotný obsah knihy mne však bohužel trochu zklamal.

Manželé Chester a Colette MacFarlandovi se toulají Evropou, protože pro ně byla v Americe příliš horká půda. V Athénách je vyhledá policista, který v Chestrovi odhalil podvodníka, na něhož je vydán mezinárodní zatykač. Chester policistu zabije, a když vláčí jeho mrtvolu chodbou hotelu, připojí se k němu mladík Rydal Keener a pomůže mu. Nemá v úmyslu Chestera udat, ba ani vydírat, chce mu opravdu jen pomoci. Připomíná mu totiž jeho otce a Colette jeho první nešťastnou lásku. Rydal umí řecky, stává se tak pro Chestera neocenitelným průvodcem. Dokud bohatý podvodník nezjistí, že si Rydal získal srdce jeho mladé ženy. Tím soudržnost před spravedlností prchající trojice dostává trhlinu a děj spěje k velké tragédii…

Spíše než thrillerem bych knihu nazvala psychologickou road movie. Vraždy, k nimž v jejím průběhu dojde, je možné vnímat jako prvky posunující děj, který je jinak stojatý a možná i trochu nudný. Nejde v žádném případě o záhady, které by bylo třeba řešit, čímž padá jakákoli podobnost s Agathou Christie. Všechny tři hlavní postavy jsou do značné míry bezcharakterní, a třebaže se autorka snažila vylíčit i jejich pohnutky k výslednému chování, moje sympatie si nezískala žádná. I proto se mi kniha četla pomalu a ztěžka.

Čtenáře mající v oblibě cestopisy by snad mohly zaujmout pasáže líčící krajinu Řecka a Kréty, já však cestopisy nevyhledávám, a ani tyto pasáže mne proto nezaujaly. Putování prchající trojice se navíc odehrává v lednu, kdy se kraj topí v dešti, zimě a mlze. Jakoby se autorka rozhodla, že atmosféru negativních emocí podpoří dalšími depresivními prvky. Postrádala jsem i její, tak často opěvovaný, smysl pro humor. A bohužel i anoncované napětí. Jen samé „patlání se“ v minulosti (to z pohledu Rydala) a „podfukářské“ intriky (v podání Chestera).

Shodou zvláštních okolností jeho žena, o mnoho mladší než on, půvabná a temperamentní, mi připomíná – ten nešťastný poklesek mého mládí. Probíhá ve mně jakási psychologická očista, zřejmě díky tomu zvláštnímu posunu v pohledu na minulost, lépe chápanou díky současnosti, které zatím docela nerozumím, ale která na mě bude mít dobrý účinek. (str. 129–130)

V závěru sice přibylo něco akce, na nápravu mého dojmu z celého příběhu to však nestačilo. Celý román navíc působil, jakoby se autorka rozhodla, že na obehrané téma milostného trojúhelníku stvoří originální příběh, v němž se pomstí všem zúčastněným: padouchovi za onu sebejistou drzost podfukáře, kterému dosud vše vycházelo, mladé ženě za její naivitu a frivolnost a mladíkovi za unáhlenost, s níž se připletl těm dvěma do života.

Kniha Smrt v Labyrintu určitě není špatná a ve své době (první vydání vyšlo v roce 1964) šlo bezpochyby o zajímavé dílo. Bohužel ve srovnání s dnešními, někdy až přespříliš akčními krimi romány a thrillery, u nichž napětím takřka nedýcháte, je Smrt v labyrintu příliš těžkopádná. Líbit by se tak mohla všem těm, kterým naopak hektický a na akční prvky bohatý děj nevyhovuje.

Související knihy

Highsmithová, Patricia

Leda, 2016